Revue

Slavní sudetští podnikatelé ve stínu hákového kříže

Jiří Vítek

Slavní sudetští podnikatelé ve stínu hákového kříže

Český porcelán, české sklo či jablonecká bižuterie jsou stále pojmy, jež u většiny z nás vzbuzují hrdost na tradiční „český“ průmysl. Zakladatelé tohoto průmyslu však hovořili převážně německy. Stejné to bylo i v jiných průmyslových odvětvích. Nejprve je však nutné připomenout, že většina továrníků nebo vynálezců ze Sudet při nástupu nacismu v Německu k moci prožívala svoji znovunabytou vlasteneckou euforii a obětovala veškerou svoji energii službě pod hákovým křížem, někdy až do úplného konce, až k úplnému hořkému vystřízlivění. S následným vyhnáním majitelů těchto společností zmizelo i know–how a odborné znalosti. Jejich nositelé si založili nové podniky v Německu, čímž se značně snížila konkurenceschopnost české ekonomiky a zvýšila Německá. Dnes je zná celý svět, ale kdo ještě pamatuje, že jejich kořeny sahají až k nám?

Porsche. Stalin mu nabídl neomezené prostředky, on si vybral Hitlera

Slavné jméno automobilky je dnes spojeno s kvalitou a luxusem německých sportovních automobilů, zakladatel firmy Ferdinand Porsche se přitom v roce 1875 narodil a vyrůstal na Liberecku ve Vratislavicích nad Nisou a československé občanství měl až do roku 1935. Porsche proslul především jako autor Volkswagenu Brouk a jako oddaný sluha nacismu. Od Hitlera dostal neomezenou podporu právě kvůli vývoji "lidového vozu".

Zajímavostí je, že v roce 1932 Porsche odjíždí do Sovětského svazu na osobní pozvání Stalina, který chtěl vybudovat moderní automobilový průmysl. Stalin byl fascinován americkou společností Ford a podobný závod chtěl také. Porsche byl sice absolutně nadšen komunistickým systémem, ale zlatou klec, kterou pro něj Stalin chystal, zdvořile odmítl. V Německu se tedy znovu naplno rozjela práce přímo pro Adolfa Hitlera a Porsche dokončil projekt lidového vozidla. Když v červnu 1936 přijel do Obersalzbergu předvést Hitlerovi první dva prototypy, diktátor okamžitě pátral po ceně. Porsche už předem znal správnou odpověď. Devět set čtyřicet marek, s marží pro prodejce devět set devadesát. Vůdce byl spokojen, chtěl auto pod tisícovku. Bohužel skutečná kalkulace výroby vozu ukázala, že při roční produkci čtvrt milionu vozů by továrna na každém vyrobeném autě tratila přesně 1 080 marek, takže šlo o první dotované vozidlo v dějinách automobilismu. Nakonec se výroba po začátku druhé světové války zastavuje a Porsche jako člen NSDAP a SS začíná vyrábět obojživelná vozidla, motory pro tanky, dokonce rozjíždí výrobu dalekonosných raket, a to za pomoci vězňů z blízkého koncentračního tábora. Vytvořil dokonce svoji verzi tanku Tiger nebo stíhač tanků Elefant. Porsche byl znám i tím, že se pokusil zlikvidovat svoji přímou konkurenci Tatru tím, že inicioval zabavení výrobních dokumentací, následně podpořil zastavení výroby a ještě k tomu použil tuto dokumentaci k vytvoření vlastního projektu. Ač byl po válce zatčen a držen ve vazbě, nebyl postaven před soud a po zaplacení obrovské kauce ve výši 62 000 amerických dolarů byl z vazby propuštěn a směl dokonce vycestovat.

Rok na to ho francouzský tribunál pro válečné zločiny shledal ve smyslu vznesených obvinění nevinným a jeho případ skončil. O tři roky později zemřel následkem mozkové mrtvice. Bylo mu pětasedmdesát. Jeho syn Ferry upřel pozornost na sportovní vozy a z rodinné firmy záhy udělal jedničku v oboru. Zemřel v roce 1998 v úctyhodných osmaosmdesáti letech

Julius Meinl. Silná káva rodáka z Kraslic

Kdo by neznal typického černého mouřenína na žlutém podkladu, symbol vídeňské gastronomické a potravinářské společnosti? Málokdo ale ví, že zakladatel společnosti Julius Meinl pochází z českého pohraničí. Narodil se 10. dubna 1824 v Kraslicích na Karlovarsku v rodině pekaře. Učit se začal u svého strýce, pražského kupce, a brzy se projevil jako nadaný a schopný obchodník. V roce 1849 získal Meinl tovaryšské osvědčení a další roky pracoval v Praze jako obchodní příručí. V roce 1862 Julius Meinl otevřel obchod s kořením v centru Vídně. Kromě přísad v něm prodával zeleninu, cukr, rýži, kakao a kávu. Slavnostní zahájení provozu Meinlovy velkopražírny kávy v roce 1891 se stalo ve Vídni významnou událostí. Meinlův podnik si tak brzy získal na popularitě a pražená káva se stala součástí každé významné společenské události. Rok před svou smrtí předal Julius Meinl prosperující podnik svému synovi, který po otci zdědil nejen obchodního ducha, ale i jméno. Starý pan Meinl zemřel na Štědrý den roku 1914, bylo mu devadesát let.

Před několika lety referoval týdeník Profil o tom, že firma Julius Meinl v období vlády Adolfa Hitlera profitovala především díky zakázkám od německé armády. Po vypuknutí války s Polskem byl sortiment firmy Meinl plně zapojen do zásobovacího systému nacionálněsocialistického státu. Mnoho malých obchodníků mělo povinnost odebírat Meinlovo zboží a firma s černým mouřenínem v logu zásobovala i Wehrmacht. V některých oblastech existovaly dokonce obchody Julius Meinl, které byly určeny pouze pro příslušníky Branné moci. Před válkou měl Meinlův koncern na tisíc poboček a už v roce 1943 byl se celkový obrat společnosti ve srovnání s 30. lety čtyřnásobný. V té době už v čele firmy stojí zakladatelův vnuk Julius Meinl III. Jeho otec, který firmě zajistil odbyt za první světové války díky dodávání sušenek pro rakousko-uherské vojáky, umírá v roce 1944 v Dolním Rakousku. Celý příběh této společnosti je stejně zamotaný jako příběh rodiny Nerudných ze známého seriálu Byl jeden dům, protože Julius III. byl celou válku v emigraci a měl židovskou manželku. Přesto se mu podařilo společnost Meinl zachránit a na nepříjemnou epizodu v období druhé světové války zapomenout u výborné černé kávy. Po sametové revoluci se společnost Julius Meinl několikrát pokoušela uspět i u tuzemských zákazníků, rakouské slávy se v rodišti zakladatele ale nikdy nedočkala.

Mattoni. Jeho minerálku si oblíbil samotný Himmler

Podnikatel Heinrich Mattoni, jehož předci přišli z Itálie, se narodil i zemřel v Karlových Varech. Pocházel ze zámožných poměrů a díky dobrým školám a zkušenostem obchodního cestujícího napříč Evropou dokázal jako jeden z prvních u nás mistrně užívat reklamy. Od počátku budoval silnou a výraznou obchodní značku, například dodnes užívanou etiketu s orlicí nese Mattoniho minerálka od 80. let 19. století.

Heinrich Mattoni byl rozený obchodník, koneckonců podnikání měl v krvi, jeho italští předkové se řadili ke starým obchodnickým rodinám. Vydělané peníze investoval nejenom do moderní stáčírny minerálních vod a železniční vlečky spojující jeho závod v Kyselce s Buštěhradskou dráhou, ale v Kyselce postavil dokonce kolonádu, promenádu a lázně. Když v roce 1910 Heinrich Mattoni zemřel, roční produkce minerálek čítala 10 milionů láhví. Po smrti Mattoniho převzali závod i s lázněmi jeho synové Heinrich a Leo, ten byl dokonce filmovým hercem.

Po nástupu nacismu byla společnost Mattoni převedena přímo pod Heinricha Himmlera, říšského vůdce SS, šéfa gestapa a ministra vnitra, který ji začlenil do podniků pod přímou kontrolou SS s názvem Sudetenquell. Lázně se tak staly vyhledávaným útočištěm nacistických pohlavárů a vojáků SS v období celé druhé světové války. Až do roku 1945 byla distribuce minerální vody v majetkovém držení akciové společnosti Heinrich Mattoni AG, část akcií držel i zmíněný Himmler. Po druhé světové válce byl podnik zestátněn a provozován jako závod karlovarské firmy Západočeská zřídla. Ta byla po roce 1989 proměněna na akciovou společnost Karlovarské minerální vody.

Becher. Jeho recept odevzdala poslední majitelka při odsunu

U zrodu Becherovky, vzniku jejího jména a tajemství stál drogista Josef Vitus Becher, karlovarský rodák. Kromě obchodování s kořením a koloniálním zbožím v maminčině krámku U Tří skřivanů se věnoval i výrobě alkoholu. Když si roku 1794 pronajal kdesi v Karlových Varech vinopalnu a začal experimentovat s likéry, netušil, jak hořký konec bude mít vlastnictví tajného receptu pro jeho potomky.

Jeho syn Jan Becherovku výrazně rozšířil, zatímco otec Josef prodával ve stovkách litrech ročně, Jan v tisících a začal likér lít do lahví, které s drobnými změnami známe i dnes. Josefův vnuk Gustav zaregistroval Becherovce ochrannou známku a zavedl porcelánové pohárky, z nichž fajnšmekři pijí Becherovku stále. Posledním majitelem společnosti a posledním z rodu Becherů, kdo znal tajemství Becherovky a uměl míchat bylinné směsi, byla prapravnučka zakladatele Hedda Becher. Vedení firmy se ujala roku 1941, po smrti svého otce Alfreda. Po válce byla rodina na základě Benešových dekretů pro údajnou kolaboraci s nacistickým režimem určena k odsunu z Čech a postavena tak před zásadní rozhodnutí, a sice vydat recepturu a smět si z Československa odnést třicet kilogramů osobních věcí, anebo nevydat a odejít s pouhými pěti kilogramy. Vybrala si první možnost, aby zachránila více osobního majetku. Tak se originální rukou psaná receptura dostala na stůl úřadům a podnik byl následně znárodněn.

Diskuze