Příběhy

Nejmladší český sládek Adam MatuškaPivovar postavil babičce na dvorku a zapřáhl celou famílii

Kateřina Kotalová

Pivovar postavil babičce na dvorku a zapřáhl celou famílii

Matuškovic pivo patří k nejdražším v republice a pivaři se shodují, že i k nejlepším. O to pikantnější je skutečnost, že Matuškovi svůj zlatý chléb „pečou“ v malé vísce Broumy u Hořovic, prakticky na dvorku u babičky. A jde na dračku! Od božího rána do půlnoci je zapřažená celá rodina a velí tomu ten nejmladší, šestadvacetiletý sládek Adam Matuška.

„Babička nám hlídá teplotu, hlavně o víkendu, má zodpovědný úkol,“ mrkne zpod baseballové čepice Adam Matuška. „Ále, občas to jdu zkontrolovat, jinak si to kluci tady obstarávají sami,“ mávne rukou babička Matušková směrem do přístěnku k její chalupě, ze kterého vnuk Adam a jeho otec Martin udělali varnu. Uvnitř kmitají čtyři kluci a všem je s bídou pětadvacet. „Všechno jsou to kamarádi ze školy nebo z baseballu,“ vysvětluje Adam a postaví se tak, abychom neviděli na Zeď nářků, vykachlíčkovanou stěnu plnou klučičích šifrovaných zkazek. Hany seknul Zoe (rozuměj Honza měl hezkou chvilku se Zuzkou), Langoš má new bitch (Petr Langmajer má novou holku), Tom zase lítá (#lepsinevedet). Jeden vaří, druhý stáčí, třetí zátkuje a čtvrtý lepí etikety a na každou jednu napíše datum spotřeby. Tady se pracuje zásadně rukama. „Pořídit linku by bylo velmi nákladné a navíc by se sem ani nevešla,“ vysvětluje Adam důvod rukodělby. A má recht, to tedy nevešla. Tady se totiž počítá každý milimetr. „A to tady ještě nedávno uprostřed stál velký tank, takže když stáčel pivo, já jsem musel stát venku a sudy rolovat ven, protože se ty už se sem prostě nevešly,“ směje se Adam.

Tenhle problém už mu padl. „Koupili jsme sousedovic chalupu,“ ukazuje na vedlejší stavbu, „předělali jsme ji, přesunuli jsme tam některé tanky a dokoupili další tři, takže už jich máme třináct. Potřebovali jsme navýšit kapacity, jsme pořád vyprodaní, musíme odběratele odmítat, a to není příjemné. Radost z toho má i babička, že se přesouváme vedle,“ vysvětluje Adam.

Matuškovi donedávna měli dvanáctihektolitrovou varnu, na jaře přikoupili ještě jeden padesátihektolitrový tank, vaří několik várek denně od čtyř od rána do pozdního večera. Je jich deset, a tak se dvě party hezky prostřídají. Na začátku byli dva. „Asi rok a půl jsme se tu trápili. Jezdil jsem sem z Prahy na čtvrtou, abych odpoledne stihl trénink,“ vzpomíná Adam. Mladý sládek je totiž vášnivým hráčem baseballu a mnoho nechybělo a mohl z něj být profesionální sportovec. „Ve druháku na střední to vypadalo, že ji nedodělám. Dělal jsem potravinářskou a prolejzal s odřenýma ušima. Chtěl jsem jí nechat a dělat jenom baseball. Naši z toho radost neměli zvlášť proto, že ani v tom jsem zrovna nevynikal. Ve třeťáku nás ale už pustili k vaření piva a škola mě začala hrozně bavit,“ vrací se Matuška ke kořenům rodinného pivovaru. Jakmile ve škole uvařil svoje první vlastní pivo, bylo mu jasné, že to by mohlo být tím, co ho jednou bude živit. Že tak brzy, to v té době ještě netušil.

Adamův otec Martin byl v té době uznávaným sládkem ve strahovském pivovaru. O vlastním snil vždycky, ale pokaždé zůstalo u řečí. Až když na klukovi viděl, že ho práce s pivem baví a jde mu, rozhodl se zainvestovat a vybudovat rodinný Pivovar Matuška. „Budovalo se to tady dva roky, z tátova platu sládka a s pomocí široké rodiny, tetiček, babiček a úvěru. Nešlo udělat hned něco velkého. Měli jsme ale výhodu, že táta byl známý, měl mezi pivaři dobré jméno. Od svých pětadvaceti vařil pivo u Fleků, kde byl podsládkem, pak vycestoval do celého světa, kde učil vařit pivo tamější sládky. Nějaký čas strávil v Japonsku, Koreji i v Tunisu. Když se vrátil, nastoupil do nově otevřeného pivovaru na Strahov už jako sládek. O svém pivovaru mluvil už od pádu komunismu, už u Fleků zjišťoval, jak to chodí v zahraničí. Impuls tátovi dal kamarád Charles, za kterým pak přijel do Anglie, koupil na tehdejší dobu hrozně drahé letenky a jel tam zjistit, jak to tam funguje. Dlouho sbíral informace,vypráví Adam Matuška první kroky k rodinnému pivovaru.

Kromě babičky, která hlídá teplotu piva, a táty, který je jednatelem a spolu se synem vymýšlí receptury a stará se o obchod, pro minipivovar pracuje i Adamova maminka i bratr Jakub. „Brácha je umělec, malíř, nakreslil nám logo a etikety, ale kromě toho, že naše pivo hojně konzumuje, se na něm nijak nepodílí. Mamka pracovala vždycky jako porodní asistentka a teď se nám stará o papíry. Pivo moc ráda nemá, takže když chutná i jí, víme, že jsme udělali fakt dobré pivo,“ říká nejmladší z rodu Matušků. Než Adam sehnal dobré spolupracovníky, chvilku to trvalo. Zalovil v řadách kamarádů a vyplatilo se. „Myslím, že teď máme dobrý tým. Zaměstnávat kamarády je na jednu stranu dobré, ale na zároveň se vám trochu oddálí. Chci, aby bylo pivo dobré, mám nějaké požadavky a někdy jsem na ně nepříjemný, takže to může zasáhnout do kamarádství. Ale převažují pozitiva. Hraju s nimi baseball a věřím jim. Ještě jsme se nějak výrazně nepohádali, myslím, že jsem ještě o žádného kamaráda kvůli pivu nepřišel. Ale už spolu moc nechodíme na pivo,“ směje se mladý šéf.

V minipivovaru Matuškových se dnes vyrábí pětadvacet různých druhů piv. A které je to nejlepší? „To nejde říct. Každý je jako naše dítě, nemůžete o jednom říct, že je lepší,“ říká rozumně. Nemít tu čepici s rovným kšiltem a pod ní takřka dětský obličej, jeho věk by mu bylo těžké uvěřit. Podobně v šoku museli být i porotci americké pivní soutěže, kam Adam přijel hodnotit piva. „Great American Beer Festival je neznámější pivní akce v Americe. Hodnotí se tam tisíce pivovarů a statisíce piv. Tam, když vyhrajete, znamená to strašně moc. Když jsem tam byl pozvaný jako degustátor, bylo to devět dní po mých jednadvacátých narozeninách. To bylo pro všechny nepochopitelný, koukali na mě divně. Nedivím se jim, já už měl tady poměrně oddegustováno, ale tam se může pít až od jednadvaceti. Navíc moje angličtina byla tehdy docela zoufalá. Teď jsem tam byl potřetí už jako kapitán jednoho stolu degustátorů. Myslím, že tam ještě hodně dlouho budu nejmladší,“ líčí mladý Matuška.

Kolik různých pivních cen sesbíralo to z Pivovaru Matuška, jeho mladý jednatel narychlo nespočítá. „Nechci, aby to znělo nafoukaně, ale opravdu nevím. Vzpomínám na naši první soutěž v Táboře. Tam jsme za jeden den sesbírali většinu cen, to nám hodně pomohlo. Teď bychom rádi zkusili World Beer Cup, to je pivní olympiáda, ale uvidíme, jestli to bude z finančního hlediska vůbec možné. A z čeho mám ale opravdu velkou radost, že největší pivní server na světě, Ratebeer.com, vyhlásil naše pivo Apollo Galaxy jako nejlepší za minulý rok a zároveň nás ohodnotil jako nejlepší pivovar v Česku. Hodnotí to lidé, o to to má větší váhu,“ raduje se Adam a postaví na stůl vychlazeného zlatého vítěze. Chutná skvěle. „Apollo Galaxy zárověn získalo zlatou medaili na Internacional Beer Cup v Japonské Yokohame. Není divu, že patří mezi nejprodávanější,“ pozvedá sklenici proti slunci, jako by zkoumal, co je právě zlatavější

Největší odměnou jsou mu ale stejně spokojení pivaři. A že jich není málo. Přitom Matuškovo pivo rozhodně není nejlevnější. „S cenou bojujeme pořád. Naše pivo je dražší nejenom než pivo velkých pivovarů, ale i minipivovarů. Já ani nevím, čím to je, máme ty ceny nastavené tak, aby nás to uživilo. Jsme ještě třeba o 10 Kč dražší než ostatní minipivovary a popravdě nevím proč. Vím, kolik to všechno stojí, a aby to vydělalo, takhle to musí být. Ale je pravda, že my jsme si peníze na provoz popůjčovali od bank, někteří si mohli dovolit zafinancovat pivovar sami. Abychom mohli splácet, fungovat a růst, musíme mít tyhle ceny,“ vysvětluje cenovou politiku rodinného pivovaru. Splácet budou Matuškovi ještě prý několik desítek let. „Co vyděláme, investujeme do rozšiřování. Ale technologie jsou tak drahé, že na ně nelze našetřit, na to je potřeba úvěr. Je to stres, ale žene nás to dopředu, musíme myslet na to, že nemáme vyhráno, dokud nebude splaceno,“ dodává. Jak vidno, Adam Matuška rozhodně má pod čepicí. Velký točený Matuška stojí 60 korun, lahev od 95 do 120 korun. „Naše lahve mají 750 ml. Byli jsme jedni z prvních, kdo do takových lahví začal stáčet, je to výhodné kvůli ceně, rozloží se tam náklady na dva pracovníky. Kdybych prodával půllitry, o moc nižší by ta cena být nemohla. Lidi tahle velikost i baví, nemusí načínat dva lahváče a stačí jim jedna.“ Během jednoho týdne uvaří až sedm druhů piv, to nejsilnější má 21°. Denně se v pivovaru naplní 600 lahví a všechny mají už ve chvíli, kdy dostávají zátku, svého kupce. Týdně tak Matuška prodá šest tisíc litrů piva. S rozšířením do sousedova stavení, jsou schopni vyrábět skoro jednou tolik.

Foto: Hana Brožková

Mladý Matuška se už šest let musí pěkně otáčet, vstupu do světa podnikání ale nelituje. „Možná někdy, když musím vstávat ve tři ráno, to jo, ale celkově jsem hrozně rád, že náš minipivovar máme.“ Koneckonců i na tu zábavu se čas najde. Ale spíš než by se usadil, přemýšlí, co by na rodinném pivovaru ještě vylepšil. Chtěl by vlastní hospodu, která jim zatím chybí. „Na začátku nám říkali, že jsme blázni otvírat pivovar bez vlastní hospody, a neměli pravdu. Jde to dost dobře i bez ní, ale přiznávám, že bychom nějakou vlastní přece jenom chtěli,“ přiznává a není pochyb, že toho jednou (a možná už hodně brzy) dosáhne….

Diskuze