Příběhy

Josef Walter. Opravář, který z padesátky vybudoval milionovou legendu

Kateřina Kotalová

Josef Walter. Opravář, který z padesátky vybudoval milionovou legendu

Zcela právem se o automobilech JOSEFA WALTERA (1873 - 1950) mluvilo jako o českých Rolls-Royce, zcela neprávem se na kdysi slavné Walter Motors pozapomnělo. Walterův areál v pražských Jinonicích, kde automobilová výroba skončila už před druhou světovou válkou, se opět probouzí k životu. Po letech rekonstrukce už letos na podzim otevřel první z budov nové Waltrovky, luxusní kancelářské centrum Aviatica. Přestože je synonymem luxusu a z původní továrny dnes mnoho nezbývá, historii místa žádný buldozer se zemí srovnat nedokáže…

Když čtyřicetiletý Josef Walter stěhoval svoji malou automobilku do větších prostor v Praze-Jinonicích, měl už dobré jméno a za sebou léta těžkých začátků, dílčích úspěchů i nějakou tu prohru. Svoji profesní kariéru totiž s výučním listem strojního zámečníka započal o šestnáct let dříve. V malé pronajaté dílně v Praze na Smíchově tehdy na živnosťák opravoval kola a osobní váhy. No dílna, spíš dílnička to byla. Měla dvacet metrů čtverečních a uvnitř se podle dochovaných písemností třásl jediný malý soustruh (vlastní výroby), jedna vrtačka, kovadlina a drobné nářadí. To všechno včetně dílny pořídil za vstupní investici 50 zlatých.

Za vším hledej ženu

Měl šikovné ruce i obchodního ducha, brzy pochopil, že více vydělá, pokud kola bude nejen opravovat, ale i vyrábět. Dílna mu ale brzy začala být malá a chyběl v ní proud. Výroba kol šlapala jako na drátkách, Walter se ještě několikrát přestěhoval do většího a stále zdokonaloval výrobu. Když se na přelomu století oženil s Barbarou Ballingovou, dcerou zámožného smíchovského klempíře, za její věno pořídil osm soustruhů. Krátce na to založil první malou továrničku na výrobu prvních motocyklů Na Zlatance a záhy se začínal zajímat o automobily. Jeho tříkolky šly na dračku už v roce 1909. Objednávky začaly převyšovat jeho výrobní kapacity a jemu bylo jasné, že v malém už dál vyrábět nemůže. Společně se svými přáteli proto založil eseróčko Josef Walter a spol se základním kapitálem 410 000 korun. To tehdy byly nějaké peníze! V roce 1913 svoji továrnu přestěhoval na pozemky svého společníka, do Jinonic. Odbyt stále rostl, a tak rok po skončení První světové války, během níž byla fabrika silně poškozena, přeměnil právní subjektivitu na akciovku. Akciová továrna automobilů Josef Walter a spol. vznikla v červnu 1919 se základním kapitálem ve výši nevídaných dvou milionů korun, který byl o rok později zdvojnásoben. Nejbohatší firma široko daleko.

Zlatý padák z vlastní firmy

Po válce Josef Walter společnost stále řídil, ale one man show to rozhodně nebyla. Ač zakladatel a autor myšlenky, po válce už zdaleka neměl neotřesitelnou pozici. V lednu 1922 byl po několika kotrmelcích z továrny nenásilně vyštípán. Dneska bychom řekli, že dostal zlatého padáka. „Panu řediteli Waltrovi bude vyplacen ve dvou lhůtách jeho roční plat ředitelský per Kč 60 000 a zaručen minimální podíl na zisku per Kč 20 000, a sice dne 1. února 40 000, dne 1. července 40 000 Kč. Pan ředitel Walter potvrzuje, že mimo nároky z ujednání plynoucí nepřísluší jemu z důvodů ředitelského úřadu a poměru služebního vůbec za firmu J.Walter a spol., akciová továrna automobilů v Jinonicích, žádných jiných, a jméno jakékoliv nebo právní důvod jakýkoliv majících požadavků ani za uplynulou, ani za budoucí dobu,“ píše se v ujednání, které 25. ledna 1922 podepsal. Zůstal jen ve správní radě, ale i na tuto funkci v dubnu rezignoval. Společnost ale nikdy nepřestala nést jeho jméno, a to i přesto, že sám Walter nedlouho po jejím opuštění založil továrnu novou. V Košířích vyráběl díly pro automobilky a motocykly, na nezájem si rozhodně nemohl stěžovat, ale úspěchů, které jeho původní firma měla s výrobou luxusních automobilů a leteckých motorů, už nedosáhl.

Zemřel 15. ledna 1950, je pohřben na hřbitově Na Malvazinkách v hrobě číslo 251.

WALTROVKA V ČASE

  • 1873 – Narodil se Josef Walter ve Vepřeku na Mělnicku
  • 1897 – Josef Walter začíná podnikat na živnostenský list v malé dílně na Smíchově v oboru opravy bicyklů
  • 1899 – stěhuje se do větších prostor a začíná vyrábět bicykly
  • 1905 – opět se stěhuje do většího a začíná vyrábět motocykly
  • 1909 – Josef Walter zkouší vyrobit první automobil, jeho tříkolky slaví úspěch
  • 1911 – zakládá společnost s ručením omezením Josef Walter a spol., začíná se stavět areál v pražských Jinonicích
  • 1913 – dostavba továrny v Jinonicích je dokončena a začíná se vyrábět tam, je úspěšně spuštěna výroba automobilu Walter W-I.
  • 1914 – 1918 – Walter vyrábí granáty, roznětky, vzduchem chlazené motory a na základě požadavků armády opět i dříve už opuštěné motocykly
  • 1922 – Josef Walter rezignuje na post ředitele, firmu opouští a zakládá novou továrnu na výrobu autodílů
  • 1920 – 1930 – největší rozmach fabriky, vyrábí licenční motory BMW a také vzniká asi nejslavnější letecký motor Walter NZ-60, který svou značku proslavil na celém světě
  • 1939 – 1945 – Walter Motors, a.s. vyrábí letecké motory Argus pro německé okupanty. Během 2. sv. války fabrika nebyla nijak poškozena, a tak je po konci války plánován další vývoj leteckých motorů
  • 1949 – fabrika je znárodněna a přejmenována na Motorlet, s.p., výroba je omezena
  • 1952 – 1989 - Motorlet vyráběl spousty licenčních motorů Sovětského svazu, ale také řadu motorů vlastního vývoje. Továrna čítala přes 1 500 zaměstnanců
  • 1995 – společnost se vrací k původnímu názvu Walter, a.s., nicméně neprosperuje
  • 2000 – firma propouští tisíc zaměstnanců
  • 2008 – firma je nucena se z prostor vystěhovat kvůli plánované přestavbě, většina původních staveb byla srovnána se zemí
  • 2012 - prostor bývalé Waltrovky odkoupila Penta Investments, s.r.o.
  • 2014 - započala výstavba moderního kancelářského komplexu pod názvem Aviatica
  • 2015 – otvírá se Aviatica

Odbojář z Waltrovky: Z továrny rovnou do lágru

Františkovi Herzlovi nebylo ještě ani devatenáct let, měl půl roku po maturitě, když v roce 1941 nastoupil do firmy Walter Motors. Pracoval v ní jako úředník. S novou prací přijal i výzvu zapojit se do protinacistického odboje. Společně s několika spolužáky založili jedenáctičlennou skupinu, která na psacích strojích vyráběla letáky, které vyzývaly mládež k boji proti okupantům. Sami byli ale velmi nezkušení a jejich činnost se brzy prozradila. 
    
Na 22. duben 1942 František do smrti nezapomene, gestapo si pro něj přišlo přímo do Waltrovky. „Právě jsem byl na obědě a přišel příkaz, že se mám dostavit k německému řediteli Klestilovi. Hned jsem věděl, o co jde. Stáli tam dva páni v gumácích,“ vzpomíná v knize Místa paměti národa pamětník. Bez zbytečných řečí ho odvedli a tvrdě vyslýchali v Petschkově paláci. Vězněn byl na Pankráci, později byl převezen do Terezína, pak do Budyšína. V dubnu roku 1943 skupinu odbojářů soudil německý lidový soud, dva z nich byli odsouzeni k trestu smrti, ostatní trestům odnětí svobody na pět až devět let. František svůj trest odpykával v bavorském Straubingu. 

Diskuze