Příběhy

České podprsenkyPrsa a sebevědomí zvedají už skoro stovku let!

Kateřina Kotalová

Prsa a sebevědomí zvedají už skoro stovku let!

Nosily je naše babičky, maminky, nosíme je my i naše dcery a jen velmi neochotně bez nich uděláme krok. Ženami milované, muži proklínané, vždyť ony tak klamou a tak špatně se ve vzrušujících chvílích rozepínají. Rafinované, přitom prosté, šálivé, přitom lákavé, matoucí, přitom padnoucí. Takové jsou podprsenky. Ty, jaké známe dnes, oblékáme už takřka stovku let a lví podíl na vzniku těch českých má tuzemská firma TRIOLA. V boji s gravitací už od časů první republiky pomáhá zvláště těm, na nichž příroda zrovna nešetřila. Podívali jsme se na to, kde a hlavně jak vzniká největší klam, kterým ženy už desítky let s úspěchem balamutí muže.

Jak velkého okouzlení dosáhnou, přitom stojí a padá na dobrém výběru. Každá máme tu svou a sáhnout po té pravé je skoro stejná věda, jako když si čarodějnický učeň Harry Potter vybíral hůlku pro to svoje kouzlení. Češky jsou ale, zdá se, nepoučitelné, a vybrat si tu správnou, se prý za celé století ještě nenaučily. „Dokládají to různé průzkumy a to číslo je dost vysoké a alarmující. Triola se rozhodla, že s tímto problémem zatočí,“ tvrdí Lýdie Procházková, PR manažerka firmy. Už třetím rokem firemní stylistky objíždí celou republiku a ve vybraných prodejnách učí ženy, jak docílit dokonalého dekoltu.

Ještě podprsenka, nebo už malý stan?

V Triole jich ročně vyrobí na dvě stě tisíc od velikostí Bé po Ká. Mohly by je tedy nosit naprosto všechny ženy z Brna a ještě by zbylo na Mohelničanky. Také vás zarazil spíš ten druhý údaj? „Káčko – malé áčko,“ poznamenal v narážce na typický tvar stanu kolega. A skutečně, takové malé stany v hornojiřetínské firmě vyrábí švadleny jako na běžícím páse. Tedy opravdu jenom jako, pásovou výrobu v Triole neznají. Jehly, nitě do ruky a pěkně k běžným šicím strojům. Mimochodem těch nití vloni padlo na podprsenky 15 600 kilometrů. To je na cestu z Horního Jiřetína do New Yorku a zpátky a ještě zbyde na výlet do Barcelony. "Běžná podprsenka se skládá cca ze 40 dílů, ty je potřeba ve všech velikostech navrhnout, precizně vymodelovat, nastříhat, seskládat a hbitými prsty a s láskou i fortelem sešít. Pod rukama šiček se za loňský rok mihlo celkem 8 miliónů dílků potřebných k ušití všech podprsenek - košíčky, tunýlky, kostice, krajkové i tylové aplikace, mašličky, zapínání, ramínka i jednotlivé svrchní díly z kilometrů látek, krajek a vyšívaných tylů,“ prozrazuje vedoucí výrobního závodu Alice Krocová s tím, že i přes mnohé zautomatizované procesy a moderní technologie je výroba podprsenky stále hodně o ruční práci.

Konec podprsenek v Čechách?

Žádná jiná podprsenková firma nemá v Česku takovou tradici jako Triola, její prvorepublikové kořeny jsou už ale dávno vytrhané. „Po znárodnění se komunisté chovali stejným způsobem v každé firmě, kterou pobrali. Archiv, dokumenty, dobové fotografie jsou nenávratně pryč. Co se nestihlo zničit za čtyřicet let, dokonalo se při privatizaci v devadesátých letech minulého století,“ krčí rameny na úvod našeho setkání Lýdie Procházková, PR manažerka společnosti. Naštěstí ne všechno vzal čas. Ví se, že byla založená den před Štědrým dnem roku 1919 jako společnost s ručením omezeným. Kdo za ní stál a proč jí dal zrovna jméno Triola, už se dnes asi nedozvíme. „Historie značky Triola je velmi pohnutá. Víme, že byla založena jako pražská firma na výrobu dámského a pánského prádla a korzetů. Prošla vývojem od malé pražské prvorepublikové firmy přes socialistický státní gigant, který v 80. letech dvacátého století vyráběl i ložní prádlo a konfekci,“ vypráví výrobní vedoucí Alice Krocová. Rozhodnutím Ministerstva průmyslu ČSSR vznikl k 1. červenci 1988 z národního podniku státní podnik, který měl v té době 20 výrobních závodů a dvě střední učiliště s celkovým počtem 7 500 zaměstnanců. Výrobním programem státního podniku TRIOLA bylo dámské elastické prádlo, košile, ložní prádlo a prošívané přikrývky. Po privatizaci v roce 1994 se největší česká výrobna spodního prádla potýkala s velkými ekonomickými i vnitřními problémy. „Časté změny vlastníků, nevyhovující nabídka a nezkušenost v silném konkurenčním prostředí způsobily, že v polovině 90. let tržby klesaly a prodej prádla se hluboce propadal. Na přelomu tisíciletí to dokonce vypadalo, že firma skončí v konkurzu, stejně jako desítky dalších českých textilek v té době,“ dodává Krocová. Ačkoliv byla mnohdy na zavření, obstála ve zkouškách napříč stoletím. Prý díky dobrému jménu. To totiž zůstává na vrchu sutin po zemětřesení. Triola jich pár zažila a pokaždé se z prachu dokázala postavit zpátky na nohy.

Z malé prvorepublikové pražské firmy se za socialismu stal velký národní podnik s dvaceti výrobními halami. Brzy ale upozadil výrobu spodního prádla ve prospěch ložního. Zpátky ke kořenům, tedy k tradiční výrobě dámského i pánského spodního prádla se Triola vrátila až po privatizaci. Někteří noví majitelé ale, zdá se, nevěděli kudy kam a české podprsenkové království se ocitlo téměř v sutích konkurzu. Až rozhodnutí zaměřit se pouze na podprsenky a dámské kalhotky a plavky přineslo úspěch. „Společnosti Triola se daří tak, jak se daří naší ekonomice. Právě nyní velmi dobře. Ekonomika roste, s ní i kupní síla a touha českých žen pořídit si nové, kvalitní a hezké prádlo. V roce 2015 jsme měli tržby přes 87 miliónů korun,“ prozradila Alice Krocová.

Kam se hrabe Čína?

Zatímco jiné textilky podlehly ničivé invazi čínského oblečení, česká podprsenková královna se pořád drží u žezla. Budete se divit, ale mohou za to velká prsa, s nimiž Číňané příliš nepočítají. Jenomže Češky jsou krev a mlíko a malé čínské košíčky jsou jim zkrátka málo. „České zákaznice mají krásné a plné křivky, mladá generace je urostlá, vysoká, má velké poprsí i boky. A pro ně prádlo šijeme. Takže asijská konkurence nás v tomto ohledu neohrožuje, i když nás občas potrápí její cenový dumping. Jejich prádlo najdete ve čtyřech základních velikostech S, M, L a XL. Velké velikosti asijští výrobci neumí. Kvalitu materiálů a téměř jednotný střih podprsenek raději nebudu komentovat. My umíme skvěle šít prádlo pro ženy s velkými velikostmi košů i obvodů. Ty si obvykle koupí podprsenku v levné konfekci nebo na tržišti jednou dvakrát. Pak toho litují. Naší výhodou je, že své české zákaznice opravdu dobře známe, známe i jejich představy o prádle, míru odvahy je nosit a finanční limity,“ vysvětluje Krocová důvody, kterým firma dokáže levnému asijskému zboží vzdorovat.

Než v Triole vyrobí nový model podprsenky, trvá její vývoj rok až dva. „Neustále testujeme - kvalitu materiálů při a po nošení, zachování vlastností po dlouhodobém praní a nošení, vhodnost a přesnost střihů atd. Každý model má svoji určenou cílovou skupinu, navržené velikosti, ve kterých se bude vyrábět. Než si dovolíme podprsenku umístit do prodeje, odzkouší ji několik desítek testerek.Testování je u nás opravdu důkladné, to zahraniční výrobci na našem trhu nedělají,“ prozrazuje Krocová s tím, že drtivá většina podprsenek zůstává v Česku, pouze 14 % putuje na hrudníky Slovenek. Dál se zpravidla nedostanou. „V současné době nemáme ambice proniknout za zahraniční trhy. Důvodem je lokální znalost značky. Její zavedení např. na evropský trh by nás stálo milióny. Ty chceme investovat jinak,“ vysvětluje Krocová.

Móda se vrací

Ty miliony v Triole putují nejčastěji do vývoje. Zatímco tvary a střihy se v módních vlnách opakují, látky a technologie se dozadu nekoukají. „V materiálech se jede pořád rychle kupředu, klade se důraz na funkčnost a odolnost. Výrobci prádla se obecně přiklánějí k moderním technologiím a upřednostňují chemická vlákna právě pro jejich funkčnost. Klíčovými inovacemi do budoucna má být například co nejširší používání biomateriálů, hydrofobických tkanin či nanovláken,“ věští Alice Krocová, nikoliv z křišťálové koule, ale z vlastních zkušeností.

Ačkoliv návrháři se velmi rádi inspirují dobami dávno minulými, návrat špičatých podprsenek ze šedesátých let prý zatím nehrozí. Stále frčí minimalismus, pohodlí a touha po krásnější postavě. A špičatá ňadra v žebříčku představ o dokonalém poprsí aktuálně nefigurují. „Podprsenka je vlastně minimalizovaný korzet. A my ženy chceme po tom malém kousku prádla maximum vlastností, aby formoval náš dekolt, zpevnil jej, vyzvedl i povadlé poprsí do očekávané výšky, opticky zeštíhlel naši postavu, srovnala držení těla. A aby samozřejmě nikde netlačila, neškrábala, abychom vůbec nevěděly, že podprsenku nosíme,“ vypočítává první dáma výroby v Triole.

Není, kdo by to šil?

To se hezky říká, ale hůř dělá. Přestože zdi Trioly by o módních vlnách mohly vyprávět, není komu. Švadlen v Čechách je zoufale málo. Jako by se všechny odstěhovaly do Bangladéše. Ve skutečnosti se s vlnou zavírání textilek rekvalifikovaly a dnes jsou z nich nejčastěji pošťačky, prodavačky či dělnice v jiných odvětvích. České švadleny vyjma tuzemských firem nikdo nechce. Jsou prý příliš drahé. „Nadnárodní korporace vyrábějí v Bangladéši, Číně a Vietnamu. Cena tamní práce se na celkové ceně výrobku podílí jen jedním procentem. Něco málo jde pak na vstupy, tedy materiál, energii, dopravu a zbytek je marže, ze které jde obrovský díl na reklamu, aby masírovala zákazníky po celém světě, kteří to pak všechno zaplatí,“ Alice Krocová zvedne významně obočí. V české továrně na podprsenky je situace úplně jiná. Podíl ceny práce na konečné ceně výrobku se tady pohybuje od deseti do dvaceti procent. „Všichni v oboru vědí, že u nás zkolaboval vzdělávací systém pro textilní průmysl. Nové šičky a švadleny, které by vyšly z učilišť, prakticky neexistují. My sami jich máme kritický nedostatek, hledáme různá řešení, ale prozatím cizince nezaměstnáváme,“ přiznává Krocová s tím, že zaučit novou šičku trvá někdy i celý rok. Každá podprsenka se totiž skládá v průměru ze čtyřiceti dílů a je potřeba jak se říká fortelu, aby byl výsledek takový, jak se na Triolu sluší. „Odchylka o dva milimetry tu už znamená jinou velikost a těch v závislosti na kombinaci velikostí košíčků a obvodů dělá Triola až osmdesát. „Ten pověstný ďábel sídlí vždy v detailech,“ uzavírá Krocová se šibalským mrknutím. „Mimochodem, jakou myslíte, že máte velikost?,“ ptá se. „Nemyslím, vím, že mám Bé,“ tvrdím skálopevně. „Tak já vám říkám, že se pletete. Máte minimálně Céčka. To kouzlo je v obvodu, potřebovala byste pevnější,“ povytáhne zadní část u zapínání.

Možná by v Triole mohli pouvažovat o mottu: Zvedne prsa i sebevědomí. :)

Co jste o podprsenkách nejspíš nevěděli?

  • Nejžádanější a nejprodávanější bylo vloni bílé prádlo.
  • Češky jsou totiž při nákupu prádla praktické. Vloni kupovaly ženy nejčastěji bílé podprsenky (22%), hned za nimi je prádlo v barvě černé (18%), následuje barva smetanová (13%) a tělová (11%). Prodeje těchto čtyř barev tvoří 64%
  • Barvy prádla modrá, červená, či trendová šedá, zajímavá rosé či cappuccino ženy nijak zvlášť neoslovily – vybralo si je méně než 5% zákaznic.

Diskuze