Příběhy

Tajemství slavných antistresových omalovánek Jolany Daňkové:Vznikají na tvrdé židli v kuchyni!

Kateřina Kotalová

Vznikají na tvrdé židli v kuchyni!

Když JOLANA DAŇKOVÁ (34) usedala poprvé ke kuchyňskému stolu rodinného domku na předměstí Poděbrad, ani ve snu by ji nenapadlo, že pod jejíma rukama za pár týdnů vznikne knižní bestseller. A ne, nepíše kuchařky, erotické romány ani krvelačné detektivky. Mladá ilustrátorka spolu s kamarádkou, novinářkou Lenkou Tréglovou (44), trhá rekordy prodejnosti s omalovánkami pro dospělé. Že je to infantilní? Ale vůbec ne, je to antistresové!

Když Jolaniny a Lenčiny Antistresové omalovánky vloni v květnu přišly na pulty knihkupectví, jen se po nich zaprášilo. Autorky byly v šoku. „Nečekaly jsme to, myslím, že ani v nakladatelství to nečekali. Braly jsme to s Lenkou jako hezký projekt, který by se mohl líbit, ale rozhodně jsme netušily, že budeme na horních příčkách prodejnosti. V jeden měsíc jsme byly dokonce za daňovým zákoníkem druhé nejprodávanější,“ nemůže ještě dnes uvěřit Jolana, že její obrázky už vymalovává na šedesát tisíc lidí. V jednu chvíli zmizely z regálů dokonce rychleji než kuchařka Ládi Hrušky.


Impuls jménem Dovolená o nervy

Omalovánky, co na nich jenom může být? Víc, než byste si chtěli přiznat. Ten nápad byl vlastně úplně jednoduchý. Prostě dopřát lidem ten luxus vypnout a přitom je nechat vytvořit něco svého, aby se i ten, kdo není zrovna Picasso, mohl pochlubit vlastním obrazem. Ono totiž vykreslit Jolaniny omalovánky je docela piplačka. „Nebudeme si přisuzovat prvenství, v zahraničí jsou omalovánky pro dospělé už nějaký čas hitem, skvělá je v nich třeba Johanna Basfordová, ale my jsme byly první, kdo vytvořil české omalovánky a je vidět, že Češi jsou vlastenci a mají rádi domácí produkty. I když možná je to i tím, že je v nich text Lenky, která obrázky doplnila o bajky a fejetony. Vlastně to celé byl její nápad. Myšlenka vytvořit dospělácké omalovánky ji přepadla v hotelu, kde byla dovolené s rodinou,“ vysvětluje ilustrátorka, „vyprávěla mi, jak její muž vytahal všechny tašky z auta a na posteli vedle nich usnul. Šla se uklidnit do restaurace kávou a na stole ležely omalovánky některého z dětských hostů. Vymalovala krtečka s lízátkem a zjistila, jaký mají úžasný relaxační účinek.“ Lenku vybarvování omalovánek zřejmě zklidnilo natolik, aby si uvědomila, že je tím možné čelit stresu. A kdo z nás z říše dospělých ve stresu není, že? „S Lenkou jsme se znaly z magazínu Ona Dnes, kde jsem byla Art direktorkou a Lenka šéfredaktorkou. Věděla, že jsem se tam vždycky snažila propašovat nějaké kresby, a tak mi o tom řekla a já nadšeně souhlasila,“ vzpomíná na chvíli, která rozhodla o budoucím úspěchu.

Modrá, nebo zelená?

Jolana v té době už byla na mateřské, doma právě dělala první krůčky její zatím jediná dcerka Violka a první krůčky čekaly i omalovánky. Zkušební obrázky ji, Lenku i nakladatele utvrdily v tom, že tohle rozhodně bude hezký projekt a že ten název není jen takové plácnutí do vody. „Funguje to, jsou antistresové. Celý den člověk používá tu logickou část mozku a zapomíná na tu kreativní a ta zakrňuje. Vykreslování ji uvolní a na chvíli opravu přemýšlíte jenom nad tím, jestli bude lepší použít modrou nebo zelenou pastelku a na všechno ostatní najednou zapomenete,“ usmívá se sympatická kreslířka.

Jednotlivé obrázky Jolana maluje doma v kuchyni a ten ze série jednodušších má hotový přibližně za dvě hodiny. Nejprve si na čtvrtku předkreslí tahy tužkou, co se nepovede, zmizí pod plastickou gumou, a bezchybný výsledek nakonec obtáhne černým centrofixem. A takhle jeden po druhém, až jich bude sedmasedmdesát na jednu knížku. „Myslím si, že kdybych to dělala na počítači, bylo by to až moc přesné. Na těch omalovánkách je vidět ruka, je to stoprocentně ruční práce a dávám do toho i něco ze sebe. Musím říct, že je to pro mě forma odreagování. Po celém dni, kdy jsem tu s dítětem, kdy malá zlobí, do toho dělám ještě něco do druhé práce, si u toho ráda odpočinu.“

Nebýt Violky, antistresové omalovánky Jolany Daňkové by možná nikdy nevznikly.

Dusno kvůli kreslení

Dosud Jolana stihla nakreslit dvě knížky, každou za pouhé tři měsíce. „Jde to, ale kreslím hlavně po nocích, protože přes den s malou toho moc neudělám. Je jí dva a půl roku a potřebuje moji pozornost,“ prozrazuje okolnosti, za jakých populární omalovánky vznikají. Dny Jolana tráví s dcerou, večery s omalovánkami. Není divu, že manžel Martin nadšením do stropu zrovna neskáče. „Je to trochu rodinná krize, on přijde večer domů, chvíli jsme spolu a pak já jdu kreslit. Nejhorší to bylo u prvního dílu, kdy jsme ani jeden nevěděli, do čeho jdeme. To byla velká krize. Pak jsme si oddechli, že je dokresleno, jenomže ony byly najednou hrozně úspěšný a v nakladatelství řekli, že by bylo fajn udělat dvojku. Martin je na mě po jedné straně hrozně hrdý, to jo, ale představa, že zase budu po večerech kreslit, se mu moc nelíbila,“ říká Jolana a ve tváři se jí najednou vykreslí výraz Já nic, já muzikant. Inu, nedalo se svítit. Lidé si chtěli kreslit dál, a tak Jolana zase usedla ke kuchyňskému stolu. „Dvojka byla horší v tom, že musela být hotová přes prázdniny, aby mohla jít v říjnu do tisku a byla připravená na vánoční trh. Měla jsem na to hrozně málo času, ale podařilo se. S trojkou už byl manžel naprosto smířený,“ směje se.

Jak by ne, honorář a procenta z pohádkového prodeje jsou bezpochyby příjemným zpestřením rodinného rozpočtu. „To nepopírám, ale zase si nelze si myslet, že je ze mě najednou milionářka. Vzhledem k tomu, že mateřská je sedm tisíc korun, tak omalovánky mi dorovnaly měsíční příjem, abych nemusela v obchodě přemýšlet nad tím, co si můžu nebo nemůžu dovolit koupit,“ vysvětluje Jolana Daňková s tím, že tvorba vlastních omalovánek ji rozhodně neodradí od návratu do ženské přílohy Mladé fronty. „Kdybych se měla živit jenom omalovánkami, nebude to stačit. Kromě toho mě kresby nesmírně baví, ale mám ráda i grafickou práci, příjemně se to doplňuje. Jak to budu kloubit, upřímně netuším, ale to budu řešit, až to přijde,“ mrkne na svou malou dcerku, která si spokojeně hraje v dětské kuchyňce. „Violka se do kreslení moc nehrne,“ říká naoko smutně, „spíš to vypadá, že po nás zdědila komediantské vlohy.“

Za vším hledej klokana

S manželem Martinem se Jolana potkala na divadle. Oba hrají v poděbradském ochotnickém souboru, znají se mnoho let, ale dohromady se dali paradoxně až na druhém konci světa. „Martin nějakou dobu žil v Austrálii, a když se vrátil na návštěvu za maminkou, potkali jsme se a zjistili, že je nám spolu dobře. Když se Martin chystal odcestovat zpátky, varovala jsem ho, že se za ním vypravím. Nevím, jestli věřil, že to myslím vážně, ale já jsem to vážně myslela a přijela,“ vzpomíná sympatická ilustrátorka. Společně u protinožců strávili rok, Martin prodával v obchodě s cestovatelskými a horolezeckými potřebami, Jolana jako servírka. „Trochu mě to trápilo. Přece jenom tady jsem měla rozjetou kariéru, už jsem měla klienty a dělala grafiku a najednou jsem roznášela jídlo a pití. Bylo mi to málo. Bývala bych tam ráda dělala to, co tady, ale zase jsem neměla moc dobrou angličtinu. Neuměla jsem si představit, že bych tam zůstala, nechtělo se mi tam znovu budovat kariéru začít zase od začátku. To už jsem měla za sebou. Manžel se chtěl taky vrátit, ale myslím, že by tam zůstal déle, kdybych za ním nepřijela,“ přiznává Jolana. Kromě práce ale procestovala zemi křížem krážem, včetně Nového Zélandu, a dodneška ze svých cestovatelských zážitků těží. Vůbec prvním obrázkem do Antistresových omalovánek byl klokan. Aktuálně připravuje další knížku omalovánek, tentokrát s cestovatelskými motivy. „Je pravda, že téma Austrálie se mi kreslilo asi nejlépe a ta cesta mi v tom nepochybně pomohla.“

Kromě antistresových omalovánek vytvořila i omalovávací pohlednice. Ty už jsou bez Lenčiných textů, na nich už musíte dát prostor vlastnímu básnickému střevu. A další nápady se hrnou. „Teď bych si chtěla vytvořit kresby doma na našem novém krbu. Ale nevím, kde na to teď vezmu čas,“ povzdechne si sotva slyšitelně Jolana a vezme malou dcerku do náručí. „Viď, Violko?,“ je jasné, že tady o jejím čase rozhoduje někdo jiný…

foto: Hana Brožková

Diskuze