Rozhovory

Fenomén Láďa Hruška. Můj recept na úspěch? Neštítil jsem se podřadné práce

Kateřina Kotalová

Fenomén Láďa Hruška. Můj recept na úspěch? Neštítil jsem se podřadné práce

Přiznat se ve společnosti, že vaříte podle LÁDI HRUŠKY (37), znamená malou sebevraždu, a přitom můžete vzít jed na to, že jeho dvě kuchařky vlastní každá osmá česká domácnost. Prodávají se totiž lépe než pět nejpopulárnějších knih Michala Viewegha dohromady. Jeho televizní pořad má sledovanost lepší než Leoš Mareš a teď „gurmánský experimentátor“ plánuje otevřít restauraci. Budou na jeho kuřecí kůžičky chodit lidé také radši než do Imperialu? Věřte tomu, že budou…

Láďo, promiňte, ale jak si vysvětlujete, že kuchař z leknutí dělá lepší prodeje než profíci?

Tak především jsem nikdy žádnou práci nedělal z leknutí. To by to vypadalo. To, že bude kuchařka žádaná, jsem věděl, naslouchám totiž hlasům svých fanoušků a diváků a rozhodně je nepodceňuji. To, že to bude takový trhák, jsem ale popravdě netušil. Stejně jako jsem netušil, jak ohromný byznys představují samotné knihy.

Tak schválně, jak dobrý byznys to je?

Bohužel na výdělek stojí autor až v poslední řadě. Nejvíc se před ním napakuje vydavatel a distributor. Výdělky samotného autora jsou pak v tomto porovnání až směšné. Nejsem spisovatel, nemám zapotřebí si tedy stěžovat, ale jen chci naznačit, že pokud se chcete uživit jako spisovatel, tak se musíte sakra ohánět a pokud máte výhodu, že jste známý spisovatel, tak vám stačí vydat ročně jednu knihu, abyste si žil alespoň řekněme jako pracovitý a snaživý obchodní zástupce třeba kvalitních vysavačů. Peníze na důstojnější živobytí si ale musíte vydělat jinde.

Láďa Hruška se o výši svých příjmů bavit nechce. Prodeje jeho kuchařek se nicméně pohybují okolo půl milionu kusů. Při průměrné ceně 159 Kč/ks to znamená 79,5 milionu na tržbách. Autorské honoráře bestseleristů se pohybují okolo 10 % z tržeb. 

To ale nebude váš případ. Cítíte se jako byznysmen?

Určitě ne. To není moje meta. Snažím se dělat práci prostě tak, aby mě naplňovala, bavila a hlavně abych neřešil, jestli jsem úspěšný, natož byznysmen. Takové starosti fakt momentálně nemám. Úspěch svých knih přičítám tomu, že svou práci dělám svědomitě.

Dobře, ale ještě před dvěma lety jste byl řadovým reportérem. Musel jste na rozdíl od vašich kolegů přece udělat „něco“, co vás k tomu úspěchu dovedlo. Co to bylo?

Postavil jsem se čelem k práci, kterou třeba kolegové vnímali podřadně, a odvedl jsem ji tak, abych se za ni nestyděl. Začít vařit ve zpravodajství rozhodně není cílem mnoha lidí, kteří tam pracují. Pro mě nic není problém, pokud si v té práci najdu smysl. Tady jsem ho viděl v tom, že když zábrany k vaření překonám a budu zkoušet recepty k neuvěření, bude mě to bavit a budu se tím v nejsledovanější relaci země chlubit, tak tím mohu inspirovat třeba ostatní, co dosud vařečku nevzali do ruky. Nefabulovat, nevymýšlet si a vše okořenit špetkou humoru. Nechci se prsit, ale je strašně milé, když vám na ulici děkují rodiče svých malých i větších dětí, že díky mně začali vařit. Naposled mě zastavil jeden pán a řekl, že díky mně dělá pravidelně pivní rohlíky, ale jinak si neumí udělat ani čaj. Je to špičkový chirurg.

Proč se tedy nechcete pochlubit tím, jak moc úspěšný v prodeji kuchařek jste?

O penězích a výdělcích se nebavím, přijde mi to povrchní. Říká se, že dělají nepřátele a kazí charakter. A něco na tom bude. Ať si každý spekuluje, pokud ho to baví a má na to čas. Každý by si měl vydělat tolik, kolik si zaslouží. A já si myslím, že své výdělky zasloužené mám. Tečka.

Kdo přepočítal procenta na koruny, dává Sdílet ;-) 

A teď pravdu, doma si taky vaříte levně a chutně, nebo dáte přece jenom přednost restauraci?

Jsem restaurační typ, který občas vaří rád. Nemám problém si zajít na kvalitní jídlo do restaurace nebo hospody a taky nemám problém si udělat třeba naposled můj vychytaný vynikající pivní chléb. Kyne jen hodinu a štáb Vychytávek si ho žádá každý den.

Jaký typ restaurací navštěvujete nejčastěji?

Poslední dobou asi vietnamské.

Vaříte levně, a stravujete se draze?

Jím to, na co mám chuť a náladu. A je mi úplně jedno, jestli to je a není zdravý nebo drahý. Nemám problém si občas připlatit za jídlo, které mi chutná a které si doma nedokážu sebelépe udělat, i kdybych chtěl. Třeba za kvalitní vietnamskou kuchyni, polévku Pho nebo pokrm Bumbo nambo. V luxusních restauracích mě ale rozhodně neuvidíte bouchat Moëta nad porcemi jako pro vrabce. Tyto speciality ochutnávám spíš sem tam na rautech, a to stačí.

Nevadí vám, že na vás uznávaní kuchaři koukají skrz prsty?

Já jsem se prosadil nikoliv jako kuchař, ale spíš takový televizní blogger, který zkoušel recepty a prezentoval je s nadšením. Věřím, že rozumní páni kuchaři tuto mou roli chápou a nemají potřebu mě kritizovat, jako ji nemám já vůči nim. Já obdivuju každého kuchaře, který umí vařit a umí se slušně prosadit.

Napadlo vás, že byste si otevřel restauraci?

Napadlo. Ale na to je ještě chvilku čas, rozhodně to není v těchto týdnech moje priorita, na kterou bych měl ubírat své síly, myšlenky a energii. Ale koncept už v hlavě mám, to prozradit mohu.

Vzhledem k tomu, že se vám teď kariérně mimořádně daří, máte v plánu rozjet ještě něco dalšího?

Dopředu neplánuji nic. Nechávám se unášet přítomností, vývojem aktuálních věcí a prakticky žiju ze dne na den a jsem tak šťastný.

Jak vlastně žije Láďa Hruška?

Žiju si tak, abych byl sám se sebou spokojený a aby mě prezentovala hlavně moje práce a nikoli soukromí, kterého si beztak moc momentálně neužívám. Ale nestěžuju si.

Diskuze