Revue

Hračky, které jsme milovali. Dnes se neprodají ani za hubičku!

Jiří Vítek

Hračky, které jsme milovali. Dnes se neprodají ani za hubičku!

Sbírat céčka, po večerech skládat Rubikovu kostku, hodiny civět do krasohledu a nemít tablet nebo nejhůř chytrý telefon, byli byste dneska mezi dětmi nejspíš za blázna. A přitom, jaká to byla fuška sehnat takové Dostihy a sázky nebo digihru Nu, pogodi! V návodech nic o tom, jak zabít nepřítele nebo skupinu zombíků a tužkové baterky na čekačku. Právěk? Ne, vaše dětství! Pamatujete?

Krasohled

Holky do něj vydržely zírat celé hodiny, klukům se těžko vysvětlovalo, co je na tom. Zvlášť proti slunci to mělo tu správnou atmosféru. Barevné kamínky, které se zatřepáním měnily, vyvolávaly pocit orientu a dálek Bylo to takové malé kouzlo, když jste chytili dobré světlo, bylo to jako dívat se na poklad nebo budhistické madaly (kdybychom tehdy věděli, co jsou to budhistické mandaly). A tak zatím co děvčata se nechala unášet tou krásou, chlapce zajímalo, co je skutečně uvnitř. Kladívkem jsme rozbíjeli krasohledy, ze kterých se sypaly malinkaté kousíčky skla, které jsme si poctivě dělili mezi sebou a které stejně nakonec skončily v záchodě, když nám máma před praním vyklepávala kapsy od tepláků.

Fotbálek do ruky

Dostat tu zatracenou kuličku do branky bylo několik dnů nedostižným cílem. Člověk u toho vypadal jako blázen a ani maximální soustředění s vyplazeným jazykem nad rozevřenou dlaní kolikrát nepřineslo kýžený gól. A nedej bože, když nás máma v naději největší zavolala k večeři. To bylo k vzteku! Byla to taková blbost, ale v té době snad neexistovala lepší hra. V ruce byla příjemně těžká, některá měla oblý okraj, jiná vystouplý s hranou a čím starší, tím romantičtěji byli fotbalisté nakreslení. Časem se objevila i různá bludiště, ale fotbálek zůstal nepřekonatelný. Největší úspěch si hra získala v době konání mistrovství světa ve Španělsku v roce 1980, ale pamětníci tvrdí, že stejně populární byla už v době, kdy chytal brankař Plánička finále v Římě 1934. Přijít s touto hrou před dnešní kluky, kteří na Playstationu „paří“ FIFA 2016, bude chtít hodně odvahy. I bez toho jste v jejich očích jistě nejhoršími případy široko daleko.

Nu, pogodi!

Jestli z Východu přišlo v osmdesátých letech něco, co jsme milovali i my jako děti, byl to filmový Mrazík a digitální hra Jen počkej zajíci. První digitální hra velikosti tehdejší krabičky cigaret byla pravděpodobně vrchol úsilí sovětských programátorů. Vajíčka do košíků jsme s vlkem chytali každou volnou chvíli. Mít tuhle digihru, byli jste ve škole za pány a za půjčení jste si mohli říct klidně pětikačku. Že na úspěch v kapesních hrách mají Rusové čuch, dokazuje i fakt, že nejslavnější hru pokrokového světa Tetris vymyslel Rus, Alexej Pažitnov.

Céčka

To bylo hotové šílenství! Ukažte dnešního čtyřicátníka, který neměl céčka, a my ho příště dáme na titulku jako raritu! Céčka se používala se ke všemu, jen ne k tomu, pro co byla určená, tedy jako dekorativní závěs. V 80. letech, kdy vypukla céčková horečka, se tyto kousky plastu staly dokonce neoficiální měnou a docela tvrdou měnou! To byla noční můra všech rodičů, kterým se doma ztrácely zlaté prstýnky, řetízky nebo walkmany, které jejich děti vesele směnily za sto céček. Československý socialismus tak o více než třicet let s céčky předběhl dnešní bitcoiny a na rozdíl od těch měla céčka i hit od Michala Davida. Skládat hudbu na bitcoiny bude jednou těžký oříšek.

Rubikova kostka

Po guláši a hraběnce Bathory není na světě slavnější maďarský produkt, než je Rubikova kostka! Složit kostku posunovalo mezi školní intelektuální elitu. O tom, že jdou kostičky vyndat a naskládat podle potřeby, jsme se dozvěděli až později, a pak nebylo nic jednoduššího než kostku podvodem složit a několika dobře zapamatovatelnými tahy si ji připravit. Potom už stačilo jen počkat na tu nejkrásnější holku ve škole, několika tahy kostku sebevědomě složit a mít nastražené uši na to její "ach, ty jsi dobrej". Béčková varianta skládací had byla sice brnkačka, na efekt už ale tolik nehrála. I kuličková věž vypadala vedle Rubikovy kostky jako chudá příbuzná.

Jaké retrohračky jdou zase na dračku? A proč čeští výrobci hraček třou bídu s nouzí? Čtěte v aktuálním vydání magazínu Živnostenské listy. Je k mání v každé dobré trafice!

Diskuze