Rozhovory

Čepicová rodina Pertlových:Z Číny nevezmeme ani klubko!

Renata Lichtenegerová

Z Číny nevezmeme ani klubko!

Už čtvrt století stojí společnost KAMA na stále stejných principech. Vyrábí kvalitní zimní sportovní oblečení, a jako jedna z mála tuzemských oděvních firem to dělá skutečně v Česku. „V Asii nevyrábíme a nikdy nebudeme. Naopak je to něco, vůči čemu se vymezujeme,“ říká zakladatelka společnosti Mahulena Pertlová (60), které se podařilo vybudovat světoznámou značku, po níž rádi sáhnou i vrcholoví sportovci. Dobrý pocit, který chce ze svého podnikání mít, se prý v Číně koupit nedá.

Před 25 lety jste firmu zakládala se svým manželem, sestrou a švagrem. I dnes se jedná o rodinný podnik, ale složení ve vedení je jiné, že?

Sestra a švagr ve firmě nepůsobí zhruba od roku 2010. Švagr se vrhnul na jiné podnikání, sestra se vrátila k původní profesi a učí. Šli tedy svou vlastní cestou. Od toho roku 2010 působí ve společnosti naše děti. Myslím tím oficiálně působí, protože jinak se dá říci, že s tou firmou vyrůstaly. Byly to jejich hlavy, které testovaly naše první čepice. Dcera Klára se teď stará o finance a export, syn Adam dělá grafiku a má na starosti internet a e-shop. Já s manželem vlastníme 40 procent společnosti a dcera se synem každý po 30 procentech.

V čem se z pohledu oděvní firmy liší „zlatá devadesátá léta“, kdy jste začínala, s aktuální situací?

Musím říct, že se změnilo úplně všechno. Začínali jsme v době, kdy byl na trhu hlad po kvalitním oblečení. Několik let jsme vyráběli méně, než bychom bývali byli schopni prodat, nestíhali jsme naplňovat poptávku. Dnes je trh naopak zcela nasycen, takže je nutné hodně zaujmout. Nestačí jen vyrobit skvělý produkt z nejlepších materiálů, musíte k tomu prodat i nějaký příběh, hodně investovat do marketingu a PR. S tím nám hodně pomáhá právě to, že jsme rodinná firma. Změnil se i systém prodeje. Celý trh se přesunul z malých obchůdků, ve kterých jsme v 90. letech začínali, do velkých sítí. A samozřejmě také na internet.

Dovedete si představit, že byste začínala firmu budovat dnes? Šla byste do toho vůbec?

Je možné, že bych se o něco podobného pokusila, protože jsem člověk, který rád pracuje sám na sebe. Ale nedovedu si to moc představit. I my toho dnes musíme udělat desetkrát tolik, abychom prodali jeden výrobek, než před těmi 25 lety.

Byli jste během let nuceni nějak zásadně změnit firemní strategii?

To ne. Od začátku stavíme na stejných principech. Po revoluci se tady hodně lidí vrhlo na výrobu co možná nejlevnějších věcí, případně na takzvanou práci ve mzdě pro zahraniční firmy. Tedy pod cizí značkou. My jsme šli od začátku cestou kvality a budování značky vlastní. Všechny materiály, které používáme, mají ekologické certifikáty a vyrábějí se v Evropě, což už je dneska mezi oděvními firmami ojedinělá věc. Rozhodně také nevyrábíme v Asii, nikdy jsme nevyráběli, ani nebudeme. Naopak je to něco, proti čemu se vymezujeme. Myslíme si, že česká firma by měla zaměstnávat české lidi a vyrábět tady. Jde nám i o to, aby naše výrobky přinášely lidem dobrý pocit, že kupují český produkt, tak jako když nakupují české potraviny na farmářských trzích. To je jeden důvod, proč v našem případě výroba někde v Číně nehrozí. A dalším důvodem je to, že si stojíme za kvalitou našich výrobků. Tady na Praze 6 na vše osobně dohlížíme, což by při výrobě v Asii nebylo možné.

Řada firem v oděvním průmyslu hovoří o tom, že se jim v Česku těžko shání pracovní síla. Je to problém i pro vás?

Vzhledem k tomu, že potřebujeme speciálně kvalifikované zaměstnance, tak ano. Především trvá dlouho je zaučit. Třeba pletař je profese, která už se dnes v Česku nevyučuje. Takže jsme se s naší pletařkou museli domluvit, že nám řekne rok dopředu, že se chystá odejít do důchodu. Což udělala a my pak přijali člověka, o kterém jsme si mysleli, že je šikovný a mohl by to zvládnout. Pletařka ho to všechno rok učila, než jsme ho tady mohli nechat samotného. Když se nám podaří najít dobrého zaměstnance, tak si ho vážíme. Celkem tu máme 25 lidí a navíc pro nás, pracují ještě dvě české dílny. V návaznosti na naši aktuální vytíženost pro nás někdy ty výrobky kompletují. Pleteme ale všechno přímo tady na Praze 6 vlastními silami.

Hlásíte k heslu mezinárodní kampaně Fashion Revolution za etický módní průmysl: „Levné oblečení neexistuje - někde, někdo za něj musí zaplatit. Zajímají se ale vůbec spotřebitelé o to, kde a za jakých podmínek vniká oblečení, které kupují?

Vždycky asi bude existovat část lidí, které to bude úplně jedno. Ale myslím, že těch, kteří se těmito otázkami zabývají, stále přibývá. A když například jednáme s novým potenciálním obchodním zástupcem v nějaké evropské zemi, tak se vždy jako na jednu z prvních věcí ptá, kde vyrábíme. Byli jsme první českou výrobní firmou, která se ke kampani FashionRevolution přidala. Tato celosvětová kampaň vznikla jako reakce na zřícení textilní továrny v Bangladéši v dubnu 2013, při kterém zahynulo přes 1 100 lidí, většinou švadlen pracujících pro řadu renomovaných značek. Těch značek, které běžně kupujeme za takzvaně za rozumnou cenu. Smyslem je, aby se lidé začali zajímat o to, jak je to možné, že v některých obchodech stojí tričko stovku, když férově za tuto cenu nekoupíte ani materiál. Je jasné, že někde bylo něco ošizeno. Věřím, že stále více lidí nebude podporovat neférovou výrobu, kdy to oblečení vzniká za nelidských podmínek.

Na druhou stranu většina českých i evropských známých značek v Asii alespoň z části vyrábí. Jak významnou konkurenci pro vás představují firmy, které zvolily tuto strategii?

Je to problém, protože mají samozřejmě nižší ceny a na to zákazníci slyší. Přijdou k nám do prodejny a ptají se, jak je možné, že to tady máme za tolik, když ta a ta značka má podobné věci levnější. Je to prostě proto, že my máme veškerou výrobu tady v Praze, zatímco ta konkurence někde v Asii. Ale nejde jen o to, že je někdo levnější. Jelikož se specializujeme na sportovní zboží, tak nám konkurují třeba čepice, které se prodávají pod některou ze známých značek lyží a rozhodně ne za nějaké nízké ceny. A zákazník mnohdy jednoduše netuší, že se jedná o levný výrobek z Dálného východu, že tedy platí pouze za značku.

Jak významným problémem je pro vás to, co sem z Asie přicestuje nelegálně. Tedy padělané zboží?

Tak samozřejmě, že nás stále kopírují, respektive stává se, že najdeme úplně zkopírovaný vzor, ale bývá to špatně ušité a z nekvalitních materiálů. Dokonce se nám stalo, že jsme našli napodobeniny našich výrobků na mnichovském veletrhu ISPO, kde se každoročně setkáváme se zahraničními odběrateli. Někdo nás upozornil, že se tam nachází stánek, kde prý mají naše čepice. Tak jsme se tam šli podívat. Byli to Číňané a vůbec jim to nepřišlo divné, že nabízejí kopie našich věcí. Říkali, že si to jejich zákazník tak přál, že někde nakoupil naše čepice a objednal si u nich jejich výrobu. Oni v tom nevidí žádný problém, že by se to nemělo.

Jak takové situace řešíte?

Popravdě řečeno s tím nic neděláme. Prostě jdeme dál. Máme samozřejmě zaregistrovanou značku, ale každý vzor si chránit nemůžete, stejně jako se neustále zdržovat nějakými soudními tahanicemi. Ono se to stejně týká vždy až starších kolekcí a navíc předpokládáme, že kdo chce kvalitní výrobek naší značky, nebude ho hledat někde na tržnici. Obecně proti těm asijským dovozům nemůžete bojovat cenou, to absolutně nejde. Takže bojujeme kvalitou.Kvalitními materiály i provedením.

Drobní podnikatelé, kteří v současné době zakládají nové oděvní značky, zpravidla prodávají nejprve prostřednictví internetových obchodů. Až později případně míří do maloobchodní sítě. U vás to bylo samozřejmě naopak. Jak dlouho má KAMA e-shop?

Vznikl někdy kolem roku 2008, v podstatě jako reakce na začínající ekonomickou recesi. Tu jsme samozřejmě velmi pocítili. Obchodníci neměli peníze a nakupovali opravdu hodně málo. My jsme nikdy nechtěli dělat konečný prodej, chtěli jsme fungovat jako výrobce a velkoobchod. Ale pak přišlo toto období, prodeje se propadly, zboží se nám hromadilo na skladě a my byli nuceni hledat nové prodejní kanály. Takže jsme tady v sídle firmy otevřeli první a zatím jedinou naší maloobchodní prodejnu a zprovoznili ten e-shop.

Jak náročné pro vás bylo rozjet internetový prodej? Museli jste přijmout nové zaměstnance?

Úplně jednoduché to nebylo. Jistým způsobem je jednodušší poslat kamion zboží do Ruska, než jednu čepici někam tady po republice. Ale když se ten internetový obchod začal víc rozjíždět, tak už se mu mohl věnovat syn. Museli jsme kvůli tomu také přijmout novézaměstnance do skladu. Ale na druhou stranu tím, že prostřednictvím e-shopu prodáváme za maloobchodní ceny, se ty náklady navíc pokryjí. V současné době je to pro nás další prodejní kanál, a nemohu říct, že nevýznamný. I když nás živí především export, vyvezeme 60 procent výrobků. Zbylých 40 procent jde na český trh, z toho zhruba čtvrtinu prodáme přímo my v naší podnikové prodejně a právě prostřednictvím e-shopu.

Do jaké míry ovlivnila vývoz vašich výrobků aktuální světová bezpečnostní situace?

Nás se týká především situace v Rusku, které patří mezi naše nejvýznamnější zahraniční odbytiště. To, že kvůli Ukrajině zamrzly vztahy Západu s Ruskem, se spolu s oslabujícím rublem projevilo v chování tamních odběratelů. Nakupují o poznání méně. Snažíme se ale samozřejmě nebýt závislí na jednom trhu. Vyvážíme do 28 zemí světa, nejen do Evropy, ale třeba i do Japonska, Austrálie a Kanady. Takže ta bezpečnostní situace se nás až zas tak nedotýká. Z obchodního hlediska nás víc trápí teplé zimy.

Což je v poslední době v podstatě každá.

Taky už si připadáme úplně postižení tím, jak pořád sledujeme počasí. Na prodejích je to ale opravdu hodně znát. Jakmile jsou třeba týden větší mrazy, tak se tady nezastavíme. Oteplí se a lidi přestanou chodit. Hlavně muži, ti si nekoupí čepici, dokud jim doslova nemrznou uši. Snažíme se ale přizpůsobovat. Začali jsme například vyrábět tenčí svetry, které jsou v podstatě k celoročnímu nošení. Zkrátka se musíme k tomu oteplování nějak postavit.

Jak se podle vás vyvíjí podnikatelské prostředí v tuzemsku? Jak se díváte na novinky, jako je kontrolní hlášení o DPH nebo zavedení EET?

Nestěžujeme si. Samozřejmě nám přibude další administrativa, ale na druhou stranu děláme vše poctivě, takže nám snad nic jiného nehrozí. Je to podobné jako skutečnost, že vyrábíme v Praze a nemáme tudíž šanci získat nějakou dotaci, tak je to u nás nastaveno. Potřebovali bychom třeba nový stroj na rukavice, na který firmy v krajích mohou žádat příspěvek, ale v Praze je blaze, takže pražské firmy mají smůlu. Pokud chceme vyrábět, kde vyrábíme,musíme to zkrátka brát tak, jak to je.

Diskuze