Rozhovory

Zdeněk Juračka, předseda AČTO:Poctivý prodejce vypadá vedle řetězců jako zloděj!

Renata Lichtenegerová

Poctivý prodejce vypadá vedle řetězců jako zloděj!

Stále méně živnostníků se pokouší živit prodejem potravin v malých obchůdcích. Decimují je velké nadnárodní řetězce, které svou konkurenční výhodu často podporují nefér praktikami. Se Zdeňkem Juračkou, předsedou Asociace českého tradičního obchodu (AČTO), jsme mluvili mimo jiné o tom, zda lze zachránit obchůdky v malých vesnicích.

Co podle vás nejvíce trápí drobné české prodejce?

Problematika právní a legislativní orientace na českém trhu. Je spojená s vydáváním nové a novelizované české i evropské legislativy, kdy její dopad je pro malé a střední podnikání daleko citlivější a ekonomicky i organizačně složitější, než tomu je u zahraničních řetězců. Pro nezávislý obchod je to značná tržní nevýhoda. Regulace trhu, byť dobře míněná, zatěžuje obchodníky více než by bylo zdrávo.

Vaše asociace má za cíl podporovat v Česku„tradiční formy obchodu“. Co všechno si pod tímto pojmem máme představit?

Pojem tradiční obchod vznikl v 90. letech když nastoupily do republiky zahraniční obchodní řetězce. Zahrnul pod sebe veškeré jiné formy maloobchodu, které v tuzemsku zbyly, zejména pak původní český maloobchod, spotřební družstva, a nově vznikající takzvané nákupní aliance, které vytvořily řetězce ryze českých obchodníků. Tento název zůstal a používá se dodnes. Někdy se pro upřesnění, aby bylo zřejmé, že se nejedná čistě jen o český obchod, používá i pojem nezávislý obchod. Pod pojmem nezávislý tedy hledejme všechny formy stávajícího maloobchodu v České republice mimo zahraničních obchodních řetězců.

Vaše organizace ale je pro zavedení EET. Čekala bych opak.

Co se týče EET, naše asociace v současné době skutečně podporuje jeho zavedení. Hlavním důvodem to, že v České republice je potřeba vytvořit rovné prostředí pro podnikání pro všechny subjekty. Takový stav v Česku bohužel v současné době není. Jsou subjekty, které parazitují na těch ostatních, poctivých. Neodvádějí daně, neplatí zdravotní a sociální pojištění a zajišťují si tak tržní výhodu. De facto ničí český tradiční maloobchod, tedy subjekty, které se chovají mravně. Pokud někdo vymyslí něco jiného, co by narovnalo podmínky pro podnikání na českém trhu, klidně to podpoříme třeba i místo EET. V současně době však nic efektivnějšího v tomto směru neexistuje.

Je tradiční obchod v Česku ohrožen?

Nedomnívám se, že český tradiční obchod v Česku je vážně ohrožen jako celek. Samozřejmě se zužuje jeho prostor na trhu a tím, jak stoupá podíl zahraničních obchodních řetězců, zejména na prodeji potravin. Ten je v současné době více než 60%, takže je samozřejmě nutné hledat nejen nové formy ale hlavně prostor pro podnikání, nové nápady a inspiraci i jinde v Evropě. Bude záležet i na tom, jak bude expanze zahraničních obchodních řetězců pokračovat. Zatím tyto aktivity z jejich strany zdaleka nekončí, i když se zpomalují. Otevírají se jak další nákupní centra, tak hypermarkety, ale i nové formáty, které v Česku zatím nebyly. Přesto se domnívám, že je stále pro tradiční české prodejce prostoru dost, a to zejména v oblasti regionálního prodeje na venkově a tam, kam obchodní řetězce prozatím nedosáhnou.

A co ti drobní prodejci, kteří bojují o přežití v lokalitách, kam již obchodní řetězce „dosáhnou“. Jaká je jejich situace?

Co mně na velkých řetězcích vadí a proti čemu často vystupuji, je právě používání takzvaných podnákupních cen, kdy obchod nakoupí určité zboží za víc, než ho pak prodává. Pomineme-li, že je to značně neetické vůči konkurenci, je to podle mého názoru i prohřešek daňový, protože tímto způsobem řetězec krátí DPH a tím i daň z příjmu. Zároveň se takovéto jednání dá označit jako použití ekonomické tržní síly na získání konkurenční výhody. Obchodník, který při nabídce zboží používá řádnou cenotvorbu, do ceny zapracuje DPH a svůj podíl na marži, nemá v této situaci šanci konkurovat. Z pohledu zákazníka pak tento prodejce, který poctivě promítá své náklady do prodejní ceny, vypadá jako zloděj, protože nabízí zboží za vyšší cenu, než právě zahraniční obchodní řetězec, který prodává pod cenou nákupní. Je to velmi nekalý nešvar.

Již několik let sledujeme, že zatímco ve městech přebírají pomyslnou štafetu po zavřených krámcích vietnamské večerky, z vesnic tato služba spíše mizí. Zhoršuje se obchodní obslužnost českého venkova?

Z mnohých vesnic už drobné obchůdky zmizely. Bude záležet na ekonomickém postavení českého a nezávislého maloobchodu, zda bude mít dostatek prostředků k udržení dalších v chodu. Většina z nich totiž dle zkušenosti ze skupiny COOP, která provozuje družstevní prodejny a jejímž předsedou jsem byl do listopadu loňského roku, se v ekonomice pohybuje kolem nuly nebo mírně pod nulou a je dotována nebo sanována z provozu větších prodejen. To samozřejmě neodpovídá trvalé udržitelnosti při řešení tohoto problému.

Existuje nějaké jiné řešení?

Zdeněk Juračka, předseda Asociace českého tradičního obchodu.

Obchodní obslužnost venkova se snažíme řešit již roky. Bohužel zatím jsme vždycky narazili pouze na přísliby ministerstva zemědělství nebo jiných organizací, že nám s tím pomohou. My máme docela důkladné a transparentní ekonomické i organizační podklady pro řešení této otázky. Z nich například vyplývá, že je ekonomicky výhodnější investovat do obchodní vybavenosti než do dopravní. Je to levnější, efektivnější pro stát, lepší i pro obyvatele. Nicméně stále čekáme na odezvu na naši nabídku ke spolupráci v této oblasti. Úspěchy jsme zaznamenali v četných jednáních s obecními úřady, které více pociťují potřebu mít ve své obci prodejnu než ministerský úředník a vycházejí nám vstříc v oblasti spolufinancování nákladů. Dnes aktuální je i možnost využití evropských fondů k této jistě pro lidi prospěšné aktivitě.

Funguje podle vás v Česku podpora regionálních potravin? Má spotřebitel šanci orientovat se ve všech těch „značkách původu a kvality“?

Bohužel již několik let stále opakuji, že v této republice je nevídaná inflace značek. Ty vytvářejí pro zákazníky velmi nepřehlednou situaci při výběru a volbě nabízených druhů potravin. Je to tím, že počet značek i jejich vytváření není žádným způsobem regulováno, tak jak tomu je ve většině vyspělých států. Stát má regulovat počet značek a snažit se tak orientovat zákazníky na zboží, které je prověřené, má svou historii a konkrétního odpovědného výrobce. Jinak se domnívám, že některé vybrané značky, které momentálně na našem trhu existují, jako jsou Regionální potravina, Klasa a některé další, jsou významné a mají své místo na trhu. Tyto značky jsou z naší strany podporovány. Navíc je dobré, že pokud zákazník hledá skutečně českou potravinu, tak už dnes existuje docela přehledná a řekl bych jednoznačná definice vytvořená Ministerstvem zemědělství ČR po dohodě s Potravinářskou komorou.

Drobným obchodníkům a jejich složité situaci na tuzemském trhu se věnujeme v aktuálním čísle Živnostenských listů. Je v dostání v každé dobré trafice.

Diskuze