Podnikání

Jsem živnostník a jsem workoholik. Ale léčím se…

Renata Lichtenegerová

Jsem živnostník a jsem workoholik. Ale léčím se…

Lidé žijící pouze svou prací nezřídka začnou trpět depresemi a časem jsou nuceni obrátit se na pomoc psychologa či psychiatra. Pojem workoholismus je sice spojován především s vysoce postavenými manažery ve velkých firmách, týká se ale i velkého množství podnikatelů a živnostníků. Otázka, jak najít rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, trápí stále více lidí. Univerzální odpověď neexistuje, můžeme ale nabídnout pár užitečných tipů.

Jana Hroníková je původní profesí klinická psycholožka, která spolu se manželem vede poradenskou společnost Motiv P. Ta mimojiné radí zaměstnavatelům, jak mají nastavit podmínky ve firmě, aby si zaměstnanci zachovali zdravý rozum a měli šanci skloubit práci s rodinným životem. Když se Jany Hroníkové zeptáte na její zkušenost s workoholiky z řad podnikatelů, nechodí pro příklad daleko. „Můj muž je workoholik a já také. Svou práci jsem vždycky dělala a dosud dělám s plným nasazením a zápalem. Už na gymnáziu jsem docházela na náslechy do psychiatrické léčebny. Při studiu psychologie si jiní studenti stěžovali, že je to samá teorie, zatímco já objížděla známé kliniky a nabírala zkušenosti. Po škole jsem trávila s pacienty v léčebně celé hodiny a přicházela domů navečer,“ vzpomíná Hroníková s tím, že vstupem do podnikání se pracovní kolotoč nezpomalil, spíše naopak. Extrémní nadšení pro práci, které má se svým manželem společné, považuje za workoholismus v kladném slova smyslu. „S manželem podnikáme dvacet let. Máme čtyři děti a dospělé dvě z nich už také pracují v naší společnosti. Když vás něco baví, žijete tím naplno, to neznamená, že máte problém,“ vysvětluje podnikatelka.

Závislost a radost se vylučují

Podle Hroníkové je nutné oddělit workoholismus jako závislost a nemoc od pohlcení prací, kdy lidé tráví v zaměstnání celé dny, víkendy i noci, protože jim na tom záleží, ale celkově se jim daří žít i soukromým životem. Vážné potíže nastávají ve chvíli, kdy podnikatel přestane stíhat cokoliv jiného než práci a trpí tím on či jeho rodina. Často se dostaví i zdravotní problémy jako bolesti hlavy, zad, žaludeční potíže, ale i deprese. „S workoholismem je to podobné jako s alkoholismem. Je to závislost, ve které člověk od něčeho utíká. A jedná-li se o závislost, pak ani alkohol ani ta práce nejsou zdrojem potěšení. Bez nich to nejde a s nimi také ne,“ pokračuje Hroníková. Důsledkem workoholismu je podle ní například takzvané vyhoření. Všechno člověku připadá šedé, všechno mu splývá v jednotvárnou hmotu. V takových případech doporučuje vyhledat psychologa nebo kouče a za jeho pomoci začít přehodnocovat priority.

Lidé nepatří do škatulí

Psycholožka Katarína Bradáč, která provozuje soukromou praxi v Brně, žádného ze svých pacientů nenazývá přímo workoholikem. Jsem odpůrkyní škatulkování, každý lidský příběh je jedinečný. Ale můžu říci, že se často setkávám s lidmi, kteří jsou majiteli firem a v souvislosti se svým pracovním nasazením zažívají různé potíže. Třeba zdravotní nebo vztahové. Ty se vymykají jejich kontrole. A proto přicházejí na terapii,“ říká.

Podobně jako univerzální diagnóza neexistuje podle ní ani univerzální recept, jak se negativním důsledkům extrémního pracovního nasazení vyhnout. „Definic rovnováhy mezi pracovním a osobním životem je asi tolik, kolik lidí žije pracovní a soukromý život souběžně,“ konstatuje. Každý člověk má ale určitou toleranci únavy, kterou by měl brát v potaz. Každý z nás má také odlišnou potřebu celkově „vypnout“ na delší souvislou dobu a také hranici, do které je naše práce ještě efektivní. I míra potřeby trávit čas s jinými lidmi se liší. Lidé, kteří se obávají, že jim množství práce přerůstá přes hlavu, by tedy měli hledat pomoc v určité sebereflexi. „Myslím, že užitečné je poznat, kdo jsem a jaké mám důležité potřeby. Uvědomit si, že mám právo právě na ty své. Pokud tím nikoho neomezuji či neohrožuji,“ pokračuje psycholožka.

Potom to doženu

Jak již zaznělo, každý jedinec má individuální potřebu odpočinku. Důležitější než to, kolik času minimálně by měl člověk strávit relaxováním, je proto pravidelnost. „Celá planeta a vše živé funguje v určitých rytmech. Příliv a odliv, den a noc, roční období, otáčení Země kolem Slunce i kolem vlastní osy. Myslím, že i v případě střídání výkonu a odpočinku je užitečný rytmus. Toto není třeba nutné vysvětlovat žádnému živému organismu na planetě, kromě člověka,“ konstatuje Bradáč. Problematické podle ní mohou být například situace, kdy člověk ponocuje, protože zrovna pracuje na důležitém projektu. Táhne to takto týden, měsíc i déle a ospravedlňuje to tím, že to „pak dospí“. Jenže to není možné. „Člověk nedospí ani jeden cirkadiální rytmus. Ten spánek prostě schází. Neříkám, že to nejde ustát. Jde. Ale deficit se pomaloučku sčítá. A i když má tělo úžasné regenerační schopnosti, tak pokud se jeho majitel nevzpamatuje včas, jednou přijde chvíle, kdy ho to takzvaně doběhne,“ pokračuje psycholožka.

Chvíle, kdy mobil neexistuje

Ženy i muži, kteří touží být co nejlepší v tom, čím se živí, a zároveň mít spokojenou rodinu, mohou snadno propadnout depresi, že to jaksi nejde. Ta ovšem nikomu neprospěje. Jak tuto situaci řešila zmíněná matka čtyř dětí Jana Hroníková? „Často jsem si třeba na dlouhých služebních cestách vyčítala, co všechno mi doma utíká, a strachovala se, jaké katastrofy děti potkají, když na ně nedohlížím. Musela jsem si uvědomit, že na dálku rodinné věci zkrátka nevyřeším, a budu-li se jimi přesto v myšlenkách zabývat, můžu navíc pokazit pracovní úkol, kvůli kterému jsem od dětí odjela,“ vzpomíná podnikatelka. Rozhodla se proto pracovat na tom, aby jí věci, se kterými v daný moment stejně nic nezmůže, během práce nestresovaly. Ten samý princip ale následně aplikovala i na rodinu. „Odborně se tomu říká koncentrovaná pozornost. Například, vyzvedáváte-li děti ze školy, neřešte u toho urgentní pracovní telefonáty, ale mobil vypněte a daný čas využijte k tomu, abyste si s dětmi promluvili o tom, jak se měly, co se učily a o čem přemýšlejí,“ pokračuje. I chvilka této koncentrované pozornosti dodá dětem pocit, že se o ně skutečně zajímáte, a pak si mohou klidně několik hodin samy hrát, aniž by je to jakkoliv poznamenalo. A nejde pochopitelně jen o roli rodiče. Také spokojený partnerský život se bez této koncentrované pozornosti neobejde.

Práce versus rodina. Jak se z toho nezbláznit?

  • Nebuďte na sebe zbytečně přísní

To, že trávíte daleko více času v práci než doma, ještě neznamená, že jste například špatní rodiče. Koneckonců nikdy tomu nebylo jinak. Naši předci měli vinou daleko náročnější údržby domácnosti či šestidenního pracovního týdne na své ratolesti ještě méně času, než máme my dnes. Nezlobte se proto na sebe, že s dětmi netrávíte každý den dlouhé hodiny. Problém není v množství, ale v kvalitě času, který dětem věnujete.

  • Buďte plně přítomni

Jak tedy trávit čas s rodinou kvalitně? Klíčem je takzvaná koncentrovaná pozornost. Pakliže třeba ve všední den stíháte své ratolesti tak maximálně převést ze školy do kroužků a večer je uspat, věnujte jim tuto dobu naplno. Zajímejte se, vnímejte je. Pokud budete i během těchto vzácných chvil sledovat mobilní telefon, děti snadno nabudou přesvědčení, že vás nezajímají. Každý pozná, zda je ten druhý myšlenkami mimo, nebo je plně přítomen.

  • Krizový režim hlaste dopředu

V období, kdy vás pracovní povinnosti zavalí a vy najednou víte, že se budete v příštích dnech či měsících vracet domů neobvykle pozdě, je dobré partnerovi a dětem situaci vysvětlit a dát tomu nějaký časový rámec. Jasně sdělit, že tato situace nebude trvat věčně. Jednoduché sdělení ve smyslu, že vám na partnerovi záleží, víte, že to bude těžké období, a prosíte ho o pomoc, zabere jen pár vteřin, ale dokáže hrozně moc.

  • Poznejte sami sebe

Při hledání rovnováhy je nutná určitá sebereflexe. Tu a tam by každý z nás měl nahlédnout do sebe a porozhlídnout se, zda je vše v pohodě. Jestli se necítíme v některé oblasti dobře, zřejmě za tím bude nějaká důležitá potřeba, která není naplněna. Důležité je podle psychologů uvědomění, že neznamená-li to porušování práv někoho druhého, máme právo právě naše individuální potřeby naplňovat.

  • Bilancujte

Aby člověk takzvaně nevyhořel, potřebuje pravidelně vyhodnocovat a znovuprožívat, co se mu povedlo. Uvědomit si, co dělá dobře, a mít ze svého činění radost. Takže se za své úspěchy (i ty zdánlivě malé), chvalte. Z toho, co se vám nepovedlo, zkuste vyhodnotit strategii pro příště. Plán, jak to příště uděláte jinak.

  • Pravidelnost je základ

Člověk samozřejmě nemůže pracovat 12 hodin v kuse 7 dní v týdnu. To, jakou formou relaxujete, by ale mělo záležet na vás. Neřešte, že je moderní hrát golf. Pokud si nejlépe odpočinete u sledování seriálu, sledujte seriál. Obecně je důležité vyhradit si čas na odpočinek v pravidelných intervalech, tak aby byl mezi výkonem a relaxací rytmus, na který se tělo může spolehnout.

Diskuze