Rozhovory

Pracovala v JZD u krav i jako uklízečka. Dnes sklízí úspěchy v byznysu pro tvrdé chlapy. Když chcete, můžete všechno na světě!

Renata Lichtenegerová

Pracovala v JZD u krav i jako uklízečka. Dnes sklízí úspěchy v byznysu pro tvrdé chlapy. Když chcete, můžete všechno na světě!

Začínala jako zdravotní laborantka, ale nevycházela se šéfy. Než se osamostatnila, vyzkoušela si péči o krávy v JZD i práci uklízečky. Dnes IVETA KOTENOVÁ řídí prosperující společnost Dama, která obchoduje s hutními materiály a vratovými systémy a letos obsadila druhou příčku v kategorii Velká firma v soutěži Ocenění českých podnikatelek.

Když se řekne „obchod s hutními materiály a vratovými systémy“, působí to spíše jako mužský obor. Jak se vám v něm jako ženě podniká?

Dnes už se mi podniká dobře, stejně jako mým mužským kolegům. Nevidím rozdíly, snad jen to, že my ženy vedeme firmy s větší sociální politikou a často možná s menšími zisky. Na začátky svého podnikání mám ale spoustu úsměvných historek. Byla jsem příliš mladá a žena, což často nevzbuzovalo důvěru. A vůbec největší překážkou byla má mysl. Chtěla jsem se všemi vyjít, což není možné. Když jsem propouštěla prvního zaměstnance, podotýkám, že z důvodů krádeže, znamenalo to pro mě několik bezesných nocí. Sociální cítění zkrátka není dobrým předpokladem pro tvrdý byznys. Postupem času jsem v sobě našla jakýsi kompromis.

O sociální cítění ale vaše firma nepřišla, že?

Rozhodně ne. Snažíme se například hodně pomáhat v našem okolí. Podporujeme mnoho charitativních akcí a útulků a jsme věrnými přispěvovateli Dobrého anděla, což je mimochodem projekt, který má můj velký obdiv.

Čím jste se živila, než jste začala podnikat?

V letech před revolucí jsem byla spokojenou zdravotní laborantkou v Ústřední vojenské nemocnici. Měla jsem ale problém s autoritami, takže jsem byla nakonec nucena dát výpověď. Od nadřízeného jsem dostala posudek, že pro moji schopnost samostatně pracovat se mnou nelze vyjít. Nedovedla jsem si představit, že bych mohla dělat něco jiného, měla jsem v té době za sebou úspěšnou atestaci v oboru biochemie. Novou práci ve zdravotnictví jsem ale nesehnala a musela hledat jiné řešení.

Tehdy došlo na vaši zkušenost s prací uklízečky?

Ano. V té době jsem měla dvě malé děti, byla jsem rozvedená a situace pro mne nebyla jednoduchá. Dokonce jsem několik měsíců pracovala u krav v JZD. Pak mi můj kamarád, který obchodoval se železem a zrovna otvíral první prodejnu, nabídl místo uklízečky ve své firmě. Tenkrát za srovnatelný plat se zdravotnictvím. Po třech letech, během kterých jsem se z uklízečky vypracovala na post obchodní ředitelky, jsem odešla. Chtěla jsem vyšší plat a nějak jsme se nedohodli. Navíc už jsem věděla, že chci být svou vlastní paní. Pak jsem rok nebo dva pracovala již jako OSVČ pro obchodníky s hutními materiály, vydělala nějaké peníze a následně se dvěma kamarády založila v roce 1995 společnost Dama. Postupně jsem od nich jejich podíly koupila a od roku 2000 jsem jedinou majitelkou.

To, že jste se začala věnovat právě hutním materiálům, tedy byla náhoda?

Skutečně jsem k tomuto oboru přišla jako slepý k houslím. Samozřejmě jsem si v dalších letech doplnila vzdělání a dnes rozhodně rozumím tomuto oboru lépe než biochemii.

Kdo jsou dnes vaši největší klienti?

Nemohu jmenovat naše největší klienty, ale podílíme se na řadě velkých stavebních projektů. V současné době u nás nakupuje tři tisíce aktivních zákazníků. Dodáváme do maloobchodních i velkoobchodních sítí. Máme zákazníky po celé republice, dodáváme i na Slovensko a výjimečně i do států Evropské unie.

Co byste označila za největší komplikace vašeho podnikání?

Firmu jsme budovali skutečně od nuly a prošla za ta léta mnoha proměnami a turbulencemi. Když to shrnu, začínali jsme se třemi zaměstnanci a dnes je nás 55. Velkým milníkem bylo určitě vypořádání s mými společníky. Léta prověřila má rozhodnutí diverzifikovat rizika a snažit se nabídnou široké spektrum zboží i služeb pro naše zákazníky. To se osvědčilo hlavně v období ekonomické recese, která nás samozřejmě zasáhla, stejně jako všechny firmy, jejichž oborem je stavebnictví. Ve výsledku nás krize naučila lépe hospodařit a nemyslet si, že před námi jsou vždy jen léta růstu.

Diskuze