Rozhovory

Jan Wiesner: Zrušení karenční doby bude chyba. Stát neumí kontrolovat simulanty!

Redakce

Zrušení karenční doby bude chyba. Stát neumí kontrolovat simulanty!

Zrušení karenční doby v nemoci a zvýšení minimální mzdy. To jsou dvě témata, která poslední dobou rezonují podnikatelskou obcí. Zeptali jsme se JANA WIESNERA, prezidenta Konfederace zaměstnavatelů a podnikatelských svazů ČR, jaké problémy budou muset zaměstnavatelé řešit v případě, že odbory navrhované novinky vejdou v platnost.

Proč jste vlastně proti zvyšování minimální mzdy na navrhovaných 11 500 korun měsíčně?

V první řadě je potřeba si uvědomit, že „minimální mzda“ není ekonomický, ale politický pojem. Z toho je třeba vycházet. Politici o ní rádi hovoří, aniž si uvědomují ekonomické souvislosti. Jsme proti plošnému nárůstu mezd bez vazby na produktivitu práce. Důsledky mohou být fatální.

Máte pocit, že produktivita práce neroste přímo úměrně se zvyšováním mezd?

Ano. Zvýšení minimální mzdy za poslední 2 roky neodpovídá zvýšení produktivity práce. Samostatnou kapitolou je stanovení minimální mzdy u pracovníků se sníženou pracovní schopností a pracovníků ZP pobírajících částečný invalidní důchod. Projednáváme s Ministerstvem práce a sociálních věcí dotaci vyrovnávající tento pracovní handicap. Bez toho není možné přistoupit na zvýšení minimální mzdy. Navíc zvyšování minimální mzdy vede k souvisejícímu a zákonem danému nárůstu všech tarifních platů.

O kolik se reálně po zvýšení minimální mzdy navýší zaměstnavateli mzdové náklady celkově?

Zvýšením minimální mzdy, se zvyšují všechny mzdové tarify. Zvýšení nákladů spojených se zvýšením minimální mzdy nelze kvantifikovat obecně. Jsou odvětví, kterých se zvýšení minimální mzdy nedotkne (bankovnictví, automobil. průmysl….) a odvětví, které zvýšení pocítí výrazně (odvětví textilní, obalové, bezpečnostní služby…). Zvýšení se dotkne i zaměstnavatelů zaměstnávající převážně osoby se změněnou pracovní schopností, kde od příštího roku se bude muset doplácet do výše minimální mzdy bez ohledu na nízkou produktivitu práce těchto osob, což se zajisté odrazí i v ochotě zaměstnávat tuto skupinu. Částečnou kompenzací by mělo být navýšení příspěvků na mzdové náklady těmto zaměstnavatelům.

Jaká odvětví zasáhnou zvýšené mzdové náklady nejvýrazněji?

V Česku minimální mzdu pobírají 3 % zaměstnanců. Samozřejmě zaměstnavatel bude povinen zvýšenou mzdu vyplatit, bez toho, aby v některých případech byl kompenzován vyšším výkonem. Zvýšené náklady zasáhnou odvětví, kdy průměrná mzda je hluboko pod státním průměrem, kde je vyšší i četnost zaměstnanců s minimální mzdou. Jen za výrobní družstva je průměrná mzda nižší než celostátní průměr o více než 7 tis. Kč (za rok 2015 je průměrný výdělek 18 587,- Kč).

Jaké řešení tedy navrhujete vzhledem k vědomí, že Česko má pátou nejnižší minimální mzdu v Evropě?

Uvědomme si, jaká je v ČR struktura ekonomiky, velká část podniků dělá pro mateřské firmy, které sídlí mimo ČR, pouhé subdodávky. Anebo, což je ještě horší, kooperují prostřednictvím smluv o tzv. práci ve mzdě, kdy objednavatel dodá materiál, někdy i pracovní pomůcky a dodavatel zhotoví produkci. V tomto případě je přidaná hodnota minimální a díky tomu není prostor pro nárůst mezd.

Je nutné, aby se výrobky finalizovaly zde v ČR. Není možné, aby naše republika byla pouze montovnou Evropy. Máme tu spoustu šikovných lidí, a tudíž velký potenciál.

To ale pořád mapujete situaci, ale nemluvíte o řešení…

Ale to je oblast, kde musí plnit úlohu stát. Je třeba- a prosazujeme to již několik let – aby nastal obrat v činnosti výzkumných a vývojových institucích a vysokých školách, aby hledali společně jednotlivými podniky nové činnosti, nové druhy výroby, inovativní kroky, prováděli aplikovaný výzkum a změny struktury některých výrobních činností. Jako určitá možnost se nám jeví sektorová minimální mzda, která by byla stanovena pro konkrétní obory. Jiná je produktivita např. ve strojírenství, jiná ve službách, v textilním či chemickém průmyslu. Otázkou je, kdo stanoví ony sektory práce a na základě jakých údajů.

Dalším problémem z vašeho pohledu je zrušení karenční doby. Co vám vadí?

Zavedení karenční doby pomohlo pracovní neschopnost snížit. Obnovení proplácení prvních tří dní nemoci by zvýšilo náklady firem a vedlo by i k větším výpadkům pracovní síly. Jsme přesvědčení, že nejlepší variantou je zachování stávajícího řešení, tedy karenční doby. Nedomníváme se, že by v poslední době došlo k tak zásadním změnám, které by odůvodnily jakékoliv úpravy. Před zavedením karenční doby v roce 2008 jsme byli na špičce žebříčku v krátkodobé nemocnosti. Jelikož stát tomu nedovede čelit, ani kontrolovat např. porušení pracovní neschopnosti apod., přenesl, tak jako v mnoha případech, odpovědnost na podnikatele a zaměstnavatele. Na nárůst nákladů spojených se zrušením karenční doby by ale doplatili i zaměstnanci.

V jakém smyslu?

Ti zaměstnanci, kteří nejsou nemocní, by museli by vykonávat práce za chybějící zaměstnance, kromě toho by nárůst nemzdových nákladů snížil i objem mzdových prostředků určených k odměňování těch, kteří pracují. Zrušení karenční doby by znamenalo zvýšení požadavků na množství pracovních sil, kterých se nyní nedostává a přenesení břemena na „zdravé“ zaměstnance.

A jak se stavíte k problematice dlouhodobé nemocnosti?

Chceme urychleně jednat o změně podmínek dlouhodobé nemocnosti a zvýšení náhrad mzdy, která je v návrhu = 60% do 30 dní, 66 % do 60 dní a 72% od 61 dne. Toto považujeme pro zaměstnance za významnější než 3 dny nemocenské. První 3 dny bez nemocenské se dají přežít, ale dlouhodobá nemoc může vás a vaši rodinu položit ekonomicky. To je ta deklarovaná naše péče o zaměstnance.

Navrhujete zavedení karenční doby i pro OSVČ. Proč?

Osobám samostatně výdělečně činným nepřísluší nemocenské prvních 14 kalendářních dnů. Tyto osoby naopak může nemoc vystavit do „bezvýchodné situace“, protože na rozdíl od zaměstnanců, kterým po návratu po nemoci do pracovního procesu, musí zaměstnavatel zachovat pracovní místo a platit mzdu, osoba samostatně výdělečně činná, může ztratit zakázky a tím přijít o obživu. Naše zaměstnavatelské svazy zastupující OSVČ proto žádají o narovnání tohoto dlouhodobě nerovného stavu, tzn.: Ponechat současnou karenční dobu zaměstnanců a obdobně zavést karenční dobu i pro osoby samostatně výdělečně činné.

Jan Wiesner (zdroj: KZPS)

Diskuze