Podnikání

Podnikatelé prý na své děti nemají čas. Lež jako věž, nebo smutná realita?

Renata Lichtenegerová

Podnikatelé prý na své děti nemají čas. Lež jako věž, nebo smutná realita?

Mnoho rodičů z řad podnikatelů trápí výčitky svědomí, že nemají dostatek času na své potomky. Jenže ještě před pár desetiletími neměl na děti čas nikdo. I pracovně velmi vytížený člověk může být daleko lepším rodičem než jeho předci, dodrží-li několik základních principů.

Ženy i muži, kteří touží být co nejlepší v tom, čím se živí, a zároveň se dostatečně věnovat dětem, mohou snadno propadnout depresi, že to jaksi nejde. Ta ovšem nikomu neprospěje. Podle Jany Hroníkové, původní profesí klinické psycholožky, která dnes spolu se svým manželem vede poradenskou společnost Motiv P, si moderní člověk tímto pocitem viny upletl sám na sebe bič. Ještě před několika desetiletími (o starší historii nemluvě) měli rodiče na své děti daleko méně času. Neexistovaly pračky, myčky, sušičky, jednorázové pleny. Byl šestidenní pracovní týden. Tak proč se dnes cítíme provinile, když strávíme většinu dne prací?

Kino jako náplast nestačí

Nedostatek volného času tráveného s nejmenšími členy rodiny není vhodné „vynahrazovat“ občasnou jednorázovou návštěvou zábavního parku či kina. Dítě sice může být z výletu nadšené, nezískává ale pocit, že na něm jeho rodičům skutečně záleží. Ten vniká při každodenní komunikaci a vytvářejí ho zdánlivé maličkosti. „Problém tedy není v množství času, ale v kvalitě času, který můžeme svým dětem věnovat. Často rozhodují krátké okamžiky, kdy dítě ve dveřích obejmu, řeknu, že ho mám ráda, pochválím ho za to, co se mu za ten den podařilo. Odborně se tomu říká koncentrovaná pozornost. Ve velmi malém okamžiku mohu vyjádřit svůj kladný vztah k dítěti,“ přibližuje Hroníková.

Chvíle, kdy mobil neexistuje

Ve stejném duchu hovoří také psycholožka Katarína Bradáč, která provozuje vlastní soukromou praxi v Brně. „Každý pozná, zda je ten druhý myšlenkami mimo, nebo je plně přítomen. Tohle je podle mě hodnota, která převyšuje objem času. Plná přítomnost. Dítě potřebuje vnímat, že po dobu, kterou mu rodič věnuje, je plně přítomen,“ konstatuje. Pakliže tedy třeba ve všední den stíháte své ratolesti tak maximálně převést ze školy do kroužků a večer je uspat, věnujte jim tuto dobu naplno. Zajímejte se, vnímejte je. Pokud budete i během těchto vzácných chvil sledovat mobilní telefon, děti snadno nabudou přesvědčení, že vás nezajímají, a za pár let můžou ležet na gauči u psychiatra.

Nezadlužujte své vztahy

Dětem bychom podle Kataríny Bradáč nikdy neměli nic vysvětlovat takovým způsobem, ze kterého by vyplynulo, že něco vědomě upřednostňujeme před nimi či důležitostí jejich potřeb. „A taky si myslím, že se dítěti nemá nic vynahrazovat. Možná to zní zvláštně, vysvětlím to. Když někomu vynahrazuji třeba čas, který jsem s ním nestrávila, posouvám do našeho vztahu kontext, že mu něco dlužím. A to není cesta ke zdravému a svobodnému vztahu,“ upozorňuje psycholožka. Nejde přitom podle ní o slovíčkaření, nýbrž o způsob myšlení a bytí s tím druhým. „Když rodič potřebuje něco udělat, neznamená to, že potřeby dítěte nejsou také důležité. Jsou. A proto máme možnost se místo nějakého vynahrazování domlouvat, jak je společně naplníme. Ale pocity jakéhosi dluhu neprospějí ani jedné straně,“ konstatuje Bradáč.

Jedna výprava stačí

A co se vzácných volných dnů týče? Jak je s dětmi nejlépe strávit? Jana Hroníková doporučuje si na takový den naplánovat nanejvýš jednu akci typu návštěva divadla, zoo a podobně. Jakmile se budete snažit nasbírat za co nejkratší čas co nejvíce zážitků, povede to jedině ke stresu a únavě všech zúčastněných. Mnohem hodnotnějším zážitkem může být pro dítě, když si s ním budete chvíli něco stavět, nebo mu přečtete pohádku.

Diskuze