Názory

Doba utahování šroubů

Josef Káles

Doba utahování šroubů

Při pohledu na každou českou vládu si člověk pomyslí, že to snad nemůže být horší. A ono je. Není týdne, kdy by vláda a hlavně ministr financí Andrej Babiš nebo ministryně práce Michaela Marksová nenavrhla nějaký nesmysl. Vedle EET a kontrolního hlášení DPH jsou tu nápady na kontrolu protiskluzovosti podlah či dostatečného osvětlení v pracovnách zaměstnanců, kteří pracují ze svého domu nebo bytu.

To však bohužel není všechno. Zásahy do soukromého vlastnictví, jako je zákaz kouření v restauracích a podobné regulace navíc spouštějí spirálu dalších, které se budou marně snažit řešit dopady těch předchozích. A tak postupně dojde k dalšímu okleštění našich svobod.

Lidé jsou však velice pasivní. Jako by bylo všem jedno, co se kolem nich děje. Jak jinak si vysvětlit, že jsou schopni také tolerovat zneužívání veřejných peněz a obcházení zákonů, kterého se pravděpodobně dopustil ministr financí se svým Čapím hnízdem? Je to snad kvůli tomu, že Andrej Babiš vlastní velkou část médií? Nebo je to prostě jenom tím, že už jsou lidé z politiků unaveni? Snad nenecháme stav věcí dojít tak daleko, kdy už nebudeme mít možnost něco změnit. Historie je takových období bohužel plná a my se z ní nejsme schopni poučit.

Drobní živnostníci jsou páteří každé zdravé ekonomiky. To jsou lidé, kteří vytváří hodnoty a pracovní místa a spolu se svými zaměstnanci umožňují zlepšovat naši životní úroveň. Stát by jim neměl neustále házet klacky pod nohy.

Jak by asi začínal za Babiše Baťa?

Zamysleme se nad tím, jak by asi začínali významní čeští průmyslníci v dnešní době. Začal by šít boty Tomáš Baťa, kdyby musel obíhat úřady, shánět razítka a kupovat si registrační pokladnu? Nebo by radši začal někde dělat nádeníka? Další příklad je mi bližší: Chrudimský továrník František Wiesner, který se vyučil u mého praprapradědy, vložil veškeré své úspory do malé strojírenské dílny, z které vybudoval velkou prosperující továrnu, již jeho rodině poté stát znárodnil a přejmenoval na Transportu. Stačily by mu jeho úspory na rozjezd podnikání, pokud by ještě musel investovat do státem vynucovaných nesmyslů? Měl by chuť začít podnikat, kdyby ho stát neustále dusil? Kdyby o něm ministři říkali, že „malé firmy jsou na prd“ nebo že je to „parazit“?

Domnívám se, že stát těmito nesmyslnými nápady ničí chuť a snahu mnoha schopných lidí. Odrazuje je od toho, aby začali podnikat a aby se z nich jednou stali úspěšní Baťové a Wiesneři a aby díky nim vznikly tisíce pracovních míst a slavné podniky. Díky tomu, že těmto lidem stát nebral tolik na daních, stáli mnohdy za rozvojem místní spolkové činnosti, kultury a sportu.

Přitom by stačilo, kdyby se stát přestal plést lidem do jejich života a nechal je tvořit. I malé drobnosti navíc pomohou zlepšit podnikání. Proč by mladí lidé nemohli založit živnost po internetu z domova za necelých 200 Kč a začít hned podnikat tak, jako je to třeba na Novém Zélandu, který ovládá žebříček snadnosti založení podnikání ve všech zemích světa?

Má smysl bránit svobodu

Když nebudeme k veřejnému dění lhostejní, situace se jednou otočí. J. W. Goethe napsal: „Jen pak jsi hoden svobody a žití, když rveš se o ně den co den.“ Mojí rodině sebrali komunisti všechen majetek, prosperující firmu s více než stoletou tradicí. Nevzdávejme se. Nenechme to opět dojít tak daleko. Má smysl bránit svobodu a demokracii. Má smysl usilovat o to, aby stát zase respektoval svobodu jednotlivce a soukromý majetek.

Autor je členem Strany svobodných občanů

Diskuze