Revue

Československý Harley mezi bicyklyPamatujete na SOBI 20?

Jiří Vítek

Pamatujete na SOBI 20?

Kdo jednou osedlal, nezapomene… Československá legenda mezi bicykly SOBI 20 se uměla zarýt hluboko do srdce. Pamatujete? Tři pružiny pod příšerně tvrdým sedátkem, ruce ve zvláštním předpažení až příliš daleko dopředu a jak to pěkně drncalo…! Jsou to tři desítky let, kdy s nimi a síťovkou přes řídítka maminky jezdili na nákupy a dorost a brázdil rozestavěná sídliště.

Tohle kolo je nezničitelné, říkalo se právem. Na masivním rámu a tuze těžkých řídítkách, které z bicyklu rázem udělaly pomalu stokilovou záležitost, při sebevětším nárazu ani stopa, snad jen lehce odřený hrdý nápis SOBI 20.

Nezničitelný stroj

To kolo nemělo nic, pro co byste ho měli milovat, po pár kilometrech jste si mohli začít masírovat dřevěný zadek, o přehazovačce se vám mohlo leda zdát a odlehčené vesmírné materiály byly v osmdesátých letech jako z řádu sci-fi. Zato jste si mohli být jisti, že vypukla-li by atomovka, vaše Sobi by ji bez ztráty kytičky přežilo. To kolo naprosto v klidu vydrželo nešetrné jízdy většiny puberťáků a návštěvníků vesnických zábav.

Ještě jednu nedocenitelnou výhodu tahle legenda skýtala. Vzhledem k typickému posedu, při němž člověk vypadal jako v předpažení na míse, při prudkém brždění skutečně nehrozilo nekompromisní katapultování ze sedačky tváří přímo na silnici jako u konkurenčního a navzdory stěžejní nevýhodě prodávanějšího Favorita. Kdo by nezažil let přes berany…? Zejména pánové pak na SOBI ocenili nízko posazenou středovou tyč. To Favorit takový komfort neskýtal, a co teprve zabiják dětských kulek, bicykl BMX, tam nepomohl ani molitanový chránič štangle. Tam nepomohlo vůbec nic.

SOBI 20 je jednoduše bezporuchové kolo, výjimečné pro soutěže zručnosti. V kličkování mezi plechovkami na různých dětských dnech nemělo SOBI žádného konkurenta. A když, na druhém místě se mohla krčit snad jen skládačka ESKA nebo Liberta.

Kolo pro holky? Ani náhodou!

V dobových reklamách bylo SOBI deklarováno jako dětské nebo jako kolo pro děvčata, odhad socialistický marketérů ale rozhodně nebyl přesný. Na sídlištích se na něm ve velkém proháněli hlavně kluci a na lesních cestách a po vesnicích senioři, kteří většinou na SOBI přesedlali z ultra těžkých kol Ukrajina. Prostě a jednoduše, kdo ochutnal jednu bezstarostnou jízdu, nechtěl už nic jiného. Na polňačce nebo na kostkách Vám nehrozilo, že si z kapes vyklepete všechny desetníky, céčka nebo tabák ze Startek bez filtru v kapse u košile. Tento komfort umožňoval luxusní průměr kol, který se blížil víc horským než silničním kolům.

A co víc, SOBI byly nenáročné. Ke generální úpravě stačila hadice, proud vody, univerzální klíč a kdo měl v sobě aspoň kousek mechanika, jedenkrát ročně promazal řetěz.

Pořád stejná cenovka

Koncem osmdesátých let bylo kolo Sobi 20 k mání za 1.120 Kč a svoji cenu si udrželo v bazarech dodnes, tehdy to ale byla přibližně třetina průměrného platu, a to nebylo málo. Bicykl se vyráběl ve státním podniku Velamos Sobotín (SOBI), kde se později vyráběla i populární dětská krosová kola BMX a RMX, ale to už je jiný příběh.

Sobi 20 mělo nezpochybnitelný generační význam pro mládež osmdesátých let 20. století. Není se proto co divit, že tak, jako existují srazy milovníků vojenských vozidel, trabantů nebo hasičských aut, konají se i srazy sobíkářů, tedy milovníků jízdy na kole Sobi 20. A protože se se SOBI 20 zkrátka blbě loučilo, celá řada jich je ještě ně našich chatách, chalupách, půdách nebo garážích.

foto: Hana Brožková

Diskuze