Příběhy

Ivo Kaštan z Velkého Meziříčí:Jako jediný na světě vyrábí motorku pro vozíčkáře. I oni chtějí adrenalin pod kůži!

Renata Lichtenegerová

Jako jediný na světě vyrábí motorku pro vozíčkáře. I oni chtějí adrenalin pod kůži!

Vozíčkář většinou není člověk, který chce jen sedět a koukat. Ještě před pár týdny to mohl být někdo, kdo dělal psí kusy třeba na skateboardu. A chce se bavit dál. S touto myšlenkou vyvíjel IVO KAŠTAN (51), motokrosový závodník a dakarský matador z Velkého Meziříčí, speciální tříkolku pro vozíčkáře s názvem Rid-e.

Rid-e je dopravní prostředek, který kombinuje vlastnosti samohybného vozíku a skútru. Na trhu je jen pár měsíců. Jeho autor Ivo Kaštan říká, že při vývoji nebylo cílem přidělat motor k invalidnímu vozíku, aby to pouze jezdilo. Chtěl, aby ta jízda byla zábava. „Když jezdíte na motocyklu, děláte tak rizikový sport, jako je motokros, tak se nevyhnete myšlence, že stačí málo a dojezdili jste. Těch případů je mnoho. Hodně mých kamarádů skončilo po nevinném pádu na vozíku. Ta prvotní motivace se zrodila z těchto myšlenek. Myslel jsem na to, co by bylo, kdybych nemohl jezdit, protože jízda na motocyklu je mou největší vášní,“ konstatuje.

Ani skútr, ani kolo

Jednou z věcí, kterou musel Kaštan na začátku vývoje vyřešit, byla legislativní omezení.

Protože klasický elektronický vozík nesmí jezdit rychleji než 15 km/h a musí splňovat množství bezpečnostních opatření. Elektrický skútr zase nemůže třeba na cyklostezku. „Řešením nakonec bylo kolo s přídavným motorem. Což je mimochodem něco jiného, než elektrokolo. Pro kolo s přídavným motorem je důležité, aby se ten pohon dal odmontovat a vozítko bylo možné rozpohybovat lidskou silou. Což náš invalidní vozík splňuje díky těm obručím na kolech,“ vysvětluje Kaštan. Jeho tříkolka tedy získala svůj legislativní rámec a je možné s ní jezdit rychlostí 25 km/h po silnici a mimo komunikace až 45 km/h.

foto: Stanislav Novotný

Co kus, to originál

Tříkolky Rid-e montuje Kaštan ve své dílně Velkém Meziříčí. Klient si naspecifikuje nejenom barvu a různé doplňky, ale i kapacitu li-ion baterií. Každý kus je tedy svým způsobem originál. A zdá se, že paraplegici nebudou jediní, kdo se bude na těchto dopravních prostředcích prohánět krajinou. Začínají se totiž ozývat i různé subjekty, které Rid-eho chtějí pořídit a půjčovat svým klientům. Jsou to domovy důchodců a lázeňské domy. „Tříkolka totiž nabízí nové možnosti třeba i seniorům. Snažíme se teď dostat do půjčoven, například na Šumavě. Mluvili jsme s provozovateli a poptávka by tam určitě byla,“ říká Kaštan, který už otestoval takzvanou hybridní verzi s malou elektrocentrálou, která váží jen osm kilogramů a umožňuje dobíjet baterie za jízdy. „Je tak možné vyrazit i na osmihodinový výlet. S klidným svědomím mohu prohlásit, že podobnou tříkolku pro lidi s pohybovými problémy, s těmito parametry, nevyrábí nikdo na světě,“ konstatuje.

O speciální tříkolky v ceně zhruba 150 tisíc korun za kus už projevily zájem firmy z Bahrajnu či Kataru.

Velký rozhovor s Ivo Kaštanem nejen o tříkolce pro vozíčkáře, ale také o kultovních minimotorkách Honda Monkey, motokrosech a Dakaru, přinášíme v aktuálním čísle tištěných Živnostenských listů. Jsou k dostání v každé dobré trafice.

Diskuze