Příběhy

Václav František ČervenýLegendární český výrobce hudebních nástrojů

Kateřina Kotalová

Legendární český výrobce hudebních nástrojů

Druhorozený syn to míval těžké. Na dědictví rodinného hospodářství mohl zapomenout, to už od kolíbky spravoval starší bratr, a tak než aby se VÁCLAV FRANTIŠEK ČERVENÝ (1819 - 1896) smířil s rolí bratrova pomocníka, šel si po svých. Stejně ho něco táhlo pryč z rodinného gruntu v Břežanech u Českého Brodu…

Měl štěstí a také zlaté české ručičky, absolutní hudební sluch, obrovskou píle a vynalézavou hlava. Díky tomu se z něj v dospělosti stal na dlouhá léta nejuznávanější strůjce hudebních nástrojů v zemi. Ve svých nejlepších časech měla jeho firma na pětašedesát zaměstnanců a vyráběla ručně asi tři tisíce nástrojů ročně. Zdá se vám to málo? To se psal rok 1870….

Jeden patent vedle druhého

Červený se narodil v září 1819. Bylo mu pouhých třináct let, když odešel do Prahy do učení do dílny nástrojářského mistra Jana Adama Bauera. Už tehdy měl mladý Václav v oblibě hru na klarinet, křídlovku i hornu a sám si doma nástroje zručně opravoval. Bauer ho zprvu pustil jen k pomocným pracím, ale velmi brzy vypozoroval, že jeho učeň má talent a chuť experimentovat. Právě experimenty ve tvorbě hudebních nástrojů ho později proslavily, za svůj život získal 44 různých patentů (mezi nimi kontrabasová tuba, labutí roh, altovka,..), dalších patnáct hudebních vynálezů údajně k patentování ani nepřihlásil.

Jakmile dovršil plnoletosti, vydal se Červený na pětiletý vandr po Čechách, Moravě, Uhrách i po Rakousku. Když se vrátil, nástrojář Bauer ho chtěl zpět, ale Červený odmítl, měl podnikavého ducha a chtěl něco svého. Aby ale svému učiteli nekonkuroval, přestěhoval se do Hradce Králové. Tam v roce 1942 otevřel zprvu malou dílnu a nestačil se otáčet. Jeho jméno se rozkřiklo a on byl zavalen zakázkami. Přijal proto čtyři dělníky a jednoho učně a kromě oprav zahájil i výrobu dechových nástrojů. Výroba se rok od roku rozšiřovala a počet jeho zaměstnanců překročil desítku.

Rána pod pás

Ve chvíli, kdy už si myslel, že jeho firma nemůže fungovat lépe, přišla rána pod pás. Ničivá epidemie cholery. Zákeřná nemoc připravila o život několik jeho dělníků. Než stačil zaučit nové, výroba drhla a zákazníci čekali. První velkou krizi Červený ustál a co víc, začal obchodovat se zahraničím. Vyvážel do Ameriky, na Kubu, do Ruska až na Kavkaz. Současně začal sbírat jedno ocenění za druhým, rád se totiž účastnil mezinárodních výstav, byla to součást jeho obchodní politiky, která se víc než vyplatila. Ve své době získal řád od portugalského krále, saského krále, rakouského panovníka, jen jedno ocenění, francouzské, mu vyfoukl konkurent Sax.

Dobré jméno měl V. F. Červený nejen ve světě, ale i ve firmě. Ta šlapala jako hodinky jistě i díky jeho vstřícnému přístupu k dělníkům, ačkoliv ti tehdy pracovali v podmínkách, do kterých by se těm současným nechtělo. Dvanáctihodinová pracovní doba od pondělí do soboty by dnes do dílny příliš nelákala. Mzdu ale vyplácel každou sobotu odpoledne a dokonce ve firmě fungovala i nemocenská pokladna na pomoc dělníkům v chorobě. Později pro své dělníky založil i penzijní fond.

Smrt majitele, smrt firmy?

Když v sedmdesáti sedmi letech starý pán zemřel, jeho firmu ve skvělé kondici převzali jeho dva synové Jaroslav a Stanislav. Ale Červeného společnost brzy přestane být tím, čím bývala. Ze špičkové nástrojářské firmy, které bylo těžké v Evropě konkurovat, se brzy stává řadovou, ale ještě do začátku první světové války dobře fungující.

Válka ji ale položí na lopatky. Výroba se pozastavuje a nezachrání ji ani zakázka na 250 nástrojů pro armádu. Po smrti staršího Stanislava vidí Jaroslav Červený řešení v převedení na akciovku, a i když po válce se jí začne opět lépe dařit, nakonec se připojuje ke konkurenčnímu pražskému podniku Karla Šámala. Na konci dvacátých let z firmy pro špatný zdravotní stav odchází. V roce 1948 je znárodněna a připojena k národnímu podniku Amati Kraslice, ale výroba až do sedmdesátých let probíhala v Červeného výrobních halách. Nástrojářská firma „V. F. Červený a synové“ je už ale dávno minulostí.

Rodinné dědictví

Potomci Červeného se hudebnímu umění věnují dodnes. Jeho pravnučka Soňa Červená (90) je jednou z našich nejlepších operních pěvkyň a přes svůj úctyhodný věk stále zpívá. Zatím naposledy vystoupila v prosince ve Velkém sále Lucerny v rámci koncertu kytaristy Štěpána Raka.

Soňa Červená zdědila lásku k hudbě po svém pradědečkovi / foto: Hana Brožková

V Hradci Králové dnes působí jiná slavná nástrojářská rodina. Pilařovi. Ti se již po čtyři generace věnují výrobě mistrovských houslí. Jejich příběh a reportáž z výroby houslí čtěte v aktuálním vydání tištěného magazínu Živnostenské listy. Je k mání v každé dobré trafice.

Diskuze