Podnikání

Žádná hospoda, ale zájmový klub. Venkovské pivnice se schovávají před stále přísnější legislativou

Renata Lichtenegerová

Venkovské pivnice se schovávají před stále přísnější legislativou

Fungují jako klasické hospody, ale oficiálně jsou klubovnami myslivců, dobrovolných hasičů a podobně. Především na venkově takových lokálů přibývá, upozorňují lidé z oboru. Pro legální podniky se jedná o nefér konkurenci, na kterou jsou úředníci mnohdy krátcí. Hospodští v malých vesničkách ale často nevidí jinou možnost, jak se uživit.

Podnikatel Petr Čeněk (jméno jsme na jeho přání změnili) provozuje jedinou hospodu v malé vesnici na Vysočině. S napětím sleduje poněkud kostrbaté vyjednávání našich politiků o konečné podobě takzvaného protikuřáckého zákona. Zatímco někteří z jeho kolegů v branži by státem nařízený definitivní konec čmoudu ve svých podnicích uvítali, Čeněk by ho vnímal jako likvidační nařízení. „Rodin s dětmi je tady asi šest, a to ve všech okolních vesnicích dohromady. Když si chtějí zajít na pivo, seženou si hlídání, netahají ty děti sem. Vždyť já nevařím a nemám ani zahrádku. Ale chlapi, kteří sem chodí každý den, chtějí u piva kouřit. Když jim to zakážu, zůstanou doma,“ říká hospodský s tím, že v případě schválení celoplošného zákazu kouření se pokusí nařízení vyhnout. „Jestli ten zákon začne platit, uděláme tady z toho soukromou klubovnu, snad to půjde alespoň takto obejít,“ konstatuje. Pokud by se Čeněk k tomuto kroku skutečně v budoucnu rozhodl, bude se rázem pohybovat za hranicí zákona, rozhodně ale nebude v Česku jediným hospodským, který zvolil podobnou strategii.

Nelegální živnost

„V zemi skutečně již dnes existují různé sportovní a zájmové kluby, které fungují jako hospody. Poctivým podnikatelům v oboru samozřejmě vadí, že tak dochází k nekalé konkurenci,“ uvedl v rozhovoru pro Živnostenské listy prezident Asociace hotelů a restaurací České republiky Václav Stárek.

Z pohledu zákona se samozřejmě jedná o problém, i když jednotlivé případy jsou ze strany úředníků posuzovány velmi individuálně a lze hovořit o poměrně prostorné šedé zóně. „Obecně není pro posouzení činnosti zkoumaného subjektu rozhodující to, jakým formálním označením je prezentována navenek, ale skutečnost, že dochází k faktickému provádění soustavné činnosti provozované samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, a za účelem dosažení zisku,“ přibližuje právník Jiří Hartmann z advokátní kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři. Jakmile tedy někdo provozuje například pod hlavičkou neziskového spolku vlastní výdělečný podnik, s pravidelnou otevírací dobou, obsluhou, třeba i venkovní zahrádkou, do kterého se může přijít „občerstvovat“ kdokoliv, značně riskuje. „Provozuje-li zkoumaný subjekt živnost bez příslušného živnostenského oprávnění, dochází z jeho strany k porušení živnostenského zákona a sám se tak vystavuje nebezpečí uložení značné pokuty,“ pokračuje Hartmann.

Klubovna je lepší než nic

Obecně se hospody různě „maskují“ především v nejmenších vesnicích. Se zpřísňující se legislativou (kontrolním hlášením DPH, zavedením EET či hrozícím zákazem kouření) bude podle Václava Stárka podobných případů v zemi pravděpodobně přibývat. Nutno podotknout, že právě na malých vesnicích hospody často doslova bojují o přežití.

Na tuto skutečnost koneckonců reaguje i veřejné mínění. Z naprosto zanedbatelného počtu udání na provozovatele nejrůznějších „kluboven“, které nefungují úplně v souladu se zákonem, je totiž možné usuzovat, že Češi jsou k nim velmi tolerantní. Váží si toho, že ve svém okolí ještě vůbec nějaký podnik mají.

Hospodští a jejich profesní sdružení dlouhodobě volají po tom, aby zákonodárci brali v potaz specifika podnikání na malých vesnicích a nepřicházeli s nařízeními, která tradiční hospůdky zlikvidují. Zatím se ale nezdá, že by je někdo vyslyšel. Vedle hospod vystupujících jako klubovny a pohybujících se alespoň v šedé zóně ekonomiky tak někteří odborníci očekávají i přibývání „garážových“ podniků, které už fungují zcela mimo zákon.

Diskuze