Příběhy

StartUp.Knoflíkáři s diplomem

Kateřina Kotalová

Knoflíkáři s diplomem

Jiří Rokoský (28) a Ondřej Tyleček (28) jsou právníci, Libor Voplakal (29) je dopravní inženýr a jeho bratr Tomáš (31) ekonom. A když tihle čtyři kamarádi dali hlavy dohromady v touze začít společně podnikat, mít vlastní značku a vyrábět něco užitečného, nenapadlo je nic lepšího, než dělat do knoflíků. Ale pozor, nejsou to obyčejné knoflíky, na ty jejich nepotřebujete jehlu, nit ani zručnost nebo maminku, která dá utrženou katastrofu na kabátu v mžiku dohromady. Říkají jim CNOFFS /čti knofy/ a stojí na tak jednoduchém principu, až je divné, že se tady ve velkém ještě nevyrábí.

„My si myslíme, že je to taková blbost, že se to bude lidem líbit,“ směje se mladý právník Jiří. Byl to on, kdo s nápadem vyrábět »knoflíky na zapínání« přišel. Jsou to už dva roky, kdy seděl ve vietnamské restauraci a chvíle čekání na nudle si krátil prohlížením svého nového saka. „Bylo dobré, ale vůbec se mi na něm nelíbily knoflíky. Říkal jsem si, že je škoda, že ty knoflíky nejsou odepínací, aby se daly snadno vyměnit,“ vzpomíná na první impuls. Jeho kamarádi, kteří podobně jako on drželi jehlu a nit v ruce naposledy na základce při hodině pracovních činností, a to ještě nějakým omylem, na tom byli dost podobně a nápad vyrábět knoflíky, které se už nikdy nebudou muset přišívat, v tu chvíli považovali doslova za geniální. „V tu dobu jsem řešil podobný problém jako Jirka. Každou chvíli jsem jezdil za mamkou na druhý konec Prahy, aby mi spravila knoflík na kabátě. Neustále mi odpadával. Takže se mi ten nápad fakt líbil. Myslím, že se všem maminkám uleví,“ baví se Ondřej.

Pokus - Omyl

Libor začal vymýšlet princip, na jakém by jejich revoluční knoflíky mohly fungovat, Tomáš se jal propočítat náklady na výrobu a Ondřej s Jirkou se chopili vzniku značky. První prototyp byl na světě za dva měsíce. „Vydlabali jsme klasický starý knoflík a udělali mechanismus podobný tomu, který používáme dnes, provizorně jsme to zalepili a ono to fungovalo,“ líčí první knoflíkářské pokusy Jiří. První problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Ukázalo se, že hezký nápad na tom celém byl to nejjednodušší. „Zjistili jsme, že ne všechny materiály fungují tak, jak chceme. Zapínání jsme původně chtěli mít z mosazi, protože se snadno barví, jenomže ta se lámala, nerez zase příliš svítí, ale její barvení je složité. Museli jsme dělat kompromisy. Hlavička tedy bude z mosazi a druhá část bude z nerezu, protože ta je pevnější a nemá alergenní účinky. Na ladění produktu jsme strávili opravdu hodně času. Nechceme lidem prodávat něco, za co bychom se styděli,“ tvrdí Ondřej a na ostatních je jasně vidět, že v tomhle jsou zajedno. „Ale to byste měli vidět naše porady, scházíme se na Skypu, protože Libor žije v Humpolci, už má rodinu, a my jsme rozesetí po Praze. První půlhodinu strávíme tím, že se snažíme technicky spojit, pak po sobě křičíme, kdo co neudělal a co mělo být hotové,“ rýpne si do týmu Ondřej s tím, že vůbec nejtěžší bylo překonat mezikrok od nápadu k realizaci.

Peníze se také kutálí

Ačkoliv původně předpokládali, že jejich Cnoffs budou odpůrci jehly a nitě moci skupovat do roka, vývoj byl ještě jednou tak dlouhý. „Nejradši bychom je měli hotové hned, ale ne odfláknuté. Nechceme se v žádném případě dostat do situace, kdy bychom museli uznat, že přišívané knoflíky jsou lepší,“ tvrdí knoflíkáři.

Výrobce našli na Vysočině, v Žirovnici, kde se běžné knoflíky vyrábí takřka sto padesát let. Tam vznikne hlava Cnoffů a proběhne kompletace s kovovým zapínáním. To si kluci nechali vyrobit venku. „Samozřejmě, že jsme chtěli stoprocentně český výrobek, poptávali jsme české dodavatele, ale jejich cena pro nás byla příliš vysoká. Cnoff by byl ve výsledku mnohem dražší, než co by lidé za knoflík vůbec byli ochotní dát,“ vysvětluje dovoz komponentu z Asie Jiří.

Na začátku jim hodně pomohla crowdfundingová kampaň na Hithit.cz, kde se jim podařilo vybrat velmi pěkných sto třicet devět tisíc korun, tedy o třicet tisíc víc, než očekávali. „To nám obrovsky pomohlo. Lidé si koupili něco, co ještě vůbec neviděli, a nebylo jich málo. Moc jim děkujeme, je to pro nás velký závazek,“ shodují se. Všechny tyto peníze padly na vývoj a další finanční injekce na projekt pochází z jejich úspor. „Věnujeme se tomu naplno, právničinu jsme odsunuli na druhou kolej a věříme, že až se spustí e-shop, začne se to postupně vracet.“

Knoflík, který baví

Už teď ale čeští knoflíkáři tuší, že tuzemský trh k pořádnému úspěchu stačit nebude, a tak pošilhávají i po zahraničních módemanech. „Původně jsme si mysleli, že z toho uděláme rovnou celosvětový trhák, ale na to jsme neměli my osobnostně, psychicky a zatím ani finančně. Tak jsme šli cestou, kterou známe. Když zjistíme, jak to funguje tady, věříme, že to bude podobně fungovat jinde,“ tvrdí Jiří, „ale s ohledem na to, jak dlouho nám trvalo, než jsme ten produkt vůbec vyrobili, řekl bych, že to bude trvat dalších deset let,“ směje se na účet týmu. „No to nesmí,“ okřiknou ho společníci.

Do karet jim hraje skutečnost, kterak jsme stále méně ochotní spravovat oblečení. „Myslíme si, že spousta lidí odloží oblečení jenom proto, že jim upadl knoflík, ale Cnoffy nasadíte za pár vteřin. Určitě není pravda, že to jsou knoflíky jenom pro pány. Všem přijde vhod, když si budou moci rychle měnit knoflíky u saka tak, aby se jim hodily ke zbytku outfitu nebo třeba jenom podle aktuální nálady,“ vypočítávají mladí podnikatelé výhody svých knoflíků s tím, že později si lidé budou moci nechat vyrobit knoflíky na přání. „Budou fungovat jako placky, mohou na nich mít svůj názor, oblíbený symbol, fotku, zkrátka cokoliv. A my budeme mít také jedno přání, aby to lidi bavilo…“

Diskuze