Podnikání

Podnikatelé s cizím pasem

Renata Lichtenegerová

Podnikatelé s cizím pasem

Narodili se v jiné zemi, ale podnikat se rozhodli v Česku. Co je k tomu vede a v jakých oborech působí? Zatímco u nejpočetnějších skupin zahraničních podnikatelů v Česku, kterými jsou Vietnamci a Ukrajinci, je možné najít jasné stereotypy, u dalších národností už je každý příběh jiný. Profesní organizace vidí v podnikavých cizincích přínos, část veřejnosti se k tomu ale začíná stavět opačně. Někteří ze zahraničních podnikatelů už pociťují, že se vlivem uprchlické krize v Evropě mění postoje Čechů k cizincům obecně.

Mike David Burkhard (na fotografii) je majitelem kavárny Venue v Havelské ulici centru Prahy a je Švýcar. K podnikání v tuzemsku se dostal v podstatě náhodou. „Znal jsem rodinu, která měla tyto prostory pronajaté dříve, a původně jsem je domlouval pro jednoho mého přítele, který v Praze hledal vhodné místo pro své podnikání. Jenže on se nakonec rozhodl pro jiné. Mně se prostory líbily, tak jsem do toho šel místo něho,“ vypráví Burkhard s tím, že nebýt této náhody, nikdy by nejspíš o byznysu v Česku neuvažoval. Jeho kavárna spojená s galerií přivítala první hosty loni na jaře. „Ve Švýcarsku mám jinou firmu a takovýto podnik bych tam pravděpodobně nikdy neprovozoval. Jsem z Curychu, kde by pronájem srovnatelných prostor vyšel mnohonásobně dráž. Také platy jsou tam vyšší a stejně tak i poplatky za zařízení firmy. Sice máme nižší daně a odvody na sociální pojištění, ale ani tak bych v Curychu gastronomii určitě dělat nechtěl,“ pokračuje podnikatel. Většinu času stále tráví ve Švýcarsku, zatímco na pražský byznys mu dohlížejí zaměstnanci. „Chod kavárny mi zajišťuje místní provozní. Podařilo se nám během jednoho roku všechno usadit a podnik funguje. Jsem spokojený a šťastný, že se to povedlo,“ konstatuje Burkhard.

Irové jsou Čechům blízcí

V Česku podniká, a na rozdíl od Burkharda i dlouhodobě žije, také Paul A. Dubsky, původem z Irska. Do tuzemska přicestoval spolu s rodiči v roce 1992, když mu bylo 14 let. Jeho otce, který má české kořeny, sem přivedla práce v textilním odvětví. Paul po otci zdědil obchodního ducha i zálibu v módě. „Tady ale v té době nebylo k dostání žádné módní oblečení pro teenagery, takže jsem si ho začal dovážet sám. Nejprve jenom pro sebe, pak pro kamarády, a když se tento trh vyčerpal, prodával jsem oblečení třeba do skateshopů nebo obchodů s hudbou. Obcházel jsem jeden po druhém s taškami, které jsem vláčel tramvají po Praze a později autobusem do Plzně, Brna nebo Bratislavy. Zapojil jsem rodiče, kteří často cestovali, a ti mi přiváželi nové kousky. Bestseller byly boxerky, na začátku devadesátých let je tady nikdo neprodával, jen já,“ popisuje Dubsky, který svoji dobře našlápnutou kariéru obchodníka s oblečením musel ukončit kvůli povinnostem v rodinné firmě, kde dostal na starost marketing. To mu bylo sedmnáct. „Otec převzal agenturu Murphy´s beer, která distribuovala pivo. Vtipné bylo, že jsem prodával něco, co jsem legálně ještě nesměl pít,“ směje se při vzpomínce Paul.

Dnes v Česku vlastní celkem čtyři společnosti, dál se věnuje marketingu, ale zaměřil se třeba i na taxi služby a pod názvem upTaxi chystá rozjezd největší flotily elektrických taxíků v Česku. Věnuje se také několika IT projektům a vyvíjí mobilní aplikace. „V Praze žiji více než polovinu svého života, přesto se stále cítím být Irem. V rámci svého podnikání v Česku jsem se ale nikdy necítil na vedlejší koleji proto, že jsem cizinec. Snad je to díky tomu, že mezi Čechy a Iry funguje zvláštní afinita. Oba národy mají rádi zpěv tanec a pití, ne nutně v tomto pořadí,“ konstatuje Dubsky.

Povinné kolečko na úřadech

Ani jeden z výše zmíněných podnikatelů nepotřeboval ke vstupu na tuzemský trh žádná zvláštní povolení. Tedy žádná jiná, než by musel mít tuzemský občan. „Pro mě bylo největší překážkou asi to, že neumím česky, jinak to ale nic obtížného nebylo. Založil jsem společnost s ručením omezeným, s čímž mi pomohli čeští právníci, kteří komunikovali s úřady. Podmínky jsou podobné jako ve Švýcarsku. Všechny informace lze najít na internetu, na webech jednotlivých úřadů, a také je tady mnoho agentur, které celý ten proces za vás mohou udělat,“ popisuje Burkhard.

Všichni cizinci to ale s rozjezdem podnikání v Česku podobně snadné nemají. Má-li totiž někdo s cizí státní příslušností zájem v tuzemsku podnikat, liší se jeho situace podle toho, zda je, či není, občanem některého ze členských států Evropské unie nebo jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo právě Švýcarské konfederace. Pokud je, nic mu nebrání podnikání rozjet. Musí jen oběhat ty samé úřady jako Čech.

„Pokud ale dotyčný není občanem některého z těchto států, musí mít navíc povolen pobyt na území České republiky. Tedy s výjimkou případu, kdy zde hodlá provozovat živnost prostřednictvím organizační složky závodu. Zvláštní skupinou jsou fyzické osoby, které zde získaly azyl nebo doplňkovou ochranu podle zvláštních předpisů. I ty mohou provozovat živnost za stejných podmínek jako český občan,“ přibližuje Ngoc Pham Bich z tiskového oddělení ministerstva průmyslu a obchodu.

Všeobecnými podmínkami provozování živnosti zahraničními fyzickými osobami jsou pak (stejně jako u místních občanů) plná svéprávnost a bezúhonnost. Jinými slovy musí jim být minimálně osmnáct let a musejí předložit výpis z trestního rejstříku. S tím mohou mít problém občané některých „třetích“ zemí, které takové doklady třeba ani vůbec nevydávají. „V takových případech je nutné předložit čestné prohlášení o bezúhonnosti učiněné před notářem nebo jiným příslušným orgánem státu, jehož je dotyčný občanem nebo kde měl poslední pobyt. Uvedený doklad nesmí být starší než tři měsíce,“ upřesňuje Ngoc s tím, že doklady musí žadatel dodávat i s překladem do češtiny.

Není podnikatel jako podnikatel

Počet cizích podnikatelů v Česku kulminoval v roce 2011, od té doby v podstatě klesá. V současnosti je u nás registrovaných 83 862 cizích podnikatelů, kteří jsou držiteli 107 255 platných živnostenských oprávnění. Podle údajů ministerstva průmyslu a obchodu je v Česku mezi zahraničními podnikateli nejvíce Vietnamců (22 928), kterým „šlapou na paty“ Ukrajinci (22 796). Na třetím místě jsou Slováci, kterých v tuzemsku podniká 14 393. Následuje rychlý propad a čtvrtá příčka patří Němcům s 2 962 podnikateli působícími na našem území.

Podle informací Asociace malých a středních podniků (AMSP ČR), která situaci podnikatelů s cizí státní příslušností mapovala na podzim loňského roku v podrobné analýze, odpovídá nejčastěji zastoupeným národnostem i nejčastější zaměření těchto lidí. Co se oblasti podnikání cizinců týče, je spolu s Vietnamci na prvním místě maloobchod. Za ním je stavebnictví, kterému se nejčastěji věnují Ukrajinci žijící v Česku. V tomto případě je ovšem pojem podnikání do značné míry zavádějící. Je totiž veřejným tajemstvím, že tito podnikatelé často v rámci stavebnictví fungují na takzvaný švarcsystém. To potvrzuje i Jiří Macíček ze Státního úřadu inspekce práce. „Setkáváme se s případy, kdy někteří cizinci tímto způsobem obcházejí povinnost mít na území Česka povolení k zaměstnání. Švarcsystém je pak obecně často odhalován právě na stavbách,“ konstatuje.

Další skupinou cizinců, u které lze označit dominantní předmět podnikání, jsou Rusové. Věnují se převážně vzdělávací činnosti, nejčastěji překladatelským službám. U ostatních nejvíce zastoupených národností už jsou oblasti podnikání značně rozličné. Právě v maloobchodu, stavebnictví a vzdělávací činnosti podniká téměř třetina všech zahraničních podnikatelů. Zajímavostí přitom je, že v oblasti pohostinství či ubytovacích služeb podnikají jen tři procenta z nich.

Častěji v zisku než Češi

Zatímco počty podnikatelů s cizím státním občanstvím tuzemské úřady celkem podrobně evidují, konkrétní údaje o tom, jak se cizincům v našem podnikatelském prostředí daří, už žádný úřad k dispozici nemá. Ze zmíněné analýzy AMSP ČR vyplynulo alespoň to, že v porovnání s podnikateli z řad lidí s českým státním občanstvím vykazují cizinci častěji zisk. Jeho výše na jedno daňové přiznání je ale o čtvrtinu nižší než u našich živnostníků. Předseda asociace Karel Havlíček k tomuto zjištění dodal, že cizinci českému podnikatelskému prostředí prospívají. „Téměř všichni vykazují zisk, byť mírný a vyplňují mezery na trhu, zejména v maloobchodě nebo překladatelských službách. Uznávám, že diskutabilní může být míra zahraničních podnikatelů ve stavebnictví, kde mnozí skutečně mohou pracovat na švarcsystém, ale v celkovém kontextu to zdaleka není nijak závratné číslo.“ Havlíček by považoval za užitečné, kdyby se podařilo do země přilákat ještě více zahraničních podnikatelů, především těch vysokoškolsky vzdělaných, kteří by zde investovali.

Napjatá nálada ve společnosti

Veřejnost ale z nově příchozích cizinců už tak nadšená být nemusí. Někteří ze zahraničních podnikatelů už začínají pociťovat, že se vlivem uprchlické krize v Evropě mění postoje Čechů k cizincům obecně. „Poprvé jsem něco takového zaznamenal loni v lednu po útocích na redakci Charlie Hebdo v Paříži. Rozběhla se tady nějaká akce, kdy část lidí hlásala, že už si nikdy nedají kebab a někteří kolemjdoucí nám sem najednou vrhali nenávistné pohledy. Další část lidí naopak nákupem kebabu proti takovým postojů protestovala. Přišla sem skupinka mladých lidí a fotili se tu s gyrosem, aby si to mohli dát na facebook. Vůbec neřešili, že nejsme Arabové, ale Řekové, což mi přišlo trochu vtipné, ale zároveň i smutné,“ popisuje majitel občerstvení v Praze, který si nepřeje být jmenován. Do Prahy přišel zhruba před šesti lety se svou českou přítelkyní, která předtím naopak pracovala v Řecku, kde se seznámili. „Zatím se určitě neplánujeme stěhovat zase zpátky, ekonomická situace v Řecku je stále velmi špatná a tady se nám daří. Věřím, že to nedojde tak daleko, že by nás Češi třeba začali bojkotovat jen proto, že jsme odjinud a nabízíme netradiční kuchyni. Pro jistotu jsme ale ve výloze zvýraznili, že jsme řecká restaurace,“ pokračuje podnikatel.

Podle aktuálního průzkumu agentury STEM povařují dvě třetiny Čechů napětí mezi nimi a cizinci za silné, což je výrazně vyšší podíl než v předchozích letech, kdy podobně vnímala vztahy s cizinci zhruba polovina veřejnosti.

Diskuze