Rozhovory

Česká kabelková královnaNa začátku podnikání jsem zkolabovala!

Renata Lichtenegerová

Na začátku podnikání jsem zkolabovala!

Její firma vyrábí originální ručně šité kabelky, dává práci třiceti lidem a za rok 2015 očekává obrat přesahující 20 milionů korun. DARINA ERMISOVÁ přitom začínala v ostravském bytě šitím jednotlivých kusů na kufříkovém stroji. Dříve, než ji obrovské pracovní nasazení přineslo úspěch, si musela sáhnout na dno svých sil.

Zakládáte si na tom, že jste vybudovala ryze českou firmu. Proč tedy ten anglický název Dara bags?

Zkrátka se mi líbil. Ano, je sice anglický, ale obsahuje celkem jednoduchou informaci. Moje jméno a kabelky. Řekla bych, že jsme díky tomu i lépe vnímaní. Zní to určitě lépe než třeba Dařiny kabelky. Usnadnilo nám to i vstup na zahraniční trhy.

První kabelku jste ušila zhruba před sedmi lety. Co vás k tomu vedlo?

Všechno vzniklo neplánovaně. První tašku jsem ušila, když jsem byla na rizikovém těhotenství, a vzala jsem ji na oslavu kamarádek. Kabelka se jim líbila, takže chtěly taky stejnou. Pak jsem je začala nabízet na prodejním portálu a byl o ně obrovský zájem. Všechny vydělané peníze jsem investovala do nákupu materiálu, pak postupně zaměstnala první lidi a pořídila si průmyslové stroje.

Měla jste s podnikáním nějaké zkušenosti? Co jste dělala předtím?

Před mateřskou jsem pracovala jako manažerka velkého obchodního řetězce a ještě předtím jsem dělala oblastní manažerku sítě obchodů s erotickými pomůckami. Na tu jsem se vypracovala od prodavačky. Ta práce mi strašně moc dala, protože prodat erotickou pomůcku je složité. S kabelkami je to jednodušší, ženy se nemusí nutit, nestydí se. Jinak mám vystudovaný maturitní obor oděvní návrhářství.

Všechny kabelky dodneška navrhujete sama?

Ano. Snažím se, aby jejich výroba byla taková, jako bychom šili luxusní kabát. Všechno je začištěné i z rubu, pěkné, používáme hezké lesklé podšívky, hodně kapsiček. Takže je ta výroba poměrně složitá.

Které z vašich kabelek se v současné době nejlépe prodávají?

Nejprodávanějším střihem je kolekce Dariana. Tu šijeme ve třech velikostech a ve více jak patnácti stech různých barevných kombinacích. Troufám si tvrdit, že žádná jiná kabelková firma v Česku nemá tak obsáhlý sortiment, jako máme my. Dariana je náš ikonický střih, je to taková startovací kabelka pro naše zákaznice. Skvěle se nosí, má propracovaný systém předních kapes, takže pojme spousty drobností bez zbytečného chaosu.

foto: archiv Dara bags

Kde čerpáte inspiraci pro návrhy nových modelů? Není to časem stále těžší, přicházet s originálními věcmi?

Neřekla bych, že je to časem složitější. Třeba před dvěma lety jsem cítila, že by se mohly začít nosit kónické střihy, takové ty košíky, tak vznikly střihy Basic Basket a Basic Bucket. Ještě předtím se nosily oblé tvary. V čase se potřeby a přání zákaznic mění, vyvíjejí. Vyžadují čím dál tím víc sofistikovanější střihy, což je úžasná motivace pro další rozvoj střihů a technologií.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Ráno přijdu do práce, sednu si za stůl, vyřídím e-maily, které se nahromadí přes večer a noc. Látky totiž nakupujeme nejčastěji v Americe, takže komunikují v noci. Poté ke mně přichází kolegyně a řešíme rozpis šití na dílně. Odpoledne řeším rozpis látek a materiálů, které docházejí a je potřeba je doobjednat. Můj pracovní den obvykle končí tím, že jdu vyzvednout syna do školky. Je to samozřejmě jiné, když zrovna finišujeme velké zakázky nebo když navrhuji nové střihy. To jsem pak na dílně mnohem větší část dne.

Dnes už máte k ruce tři desítky zaměstnanců. Jaké byly vaše úplné začátky?

Ze začátku to bylo hodně těžké. Jelikož značka vznikala v době, kdy jsem byla na mateřské dovolené, tak jsem se vedle namáhavé péče o dítě a manžela musela starat ještě o kompletní chod firmy. Od šití, přes balení zásilek, focení a vkládání produktů na web, až po fakturaci. Obvykle jsem se přes den starala o dítě a o domácnost Odpoledne přišel bývalý manžel z práce, který převzal dítě, a já pak ve sklepním ateliéru pracovala dlouho do noci. Zkolabovala jsem z toho, úplně jsem se složila. Řekla si, že takhle už to dál nejde. Musela jsem se naučit to sladit. Být dobrou podnikatelkou a skvělou mámou zároveň. Našla jsem si švadlenu, které jsem delegovala část produkce. Poté jsem přijala i další výpomoc na přípravu balíčků, příjem a kompletaci objednávek. Až když jsem měla přes sto objednávek měsíčně, což bylo tak po roce a půl, jsem si ale mohla dovolit založit plně funkční dílnu.

Diskuze