Příběhy

Když vám soused ničí život......a když si vás úřady za vaše peníze přehazují jako horkou bramboru!

Kateřina Kotalová

...a když si vás úřady za vaše peníze přehazují jako horkou bramboru!

Svěřujete se nám s příběhy a zkušenostmi s kontrolory, úřady, institucemi. Nad některými opravdu zůstává rozum stát. Takovým je i případ ALBERTA PANCE (32), který si v Praze otevřel relaxační centrum. Podnikat v něm může ale jen napůl, v plném využití mu brání jeho vlastní parkoviště na jeho vlastním pozemku. Respektive úřad, který se prostě spletl, a soused, který se rozhodl, že mu jeho podnikání pěkně okoření. Sůl do očí mu sypou už přes pět let…

Zárodek mých dnešních šedin sahá do roku 2010, kdy jsem založil společnost s ručením omezeným a přišel jsem s obchodním záměrem provozovat relaxační centrum a wellness podle feng-šuej. Chtěl jsem v Praze vytvořit harmonické místo, kde by se lidé cítili jako v přírodě. Sešel jsem se s poradci feng-šuej a začal navrhovat prostor. Následně jsem na úřadě předložil záměr a oni mi sdělili pravidla podnikání v obytné zóně. Na to jsem vypracoval studii, kterou mi úřednice odsouhlasila, a tak jsem se pustil do projektové dokumentace. Její součástí bylo i parkovací stání, které se později stalo mojí noční můrou…

Zprvu jsem navrhoval parkovací stání v okolí, protože mi ale na úřadě sdělili, že musí být bezprostředně u provozovny, nechal jsem vypracovat novou dokumentaci s parkovištěm pro sedm vozů, aby korespondovalo s užitnou plochou. Vydali mi stavební povolení a začalo se stavět. Jakmile ale na pozemek přijela stavební firma a takzvaně „kopla“, začali se o to zajímat sousedé z jednoho domu v ulici, manželé Vlasákovi. Věděl jsem, že obecně platí za místní podivíny, ale netušil jsem, čeho jsou schopní a nikdy by mě nenapadlo, že si dokážou omotat úřad kolem prstu jenom tím, jak budou hysteričtí.

Tisíc a jeden papír k ničemu

Urputnými stížnostmi a nepříjemných chováním šikanovali místní úředníky tak dlouho, až docílili přerušení stavby. Úřad ve schválené dokumentaci našel „nesrovnalosti“, byť naprosto patologické, například mírně silnější příčku nebo její nepatrné, okem neviditelné, posunutí, a zastavil stavbu. Nechápal jsem to a musel jsem čekat dalšího více než půl roku, než mě úřednice ze stavebního úřadu kontaktovala s tím, že plán musím kompletně předělat, protože se spletla a zapomněla uvést jako účastníky řízení manžele Vlasákovy. Ti sice jsou spolumajiteli komunikace, ale nejsou přímými sousedy a plocha parkoviště jim nepatří, ta je plně na mém pozemku a za normálních okolností by účastníky řízení být neměli. Od přímých sousedů jsem písemný souhlas měl, mám kladné hodnocení také od památkářů, neboť jsme v památkové zóně, jenom Vlasákovi, kteří tady vedou hned několik sporů, nesouhlasí.

Dostal jsem vyrozumění, že provozovna může vzniknout, ale parkování musím vymyslet jinak, aby parkovací plocha byla menší. V té době mě už práce na něm vyšly na 200 tisíc korun a teď jsem to měl vrátit do původního stavu a začít znovu a jinak. Udělal jsem to. Naštěstí bydlím nedaleko, takže jsme parkování vytvořili u nás na dvoře, tudíž jsme si tam vytvořili věcné břemeno. Úřad na to kývnul, protože byl v patu. Vznikl nový plánek, který dostačoval, a v polovině roku 2011 jsem dostal kolaudační souhlas na kosmetiku a masáže v tomto prostředí. Na základě toho jsem chtěl dokončit parkování před provozovnou. Odsouhlasili to, takže jsem začal znovu. Jenomže pak přišla obsílka a se mnou se začalo vést soudní řízení jako se zločincem, že prý jsem se dopustil černé stavby.

Příliš horká brambora

Později jsem se dozvídal, že paní Vlasáková chodila vyhrožovat úředníkům, že nechá prověřit všechny jejich postupy a postará se o jejich vyhazov. Vymohla si své a já jsem sháněl nové architekty, platil nové plánky a běhal pro razítka jako blázen, aby mi pak byly naprosto k ničemu. Chtěli, abych k parkovišti dal značky, ještě než to schválili. Pak to zase napadli. Musel jsem si nechat nakreslit architektem, jak se budou auta vytáčet a míjet, zakreslit radiusy. Pořád se to předělávalo, přinesl jsem čtyři návrhy v jednom roce, protože si pokaždé vzpomněli, že by ještě něco bylo třeba, například ještě parkovací stání pro lidi z ulice. Nakonec Stavební úřad Prahy 15 vydal souhlas s tím, že připomínky Vlasákových jsou vypořádané, jenomže ti se odvolali k Magistrátu, který má další tři měsíce na vyjádření. Čekal jsem na něj půl roku a ten rozhodl tak, že věc vrátil opět Stavebnímu úřadu Prahy 15. V současnosti můj případ leží na Magistrátu podruhé a já zase čekám.

Albert Pance

Připadám si jako zločinec

Kdybych tady chtěl provozovat diskotéku nebo vykřičený dům, pochopím, že se to sousedům nebude líbit, ale já tady dělám masáže a rád bych tady nabízel i hodiny učení feng-šuej. Na to ale potřebuji odpovídající parkování před provozovnou, na mém vlastním pozemku. Je to jako začarovaný kruh. Několikrát jsem tady měl kontrolory, přiznali, že jsou na udání. Všechno shledali v pořádku, ale už vím, že co je dnes v pořádku, zítra může vadit. Vždyť já už mám třetího architekta. Nejprve na tom pracoval starší architekt, který všechno kreslil v ruce, ale úřad se začal točit na tom, že jim nedostačuje dokumentace, která byla dříve schválená. Najednou ji chtěli v nějakém programu, kterým on nedisponoval. A tak to, co dříve stačilo od ruky a dali k tomu souhlasné stanovisko, jsem musel nechat překreslit do takových forem a křivek, jako bych snad stavěl jadernou elektrárnu.

Myslím, že by si úřad měl stát za svým rozhodnutím a nenechat se zahnat do kouta bláznivými lidmi, kteří nemají nic jiného na práci, než s vyřídilkou obíhat úředníky. Neumím si to vysvětlit jinak, než že se úřad Vlasákových bojí a pod jejich tlakem a výhružkami dokáže zákon ohnout tak, aby jim vyhověl. Místo, aby vytvořili podmínky pro podnikání, svážou vám ruce i nohy a řeknou: ukaž, co v tobě je.

Kdo je tady blázen?

Paní Vlasáková je žena v domácnosti. Fotí si, kdo sem přichází, kdo odchází, všechno sleduje a dělá potíže. Já mám u domu kameru a ta natočila, jak poškrábala auta, která sice se mnou nesouvisela, ale parkovala tady. Předal jsem záznam policii, paní Vlasákovou předvolali, ale protože videozáznam není dostatečný důkaz, nic se nestalo. Zničila tři auta během dvou měsíců a mně se do očí směje, že zákon může brát do vlastních rukou. Prostě proto, že ve své ulici nechce žádnou provozovnu. A zatím jí to vychází…

Stálo mě to pět let nervů a statisíce korun. Těžko se to počítá, ale jenom ušlý zisk byl minimálně sto tisíc korun, desítky tisíc za architekty a nové a novější plány, přestavba parkoviště a také čas, který jsem tomu musel věnovat.

Diskuze