Podnikání

Hospodští vládě: Klacky pod nohama vybalancujeme, ale vy nás jimi chcete bít!

Renata Lichtenegerová

Hospodští vládě: Klacky pod nohama vybalancujeme, ale vy nás jimi chcete bít!

Provozovat v Česku restauraci není v dnešní době nic snadného. Je k tomu nutné splňovat stále více nařízení ze strany státu i Evropské unie, z nichž některá odporují zdravému rozumu. Právě restaurace budou v první linii za celý národ „testovat“ EET, právě na ně se řítí celoplošný zákaz kouření a řada dalších omezení svobodného podnikání. Hostinským přitom v posledních letech neustále rostou provozní náklady, navzdory čemuž jim čeští klienti nepromíjejí zdražování. Kolik hospod pod tíhou toho všeho definitivně zavře?

V Českých restauracích není draho. Průměrná útrata v nich činí 200 korun na jednoho hosta. Pro představu třeba v Rakousku je to čtyřikrát tolik. V současné době přitom mají podniky v obou zemích srovnatelné náklady na suroviny či energie. Čeští provozovatelé restaurací si stěžují na vysokou daňovou zátěž i odvody za zaměstnance.

Dále je zde stále masivnější administrativní zátěž, kterou mají na svědomí množící se nařízení spojená právě s pohostinstvím. Legislativních regulací pro veřejné stravování je o hodně více, než by bylo zdrávo. Podnikatel se stává vyplňovačem tabulek a formulářů, přičemž podmínky a pravidla se mění každým rokem a za pochodu,“ konstatuje Václav Stárek, prezident Asociace hotelů a restaurací České republiky. Podmínky pro podnikatele v pohostinství se podle něho v tuzemsku zhoršují, což je trend, který se patrně hned tak nezastaví.

První na řadě s EET

Jedním z témat, která tuzemští hospodští s napětím sledují, je zavedení povinné elektronické evidence tržeb (EET), které by se jich mohlo dotknout už v polovině příštího roku. Podle plánů ministerstva financí budou muset být všechny pokladny napojeny na internet a informace o každé přijaté platbě okamžitě poputují k finančním úřadům. Datovou zprávu o transakci tedy podnikatel zašle finanční správě, která mu odpoví potvrzením o přijetí transakce s kódem účtenky. Restauratér účtenku vytiskne a zákazník bude mít povinnost ji převzít.

Této „novinky“ se logicky neobávají ti, kteří ve svých podnicích podobnou formu evidence tržeb zavedli už dříve. Většina restauratérů se ale shoduje na tom, že některým podnikům způsobí nová povinnost značné potíže. „Elektronický pokladní systém využíváme již dlouhou dobu. Má-li být systém propojen se státní správou, nemáme s tím problém. Nejspíš můžeme očekávat dokonce zvýšení tržeb. Zavře totiž hodně podniků, které tento systém neměly a i díky tomu si mohly dovolit nižší cenovou politiku,“ předpokládá například Tomáš Richter, majitel pražské Pivnice u Sadu.

Nejde ovšem „pouze“ o to, že některé lokály pocítí v souvislosti se zavedením EET značnou finanční zátěž. Je tu ještě nepřehlédnutelná nespravedlnost. Právě provozovatelů restaurací, hotelů a obecně stravovacích služeb by se totiž tato povinnost měla týkat nejdříve. V první vlně tak postihne zhruba 60 tisíc podnikatelů. Teprve po nich by měly přijít na řadu firmy z oblasti velkoobchodu a maloobchodu a o dalších odvětvích by měla vláda rozhodnout až někdy v budoucnu.

„Podporujeme EET, pokud bude zavedena plně tak, jako například v Chorvatsku. Ale odmítáme, aby v závěru dopadla pouze na veřejné stravování, ubytovací služby a obchod. V první řadě to dává možnost pro obcházení této povinnosti i v našem oboru. Již dnes existují různé sportovní a zájmové kluby, které fungují jako hospody. V neposlední řadě je to diskriminace jedné oblasti podnikání oproti druhé, dle našeho názoru protiústavní,“ říká k tomu Václav Stárek.

Není sazba jako sazba

V případě další chystané novinky, kterou je povinnost zasílat finančním úřadům kontrolní hlášení ohledně daně z přidané hodnoty (DPH), už restaurace a hospody diskriminované nejsou. Toto nařízení totiž od příštího roku „padne“ celoplošně na všechny plátce DPH. Asociace hotelů a restaurací dlouhodobě upozorňuje na skutečnost, že (nejen) v oblasti pohostinství někteří podnikatelé povinnou registraci k platbě DPH obcházejí a tím nekale konkurují poctivým podnikům. „Víme o případech, kdy je provozovna například rozdělena na několik částí. Každá podniká pod jiným IČ a vykazuje natolik nízké tržby, že nedosahuje limitů pro povinnou registraci. Domníváme se, že pokud bude zaveden celoplošný systém kontroly, který všeobecně povede k zefektivnění výběru daní, trhu to může jen prospět,“ konstatuje Stárek. Současně je ale podle něho nutné přehodnotit současnou odvodovou zátěž podnikatelů v pohostinství. DPH vztahující se na pokrmy v restauracích činí v tuzemsku 21 %, což je nejvíce v Evropské unii. V již jmenovaném Rakousku je tato sazba 10 %. Restauratéři v Česku navíc doplácejí šestiprocentní rozdíl v sazbách jen proto, že ze suroviny (se sazbou 15 %) vyrobí kuchař pokrm (se sazbou 21 %).

Když jogurt překročí hranice

Mění se ale i další zákony, které dopadají na oblast pohostinství. Chystaná novela takzvaného protikuřáckého zákona například počítá s úplným zákazem kouření ve všech restauracích a hospodách v zemi. To podle odborníků ohrozí především lokály nižší cenové kategorie, z nichž mnohé patrně zmizí ze světa.

Návrh tohoto zákona navíc přináší i další novinky, například podmínku nabízet jeden nealkoholický nápoj laciněji než pivo. Nabízí se samozřejmě diskuze o tom, zda má stát právo diktovat podnikatelům ceny nápojů. Na druhou stranu toto nařízení patrně nebude mít na restaurace žádný významný dopad. Tento bod totiž zřejmě obejdou tak, že za onu nižší cenu budou prodávat kohoutkovou vodu.

Zato vyšší sankce při odhalení podnapilých mladistvých v restauračních zařízeních už by mohly způsobit velké problémy. Nikdo pochopitelně nechce obhajovat opíjení nezletilých, návrh zákona ovšem přenáší veškerou vinu za mladého opilce právě na hospodského. Ten ponese odpovědnost i v případě, že mladistvému sám nenalije. Na jeho hlavu padne vina i v případě, kdy například nezletilý do daného podniku opilý už přijde, nebo mu drinky pokoutně objedná někdo z dospělých.

Za další absurditu považují podnikatelé některá nařízení, která přinesla ve dvou letech již podruhé změněná novela zákona o potravinách. Upravuje například povinnost každého provozovatele restaurace hlásit Státní veterinární správě 24 hodin předem (ve starší verzi to bylo 48 hodin předem) dovoz potravin živočišného původu ze zahraničí, země EU nevyjímaje. Takže například penzion v pohraničí, jehož majitel má nejdostupnější velkoobchod v Německu, musí takto hlásit každý jogurt a skutečnost, kdy přesně jej doveze a za jakou cenu.

Digestoř versus kanál

Václav Stárek řadí mezi „tragikomické“ také některé legislativní změny, které v poslední době přicestovaly z Bruselu. Jednou z nich je povinnost informovat hosty o přítomnosti nejrozšířenějších alergenů v pokrmech. Jsou to například oříšky, sója, obilniny obsahující lepek, korýši, mléko nebo vejce. Tuto povinnost měly restaurace již dříve, ukládal jim ji zákon na ochranu spotřebitele. Informaci ale musel dostat pouze ten člověk (zpravidla alergik), který o ni požádal.

Evropská unie tento zaběhnutý postup „vylepšila“ a zavedla povinnost zveřejnit seznamy obávaných látek v každém pokrmu přímo v jídelních lístcích či na viditelném místě v provozovně. Myšlenka dobrá, ale vznikly zmatky, na které si stěžují podnikatelé napříč celou unií. Především pak ti, kteří nabídku pokrmů a s ní i jídelní lístky pravidelně obměňují. Přežívají také odlišnosti ve výkladu toho, co přesně zákon vyžaduje a zda je například možné, sdělovat hostům „aktuální“ seznam alergenů ústně těsně před tím, než si objednají.

Podle Václava Stárka nejsou zmatky a nejasnosti okolo nových nařízení z dílny EU ničím výjimečným. A stěžují si na ně i samotní hospodští. „Přišla ke mně například kontrola z veterinární správy a vyměřila mi pokutu osm tisíc korun za lapače tuku vyrobené z pet lahví a zavěšené na digestoři. Když jsem se paní inspektorky zeptal, co je na nich špatného, řekla, že jejich umístění je v rozporu s nějakým nařízením Evropské komise. Požádal jsem, aby mi to nařízení předložila, že o něm nevím. Už je to půl roku a zatím jsem se nedočkal. Pokutu jsem dosud nezaplatil, nejprve chci dostat odpověď,“ říká Pavel Procházka, majitel pražské restaurace U Houbaře. „Vrcholem všeho bylo, když tato odbornice řekla, že tuk z lapačů máme svést do kanalizace, což vím i já, že hygienické normy zakazují,“ dodává podnikatel.

Poctivé jídlo levnější než bageta

Zatímco na benzinkách jsou Češi stále ochotnější zaplatit přes 100 korun za bagetu s limonádou, v případě restaurací zvažují, zda oběd za 80 korun není příliš drahý. Podle analýz Asociace hotelů a restaurací tuzemská klientela velmi špatně snáší zdražovaní ve „svých“ podnicích. Každý provozovatel, ač je pod tlakem všech výše zmíněných změn a nepříjemností, musí dobře zvážit, do jaké míry promítne rostoucí provozní náklady do cen. Tato skutečnost v kombinaci s přibývajícími regulacemi dělá z pohostinství podnikání pro odvážné jedince. „Realita je bohužel taková, že právě tato oblast je našimi politiky vnímána jako okrajová. Pokud jí věnují pozornost, pak pouze ve smyslu vytváření dalších restrikcí a bariér. A protože stokrát nic umořilo osla, mnozí se začínají zamýšlet nad tím, zda v tomto oboru má smysl nadále podnikat,“ dodává Václav Stárek.

Čtěte i zítra: Anketa mezi hospodskými. Co si myslí o EET, o zákazu kouření v restauracích, o kontrolním hlášení, o zákazu herních automatů v hospodách a o normách Evropské unie?

Diskuze