Podnikání

Až se z restaurací ztratí popelníky, zmizí i hosté?

Renata Lichtenegerová

Až se z restaurací ztratí popelníky, zmizí i hosté?

Především podle toho, kdo jsou jejich štamgasti, očekávají hospodští celoplošný zákaz kouření v restauracích s obavami, lhostejně i s radostí. O tom, že tato chystaná legislativní novinka tuzemským pohostinstvím zahýbe, ale není pochyb. Mimo jiné zcela zmizí konkurenční výhoda, ze které v tuto chvíli těží stále rostoucí počet „dobrovolně“ nekuřáckých podniků. Co si čeští politici od tohoto kroku slibují? A je opravdu nutné, aby zákon garantoval svěží vzduch i v těch nejzapadlejších putykách?

Trend je jasný - Nekouřit. Přesto tato problematika vzbuzuje značné kontroverze. Především proto, že se velmi dotkne podnikatelského sektoru. Stát přichází s další regulací, která paradoxně vykáže zcela legální činnost, tedy kouření, z podniků svobodných podnikatelů, a to bez ohledu na jejich názor či skladbu hostů.

Nekuřácké restaurace, které vlastně ztratí jednu z konkurenčních výhod oproti většině, zpravidla doufají, že nezískaly své štamgasty jen díky čistému vzduchu. „Nepředpokládám, že se tato novinka našeho podniku nějak dotkne. Dá se to chápat i tak, že pokud doposud nějakému kuřákovi vadilo, že musí s cigaretou ven, měly vlastně konkurenční výhodu kuřácké podniky v okolí. Teď budou podmínky pro všechny stejné. Podstatné je, že nabízíme služby a prostředí, za kterými jsou klienti ochotní přijet,“ říká Adéla Mátlová z restaurace Port62.

O něco málo odlišný postoj má Lucie Beyerová, majitelka teplické restaurace Zahrada, která je rovněž nekuřáckým podnikem, navíc zaměřeným na zdravou stravu. „To, že se u nás nekouří, jsem doposud za konkurenční výhodu nepovažovala. Chystaný celoplošný zákaz je možná fajn pro společnost, ale svoboda podnikání tady zaniká. Za chvíli by mohla přijít omezení typu, že do restaurací nesmějí rodiče s malými dětmi a podobně. Podniká-li hospodský v souladu se zákony, měl by o svém podniku rozhodovat sám,“ konstatuje podnikatelka s tím, že případy, kdy se kuřáci chovají neohleduplně k ostatním, vnímá výrazněji na jiných místech než v hospodách. „Mnohem více mi vadí kouřící chlápek, který jde přede mnou po chodníku. Ale co? Jednoduše přejdu na druhou stanu, nevolám na něho policii. Restauraci si na rozdíl od chodníku můžu vybrat zcela nekuřáckou, v tom opravdu nevidím problém, který je třeba řešit změnou zákonů,“ dodává Beyerová.

Trh se reguluje sám

Přesto, že neexistují žádné přesné statistiky, jisté je, že nekuřáckých lokálů v zemi poslední dobou přirozeně a rychle přibývá. Podle odhadu Zdeňka Blinky, předsedy představenstva profesního sdružení UNIHOST, zůstalo z podniků, ve kterých se vaří, pouze 20 % čistě kuřáckých. Největší část z nich, zhruba polovina, má oddělené kuřácké a nekuřácké prostory či alespoň zakazuje pokuřovat v době obědů. Úplně nekuřáckých může být podle Blinky kolem 30 % restaurací. Jiná situace bude u pivnic a barů. I mezi nimi ale přibývá podniků, kde si hosté už zapálit nemůžou.

Pivaři chtějí popelníky

I provozovatelé podniků, ve kterých se kouří, mají na chystaný celoplošný zákaz různorodé názory. Například Václav Pštros, majitel vyhlášené (nutno podotknout, že každý večer i značně začouzené) vršovické hospody U Pštrosa, je jednoznačně pro. Jako mnoho jiným mu totiž tato novinka umožní pročistit vzduch, aniž by se štamgasti rozčílili a přesunuli někam vedle.

Zcela opačně vnímá situaci majitel jediné hospody v malé vesničce na Vysočině, který nejdříve trvá na tom, že nebude v článku jmenován. Až poté prozrazuje svůj ne úplně „čistý“ plán. „Rodin s dětmi je tady asi šest, a to ve všech okolních vesnicích dohromady. Když si chtějí zajít na pivo, seženou si hlídání, netahají ty děti sem. Vždyť já nevařím a nemám ani zahrádku. Ale chlapi, kteří sem chodí každý den, chtějí u piva kouřit. Když jim to zakážu, zůstanou doma. Jestli ten zákon začne platit, uděláme tady z toho soukromou klubovnu, snad to půjde alespoň takto obejít,“ říká hospodský.

Podle Zdeňka Blinky z UNIHOSTu přitom není ani tak podstatné, kde se podnik nachází, ale především to, na jakou cílovou skupinu je zaměřen. „Ohrožen bude určitý typ restaurací, které ani nemusí být na venkově. Obecně jde o podniky nižší cenové kategorie.“

Že řada hospodských případný celoplošný zákaz kouření „odnese“, je možné předpokládat i na základě zkušeností ze zahraničí. Varovný příklad najdeme třeba ve Velké Británii. Podle údajů asociace Beer & Pub tam od zavedení zákazu v roce 2006 ukončuje svou činnost až 1 500 podniků ročně. Do té doby to přitom bylo pouze 400 ročně. Za osm let od zavedení zákazu kouření tak svou činnost ukončilo 10 tisíc britských hospod a barů.

Jak se se zákazem kouření vyrovnali přeživší hospodští a jejich hosté? Čtěte v tištěném magazínu Živnostenské listy. Je k mání na pultu každé dobré trafiky!




Diskuze