Rozhovory

Feldou do ČínyČtyři studenti podniknou riskantní cestu v české legendě

Kateřina Kotalová

Čtyři studenti podniknou riskantní cestu v české legendě

Dva studenti ČVUT Jan Suastika (23) a Dušan Makrlík (23), budoucí učitel tělocviku Ondřej Šmolík (22), student stavební fakulty Jakub Rubáš (21) a dvě křiklavě zelené Felicie. To je sestava, která se 2. července vydá na cestu do Číny. Ve starých vozech, které už na tachometru mají „slušně nalítáno“ a leccos pamatují, projedou dvacet jedna zemí! Ale pokud si čtyři kamarádi ze západních Čech na začátku mysleli, že prostě nasednou do aut a vyrazí, hluboce by se mýlili. Aby vůbec mohli projekt FELDOU DO ČÍNY dotáhnout do konce a zařadit jedničku, vytvořili právnickou osobu a začali obíhat úřady a sbírat razítka…

Koho napadlo vzít staré Felicie a táhnout je devět tisíc kilometrů na východ a zpět?

Dušan: Přišel s tím Honza už asi před dvěma lety. Řekl mi to cestou do italských Alp, když jsme zrovna objížděli placený kus dálnice po ne úplně ideální cestě.

Jan: Vzniklo to tak, že jsme měli na strahovských kolejích děsně rychlý internet, takže jsme mohli sjíždět na internetu různé seriály. Mimo jiné i Top Gear od BBC. Ten spočíval v tom, že si každý z moderátorů vybral nějakou starou šunku a tou projel např. Jižní Ameriku, Blízký Východ či Jihovýchodní Asii.

Jakub: V té době jsme ani netušili, že v ČR existuje nějaký Dan Přibáň a objíždí se starým Trabantem svět. Bohužel pro nás teď Trabanti děsně frčí a pro všechny budeme „vykradači Trabantů“, navíc podobných výprav už se z Čech pokusilo vyjet několik.

Jan: S Danem jsem se spojil a ptal se ho, jestli mu nevadí, že ho budeme v nějakém ohledu kopírovat. On mi řekl, že je rád, že nás inspiroval a že cestování autem nevymyslel.

Co vám na tenhle nápad řekli doma?

Jan: Rodiče i prarodiče samozřejmě doufají, že si to rozmyslíme a nikam nepojedeme. Zprvu to nebrali moc vážně, ale když před barákem najednou stály 2 Felície, začali to řešit. Nejdřív se nám to snažili zakazovat a rozmlouvat. Nakonec polevili a naši teď zjišťují informace o očkování a lécích na cestu (maminka je lékárnice a otec lékař - pozn.).

Ondřej: Snažili jsme se jim to podávat po částech v rozmezí půl roku. Fázovali jsme to: Asi pojedeme někam do ciziny – asi pojedeme někam do hor autem – pojedeme Felicií – do Číny. No, abych pravdu řekl, moc to nepomohlo.

Dušan: Kamarádi náš plán ze začátku nebrali moc vážně. Všichni čekali, že to odpískáme, jakmile otevřeme kapotu prvního auta. Potom přišlo období, kdy si mysleli, že skončíme maximálně v Blavě, možná na Balatonu, kde se shodou náhod v ten termín koná úžasný festival Balaton Sound.

Jan: Složitější to bude s přítelkyněmi. Ondra se nedávno rozešel, ten bude v pohodě, Dušanova holka prý nic raději neříká. Kuba je s Klárkou už 5 let, prý se jí bude moc stýskat, ale podporuje ho a je ráda, že se chce vůbec vrátit. No a já? Ještě donedávna sem byl singl, co osud nechtěl, dva měsíce před odjezdem jsem se děsně zamiloval. Moje nová přítelkyně Martinka má už strach teď, ale jak říká, je to to jediný, co tak může dělat. Jsem přesvědčený, že to chvilkové odloučení zvládneme.

Kluci to do Číny berou oklikou přes Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu, Albánii, Makedonii, Řecko, Turecko, Gruzii, Rusko, Kazachstán, Uzbekistán, Tádžikistán a zpátky přes Kyrgizstán, Rusko, Estonsko, Litvu, Polsko a Německo. Startují 2. července v 10:00 ze západočeského města Kdyně.

Co všechno jste už stihli zařídit?

Jan: Ačkoliv se to nezdá, je s takovým projektem práce větší než na kostele. Museli jsme sehnat auta, zaplatit ekodaně, přepisy. Když jsme sehnali auta, museli jsme sehnat dílnu, kde je budeme připravovat. Když jsme měli dílnu, chtělo to dát pevně dohromady členy výpravy. To zatím bylo asi nejsložitější.

Dušan: Původní počet posádky měl být vyšší, dokonce měla jet 3 auta, ale také jsme byli v situaci, že pojedeme pouze ve 3 lidech s jedním autem. Pak jsme začali řešit víza.

Jan: O vízech do států bývalého SSSR by se dalo mluvit klidně půl dne. Je to strašně složité. Původně jsme si chtěli sehnat víza bez agentury. Nicméně do některých států jsou třeba i zvací dopisy a podobně, a to byl problém i přesto, že v každém státě, kam jedeme, máme kamarády ze školy. Nakonec jsme se rozhodli tuto práci nechat na cestovní kanceláři a my jsme „jen“ vyplnili desítky formulářů. V azbuce samozřejmě. Dále jsem musel zařídit pro potřeby podpory od partnerů právnickou osobu. Rozhodli jsme se pro zapsaný spolek. Při jeho registraci u soudu jsem málem přišel o nervy.

Kolik už jste do toho nasypali peněz?

Jan: Na to, že jsme studenti, poměrně dost. Necelých 15 tisíc na hlavu stála víza a do „firmy“ jsme každý dal kolem dvanácti tisíc. To doufáme, že stačí na to, abychom odjeli. Máme velké štěstí na sponzory, protože firma APM Automotive, která se specializuje na náhradní díly pro automobily, do nás investovala nemalou částku nejen v podobě nových dílů na feldy, ale i pracovní nářadí nebo oblečení. Dále nám bude pomáhat s konečnou úpravou aut autorizovaný prodejce automobilů Škoda firma Šmucler. Tím taky dost peněz ušetříme. V současnosti to vypadá, že bychom měli dostat sponzorským darem i cestovní pojištění a pojištění vozů. Také jsme dostali speciální stipendium od rektora ČVUT, který celou naši akci i zaštítil. Těmito dary, kterých si nesmírně vážíme, hodně prostředků ušetříme.

Ondřej: Dále budeme točit z cesty miniseriál, naše představa je 10 dílů po 10 minutách našich necenzurovaných zážitků. Chceme natáčet na dvě zrcadlovky a tři akční kamery. Problém je ten, že máme zatím k dispozici pouze jednu zrcadlovku a jedno GoPro.

Kluky v cestě do Číny podporují známé osobnosti.

Nemálo bude stát i samotná cesta. Kde na to chcete vzít?

Jakub: Počítáme s náklady cca 12 000 Kč na benzín na každého plus cca 300 Kč na den na hlavu. Tyto náklady se těžko odhadují, ale chceme mít nějakou představu a nějaký strop, který bychom měli respektovat. Dále musíme mít nějakou rezervu, pro případ jakékoliv nepředvídatelné situace.

Jan: Hlavním zdrojem financování jsme my sami, část prostředků se nám podařilo získat od sponzorů a doufáme, že uspěje naše crowdfundingová kampaň na Hithitu. Snažíme se vybrat 50 000Kč, což není ani čtvrtina nákladů na cestu, nicméně pokud bychom takovou částku vybrali, budeme lidem moc vděční. Pokud se částka vybrat nepovede, je to pro mě rozhodně perfektní manažerská zkušenost do života. Rozhodně lepší, než brigáda třeba v Mekáči.

Co je vlastně cílem vaší cesty?

Jan: Není jenom jeden. Je to soubor věcí, které chceme dokázat sobě i ostatním. Že dokážeme zorganizovat náročnou akci. Pro mě to je to, že dokážu něco tak velkého zorganizovat. Dále si chceme užít jedny z posledních prázdnin, chceme poznat místní lidi, památky, jídlo, alkohol a především krajinu.

Dobře, ale co pak, až dorazíte k hranicím s Čínou?

Jan: Dostat se vlastním autem na území Číny, stojí asi 5 000 USD, pokusíme se tam dostat alespoň nohou nebo něčím. Dáme selfíčko a jedeme zpět J. Na Měsíci taky udělali pár fotek, zavolali domů, vzali pár vzorků a letěli domů.

Jste připraveni i na to, že stařičká Felda tisíce kilometrů všelijakého terénu zkrátka nemusí vydržet?

Ondřej: Rozhodně ano, to byl důvod, abychom jeli dvěma vozy. Jedno se rozbije, druhé dojede pro pomoc, v tom horším případě přeskládáme věci do toho pojízdného, to rozbité hodíme ze skály a dojedeme jedním.

Jan: Nicméně bych byl rád, kdyby se obě auta vrátila. Strávil jsem jejich opravou takového času, že by mě to děsně mrzelo. Jsou to takové moje milenky. Plán je vrátit se posledního srpna, nicméně odhadovat návrat je zatím dost předčasné. Spíš počítáme, že se vrátíme později.

Diskuze