Rozhovory

Herečka a blogerka Marie Doležalová:Prostě už nemůžu psát...

Kateřina Kotalová

Prostě už nemůžu psát...

Říká se, že ty nejlepší věci si cestu k lidem najdou samy. Pokud je to pravda, pak blog MARIE DOLEŽALOVÉ (29) Kafe a cigárko mezi nejlepší bez debat patřil. Do jeho propagace herečka nevložila ani korunu, návštěvnost přitom počítala i ve statisících. A ještě jedno rčení bezezbytku naplnila, a sice to, které tvrdí, že v nejlepším se má přestat. Články z hereckého prostředí, kterými ještě vloni čtvrtek co čtvrtek těšila fanoušky, už nejspíš nikdy psát nebude. A ne proto, že jí blog sám o sobě nic nevydělával, zkrátka přišla tvůrčí krize a nejde to. To se stává…

Váš poslední příspěvek z letošního února je o tom, že už nemáte chuť psát. Ztratila jste ji ve chvíli, kdy byl váš blog nejnavštěvovanější a knížka, která z něho vzešla, šla na dračku. Co se stalo?

Nevím, jak to říct, najednou jsem se vyklepala. Než jsem začala tančit ve StarDance, psala jsem pro radost, věděla jsem sice, že se návštěvnost zvětšuje, ale chodili tam vesměs lidé, které bavilo číst historky o herectví. Během StarDance jsem kvůli intenzivním tréninkům neměla na psaní reálně vůbec čas a vypadla jsem z toho. Myslela jsem, že až ta soutěž skončí, vrátím se k tomu. Ale už to nešlo. Obrovské množství lidí mi na blogu gratulovalo k vítězství a v ten moment mi došlo, že je tu velký počet těch, kteří tím žijí, těší se na to a chybí jim to. A to byl hezký pocit, ale zároveň mě to vyděsilo. Poprvé jsem pocítila závazek, najednou jsem ztratila tu svobodu a lehkost v psaní a přestalo se mi chtít, protože jsem cítila, že už mám najednou zábrany otvírat tolik voje soukromí.

Mnozí vám ale přinejmenším v komentářích ten konec nemohou odpustit…

To je pravda. Diskuse pod posledním článkem mě upřímně děsí.. Raději tam už nechodím, ale dozvídám se z novin, co se na něm děje. A je pro mě těžké číst debaty o tom, že jsem zneužila blogové fanoušky k tomu, aby mi posílali hlasy do StarDance a že teď, když už je nepotřebuju, nic nepíšu. Není to tak, pravda je obyčejnější, prostě se mi nedaří psát.

Tvůrčí krizí si projde snad každý plodný spisovatel nebo novinář. Není ale škoda tak oblíbený blog zčista jasna utnout?

Přijde mi, že ten vývoj byl přirozený. Od psaní pro zábavu přes zodpovědné publikování každý čtvrtek až po knihu, která to celé shrnuje a ukončuje. Napsala jsem o herectví možná šedesát článků a už to téma nechci ždímat ze všech stran.

Myslíte, že už se k tomu nikdy nevrátíte?

Teď asi ne a uvidíme, co bude. Chtěla bych psát dál, ale o herectví už to asi nebude. Sama nemám ráda druhé díly filmů a knih, pokaždé už je to jen vyždímané, aby to vydělalo peníze. A to by se stalo určitě i s Kafem a cigárkem dvojkou. A to nechci.

Když už jste o těch penězích začala, jak dobře vám Kafe a cigárko vydělávalo?

Samotný blog nevydělával vůbec. Neměla jsem na něm zavěšenou žádnou reklamu, pokud nepočítám banner na e-shop mého bývalého kluka, a nepsala jsem ani články se skrytou reklamou, jak to obvykle dělají jiní bloggeři.

Proč ne? Vždyť byste z něj mohla mít díky skvělé přirozené návštěvnosti slušné peníze?

Já vím, to mi lidé, kteří se v tom online světě pohybují, říkali také. Ale pro mě by to byl hrozný stres, kdybych byla vázaná tím, že mi někdo dává peníze za to, že vkládám články. Praktikovala jsem systém naprosté nepropagace, ani jsem nikdy nepromýšlela, jak se to k lidem dostane. Samozřejmě mu pomohlo, že jsem herečka, a když jsem někam dávala rozhovor, zmínila jsem se o něm. Ale to mě nic nestálo a neměla jsem žádný plán.

Pomohlo to tedy alespoň expřítelovu e-shopu?

Popravdě vůbec nevím. Předpokládám, že mu to zvedlo návštěvnost, ale nevím, jestli lidé i víc nakupovali. Nikdy jsem se ho na to nezeptala. V době největší návštěvnosti už jsme spolu nechodili.

Tak to jste velkorysá, že jste mu tam ten banner nechala…

Neřešila jsem to, rozešli jsme se normálně, a i kdyby ne, nenapadlo by mě říct mu, ať ho hned sundá.

Kdy jste zjistila, že vás baví psát?

To už vím docela dlouho. Už dříve jsem si psala povídky do šuplíku, ale nikomu jsem je nedávala číst. Napsala jsem kdysi sbírku á la ruských povídek. Byly to s,yšlené příběhy plné nešťastných postav. Kvalita příšerná. Dala jsem je pak tátovi k Vánocům, protože on také v mládí psával. A jemu se moc líbily.

Vydáte je?

Ne! Určitě ne, ty už nikdo další číst nebude. Ztratily by to kouzlo.

Zato knížka Kafe a cigárko byla v jednu chvíli beznadějně vyprodaná. Takže takřka dvouleté psaní blogu přece jen přineslo ovoce.

Dodneška mi přijde neuvěřitelné, že od nakladatelky dostávám peníze za prodej knížky. To by mě nikdy nenapadlo. Navíc já jsem k té knížce měla takový antimarketingový postoj, kdy jsem všude zdůrazňovala, že uvnitř není nic víc, než co si mohou přečíst zadarmo na blogu. Přesto si ji lidé kupovali. Takže nakonec mi ten blog přece jenom něco vydělal, i když knížka původně vůbec nebyla v plánu.

Prozradíte kolik?

Jsou to hezké peníze, ale budu si je šetřit, abych měla finanční klid. Herectví je nestálé povolání, myslím, že každý herec zažije finanční výkyvy, a to není nic příjemného.

foto: Hana Brožková

Potkalo už i vás období, kdy bylo do kapsy hluboko?

Asi třikrát. Nejtěžší to bylo asi dva roky poté, co jsem vystudovala konzervatoř a dotočila sitcom Comeback. Rok a půl jsem neměla žádnou práci. Hrála jsem sice asi dvě představení v divadle, ale v té době jsem byla placená jako divadelní elév, takže to opravdu nebyly peníze na uživení. Úspory z Comebacku docházely a já jsem nevěděla, co mám dělat. Začala jsem si připadat jako špatná herečka a čekala, až zazvoní telefon a přijde nějaká práce. Sem tam přišlo nějaké natáčení, takže na to nejdůležitější nakonec bylo, ale nebylo to jednoduché.

Kdy se to zlomilo?

Když jsem dostala nabídku moderovat pořad Planeta Yó na Déčku České televize. Konečně jsem měla normální výdělek a postupně se začaly nabalovat nabídky.

Jak jste se s tou nejistotou naučila vycházet?

Herectví je finančně nejisté, to je pravda. Ale kdybych byla někde normálně zaměstnaná, přišlo by mi smutné, že mám třeba deset let pořád stejný plat. Ve svém povolání si teď můžu nastavit, kolik vydělám podle toho, jak moc budu pracovat. Můžu přijmout roli v seriálu, kde budu točit každý den a večer pak půjdu hrát do divadla a díky tomu třeba další půlrok nemusím pracovat. To mi na druhou stranu vyhovuje.

Je pro vás jednoduché říct si o peníze?

To je právě věc, kterou vůbec neumím. Nedokážu říct, jakou mám cenu. Kdybych byla krajkářka, spočetla bych si, jakou má můj výrobek cenu. Ale co já? Přece neřeknu: Jsem skvělá, dejte mi tolik a tolik. Naštěstí na tohle mám manažera, který to umí.

Naučilo vás to tenké období něčemu?

Určitě, naučila jsem se s penězi lépe hospodařit. Šetřit neumím dodnes, ale dala jsem si takové pravidlo, že pokaždé, když si chci něco koupit, ptám se, jestli bych si to koupila, i kdybych měla na kontě málo. A když si odpovím, že ano, udělám si radost. Ale už neutrácím za zbytečné věci.

Ani za hadříky, kabelky a botky?

Na takové věci jsem nikdy moc nebyla. Jen je teď fajn, že na peníze nemusím myslet. Ale nežiju si na vysoké noze. Nepotřebuju velké auto ani dovolenou v Karibiku. Mám svoje malé auto, kterému se všichni smějí. Je pravda, že jsem si na něj zvykla tolik, že už vůbec necestuju MHD. A když je zrovna vyřazené z provozu, tak moc ráda jezdím taxíkem. Tak jo, za taxíka utrácím, ale tu jízdu si užívám.

Co ještě si Marie Doležalová ráda vychutnává?

Marie si ráda vychutnává volný čas. Toho jsem si začala mnohem víc vážit. Mám ráda pokec s kamarády, výlety s mamkou. Abych si tyhle chvíle uhájila, musela jsem se naučit odmítat pracovní nabídky, ale i různá pozvání. I když to jsou často krásné projekty, mně je najednou ten volný čas dražší. Pořád je pro mě těžké říkat ne, ale nechci si za tři roky říct, že jsem pořád jenom pracovala, ale vůbec nevím, co se kolem dělo.

Na co se teď těšíte?

Na spoustu věcí. Třeba že přijede mamka z Trutnova, projdeme se po obchodech a večer pokecáme. Že budu zkoušet Večer tříkrálový na Shakespearovských slavnostech a že si v něm zahraju s mojí nejlepší kamarádkou Monikou Timkovou, která je také herečka a pocházíme ze stejného města, a těším se, jak se bude líbit reklama na Mattonku, kterou jsme s Markem (Zelinka, taneční partner ze StarDance a současný přítel herečky – pozn. red.) natočili a dokonce jsme si ji mohli vymyslet.

S tanečním a později i životním partnerem Markem Zelinkou se protancovala k prvnímu místu v televizní soutěži StarDance (foto: Česká televize)

Kam v tom výčtu zmizel tanec?

Tančíme právě v tom spotu a bylo to šílené, protože jsem se musela po čtyřech měsících, kdy jsme netrénovali, zase začít intenzivně hýbat a málem jsem chcípla.

Diskuze