Podnikání

Dluží vám klienti?Nevzdávejte se svých peněz bez boje!

Renata Lichtenegerová

Nevzdávejte se svých peněz bez boje!

Nezaplacené faktury trápí v Česku drobné podnikatele stejně jako velké společnosti. Kdo se nesetkal s alespoň jednou takzvaně nedobytnou pohledávkou, jako by snad ani nepodnikal. Zaručený recept, jak z dlužníka peníze vymoci, samozřejmě neexistuje. Mnohonásobně ale zvýšíte své šance, pokud dodržíte několik základních kroků.

Na začátku je faktura po splatnosti. Podnikatel, který splnil vše, co měl, čeká, jestli mu klient za jeho služby zaplatí. V době, kdy k obchodní strategii řady firem bohužel patří platit faktury se zpožděním, není snadné určit okamžik, kdy už se jedná o takzvanou nedobytnou pohledávku. Tedy takovou, kdy dlužník vůbec neplánuje zaplatit a je na čase pokusit se částku vymáhat. Řada podnikatelů proto s řešením nastalé situace příliš dlouho vyčkává. Mnozí z nich jsou také přesvědčeni, že se jim nemůže vyplatit vymáhat částky do 20 tisíc korun.

Vyděšený dlužník

Z nečinnosti věřitelů nakonec netěží nikdo jiný, než dlužníci. Ne všichni podnikatelé se s tím ale hodlají smířit. Vymáhat částku necelých 20 tisíc korun neváhal loni v létě například Martin Dušek, jednatel stěhovací a dopravní společnosti Hrubý Moving. Když mu bylo jasné, že klient fakturu jen tak neproplatí, obrátil se na společnost Ereceivables management, která provozuje internetový portál ePohledávky.cz. Firma jeho nárok ověřila na základě smlouvy, odeslala dlužníkovi předžalobní upomínku a nakonec podala žalobu. Martin Dušek měl štěstí, že „jeho“ dlužníka žaloba vyděsila natolik, že obratem celý dluh zaplatil. Společnosti Ereceivables management za to náleželo 20 % z dlužné částky, tedy zhruba 4 tisíce korun. Zbytek putoval k věřiteli.

Podle ředitele portálu ePohledávky.cz Tomáše Medřického podobných případů přibývá, což je prý znamením, že ekonomická krize je z pohledu podnikatelů už skutečně za námi. „Dokud panovala krize, každý si dvakrát rozmyslel, než začal aktivně vymáhat pohledávky. Raději si držel každého zákazníka, který sice platil opožděně, ale přece jen od něj nějaké peníze dostal,“ konstatuje Medřický.

Z klienta mrtvým broukem

Jak tedy má podnikatel postupovat, aby měl co největší šanci, že své peníze dostane? Medřický radí v první řadě začít sledovat insolvenční rejstřík. Pokud by se v něm váš dlužník objevil, musíte neprodleně svoji pohledávku u insolvenčního správce přihlásit.

Jestliže dlužník komunikuje a má reálnou vůli zaplatit, má smysl dohodnout s ním splátkový kalendář. Jeho dodržování je ovšem potřeba pečlivě sledovat a v případě porušení dohody zahájit další kroky. Ty jsou stejné, jako u vůbec nereagujícího dlužníka, který takzvaně dělá mrtvého brouka.

„V těchto situacích je prvním krokem písemná urgence zaplacení, v ideálním případě spojená také s kvalifikovaně sepsanou předžalobní upomínkou s definitivním termínem splacení a upozorněním, že pokud dlužník nezaplatí, bude podána žaloba. K té by pak měl věřitel přistoupit okamžitě, pokud k úhradě nedojde. Nemá smysl vyčkávat, nechat dluh narůstat a riskovat, že bude příslušná firma dlužit stále více subjektům a nakonec skončí v insolvenci,“ vysvětluje Medřický. Pokud dlužník nerespektuje ani soudní rozhodnutí a nezaplatí, je nezbytné věc co nejrychleji předat exekutorovi.

U vleklých případů je nutné ohlídat si lhůty promlčení, což jsou obvykle tři roky, po kterých již nelze žalobu podat.

Na vymahače raději zapomeňte

Pokud nemáte čas starat se o pohledávky vlastními silami, nabízí se oslovit jednu z mnoha společností, které tyto služby nabízejí. Podobně jako výše zmíněný podnikatel Martin Dušek ale pak musíte počítat s tím, že za její služby zaplatíte. Jsou ovšem částky adekvátní a zcela jiné. Za solidní lze považovat provizi v rozmezí od 10 do 30 procent z dluhu v závislosti na jeho výši (čím nižší částka, tím vyšší procento provize). Pro srovnání stejná procenta často získávají za své pohledávky ti, kdo je prodají vymahačům.

Když už jsme u toho, nechcete-li si přivodit ještě větší potíže, než už máte, na vymahače rovnou zapomeňte. Bývají to nebezpeční lidé, kteří neváhají vydírat dlužníky, ale ani klamat věřitele. Často to dělají tak, že sice přijmou zakázku na vymáhání jakéhokoliv dluhu, předem ale vědí, že malými částkami se vůbec zabývat nebudou. Po pár dnech pak podnikatele přesvědčí, že udělali vše, co šlo, ale z dlužníka nelze nic vymoci. A při té příležitosti si samozřejmě naúčtují své „dosavadní náklady“ za nic.

Varovným signálem by pro vás tedy měly být nabídky vymáhání mimosoudní cestou, obzvlášť je-li reklama na ně vyvěšena načerno někde na zastávce.

Neplaťte předem

Podle čeho tedy firmu na pomoc s nedobytnými pohledávkami, vybírat? Prvním dobrým znamením je, pokud daná společnost nepožaduje žádné platby dopředu, ale bere si odměnu až z částky, kterou reálně vymůže. Firmy, které chtějí nějakou platbu bez ohledu na to, jakého dosáhnou výsledku, mají logicky nižší motivaci získat vaše peníze zpět.

Samozřejmostí je pokusit se najít co nejvíce referencí. „Projděte internet, poptejte se přátel a známých a tak dále. Určitě se pak vyhnete takové firmě, jako je třeba DynamicSolvent, o které média již mnohokrát informovala, a přesto pořád funguje. Její takzvané podnikání spočívá v tom, že slibuje odkup pohledávek, ale vy jí musíte předem zaplatit za zjištění bonity a podobné výmysly. Výsledkem jsou stovky napálených věřitelů, kteří zaplatili za to, že jim daná firma nic nevymohla,“ upozorňuje Medřický.

Féroví poskytovatelé těchto služeb by vám měli umožnit neustálou kontrolu nad stavem vymáhání. Informovat vás o tom, kdy byla odeslána výzva k uhrazení dluhu, podána žádost o elektronický platební příkaz (který soud vydává do měsíce), zda byla uvalena soudní žaloba nebo exekuce. V každém případě by firma měla umět zajistit vymáhání jako komplexní službu. Tedy nejen jeho mimosoudní část, ale i tu soudní a exekuční.

Pozor na virtuální sídlo

V ideálním případě je samozřejmě nejlepší obchodování s neplatiči předcházet.„Existuje mnoho rad, jak poznat zákazníka, který může být nesolidní. Osobně považuji za jednu z hlavních varování před virtuálními sídly. Tedy místy, kde firmy fungují jen papírově a jediné, co tam skutečně mají, je poštovní schránka. Společnosti, jež má za sídlo jednu z proslulých hromadných adres, by měl každý prodávat jen za hotové,“ říká Medřický.

S tím souhlasí také advokát David Bascheri, který se mimo jiné zaměřuje právě na vymáhání problematických faktur. „Především malé firmy by mělo varovat, když se na ně obrátí neznámý nový zákazník ze vzdáleného města a rovnou s velkou objednávkou. Než s ním začnou obchodovat, je potřeba si o něm něco zjistit. Pokud má sídlo ve virtuální kanceláři, je rozumné dát od takového zákazníka rovnou ruce pryč, nebo alespoň vyžadovat platbu předem,“ konstatuje s tím, že před přijetím objednávky od nového a neznámého zákazníka je také dobré se alespoň podívat na jeho webové stránky. „O co jsou stránky méně kvalitní, o to je větší pravděpodobnost, že firma může mít problémy s platební morálkou. Tím spíš, když na stránkách chybějí základní kontaktní údaje,“ pokračuje právník. Fakt, že firma dokonce žádné internetové stránky nemá, považuje za obdobný signál jako sídlo ve virtuální kanceláři.

Diskuze