Podnikání

Nemocenské pojištění. To od státu se podnikatelům vůbec nevyplatí

Renata Lichtenegerová

Nemocenské pojištění. To od státu se podnikatelům vůbec nevyplatí

Český živnostník si nemůže dovolit stonat, ani když si poctivě platí nemocenské pojištění. Zatímco zaměstnancům se stát opět chystá proplácet i první tři dny nemoci, živnostníci dosáhnou na podporu až 15. den pracovní neschopnosti. V porovnání se situací zaměstnaných lidí navíc dostanou jen směšné částky. Není divu, že si nemocenské pojištění platí už jen zlomek podnikatelů v zemi.

Mrzne, jako když praští a období horeček a odřených nosů je zase tu. Přijde-li na rozhodování, zda s chorobou vyrazit do práce, nebo si raději uvařit čaj a zalézt zpátky do peřin, je zde značný rozdíl mezi člověkem, který je zaměstnaný, a živnostníkem. Ten první bude od čtvrtého dne nemoci od svého zaměstnavatele dostávat za každý pracovní den 60 procent průměrného denního výdělku. V případě delší nemoci přijdou od 15. dne na řadu dávky z nemocenského pojištění od státu. Ty už daný zaměstnanec obdrží za každý kalendářní den včetně víkendů.

Také živnostník, který těch prvních čtrnáct dní pochopitelně nedostane od nikoho vůbec nic, dosáhne 15. den nemoci na peníze od státu. Podmínkou je, že si sám dobrovolně platí nemocenské pojištění. Žádnou významnou pomoc v období vleklé nemoci ale nemůže čekat ani tak.

Když vysoké zálohy, tak všechny

Výše dobrovolných záloh na nemocenské pojištění je totiž vázána na částky posílané na pojištění sociální. Drobný živnostník, který měsíčně fakturuje třeba 30 tisíc korun, zpravidla v rámci daňového přiznání uplatňuje odečtení nákladů formou paušálu. Vzhledem k nízkému obratu mu budou stanoveny minimální zálohy. Ty v případě nemocenského pojištění činí 115 korun (navázaných na minimální zálohy na sociální pojištění činí 1 972 korun). Pakliže si podnikatel tuto částku měsíčně platí, bude mu po 15. dni pracovní neschopnosti náležet denní příspěvek 89 korun. Za prostonaný měsíc tedy dostane zhruba 1 300 korun. Zhruba stejnou částku zaplatí na příslušném pojistném za rok.

Oproti tomu zaměstnaný člověk s platem zhruba 30 tisíc korun hrubého, dostane od svého zaměstnavatele a následně i od státu za první měsíc nemoci zhruba 15 tisíc korun. Více než desetkrát tolik!

Aby měla OSVČ obdobně vysokou nemocenskou, musela by na nemocenské pojištění platit 690 korun měsíčně. To by mnozí živnostníci jistě rádi dělali. Rozmyslí si to ale, jakmile zjistí, že této částce odpovídají zálohy na sociální pojištění ve výši 8 760 korun.

Za více peněz větší risk

Podle Blanky Štarmanové, daňové poradkyně společnosti TaxVision, nelze situaci chápat jako znevýhodnění pro OSVČ. Výše pojistného, kterou by musel živnostník zaplatit, aby dosáhl na stejnou podporu jako zaměstnaný jedinec, přesně odpovídá celkovým odvodům za onoho zaměstnance.

Téma zaměstnanci versus živnostníci (a kdo z nich se má lépe) už tak nějak patří ke koloritu tuzemského politického dění. Systém nemocenského pojištění, který obě skupiny podporuje striktně na základě výše zaplacených záloh, mnozí vnímají jako spravedlivý. Ozývají se i hlasy, které by živnostníkům podmínky ještě zpřísnily, protože do systému prý odvádějí příliš málo. Nedávná analýza Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR ale poukázala na skutečnost, že pokud se srovnají odvody pojistného samotného zaměstnance (bez části, kterou za něho hradí zaměstnavatel) a živnostníka, platí OSVČ výrazně víc. U živnostníků je navíc větší riziko, že ze dne na den zůstanou bez peněz. Neproplácí se jim dovolená, nemohou čerpat ošetřovné, nevztahuje se na ně žádná výpovědní lhůta ani odstupné.

Politici jsou teď navíc blízko tomu, aby se zaměstnaným lidem vrátila další výhoda, kterou je čerpání nemocenské i za dobu prvních třech dnů pracovní neschopnosti. Takzvanou karenční třídenní dobu zavedla v úsporném balíčku vláda Mirka Topolánka (ODS). Novelu, která ji má opět zrušit, tlačí poslaneckou sněmovnou KSČM. Zatím úspěšně.

Řešením může být komerční pojištění

Podnikatelé jsou si vědomi toho, že jim systém nemocenského pojištění žádnou významnou podporu nenabízí. Rapidně proto ubývá těch živnostníků, kteří si dobrovolné zálohy každý měsíc platí. Ještě před deseti lety to bylo téměř 440 tisíc podnikatelů, v roce 2010 už jich zbyla pouze čtvrtina. V polovině loňského roku si dobrovolné nemocenské pojištění platilo 91 tisíc osob, což je o tisícovku méně oproti předchozímu roku.

Řada podnikatelů státní nemocenské pojištění nahrazuje životním pojištěním od soukromých pojišťoven. „Nabídka komerčních pojišťoven je podle mého názoru variabilnější a praktičtější. A když vezmeme v potaz, kolik by podnikatel musel odvádět na sociálním a nemocenském pojištění, aby dosáhl na podporu srovnatelnou se zaměstnanci, tak za tyto měsíční částky získá od finančních ústavů nadstandardní pojištění přímo na míru,“ konstatuje daňová poradkyně Štarmanová.


Tip: Snižte si základ daně

Pokud se živnostník rozhodne nahradit státní nemocenské pojištění soukromým, nabízí se mu zároveň možnost snížit si až o 12 tisíc korun ročně základ daně. Slevu uplatní v daňovém přiznání s povinnou přílohou čítající potvrzení o zaplacení příspěvků na soukromé životní pojištění vydané pojišťovnou.

Je tu ovšem několik podmínek, které je nutné splnit:

  • Pojistník musí být zároveň také pojištěným, možnost snížení daňového základu se tedy nevztahuje například na pojistku pro potomka.
  • Musí se jednat o pojištění pro případ smrti nebo dožití, nebo o důchodové pojištění. Smlouva musí být uzavřena minimálně na dobu pěti let a nejdříve smí skončit v roce, kdy se pojištěný dožije 60 let.
  • U pojistné smlouvy s pevně danou pojistnou částkou pro případ dožití s pojistnou dobou pět až patnáct let musí být sjednaná pojistná částka alespoň 40 tisíc korun, při delší pojistné době pak alespoň 70 tisíc korun.

Diskuze