Podnikání

Na vysokou mateřskou mohou podnikatelky zapomenout. Ačkoliv, je tu jedna klička...

Renata Lichtenegerová

Na vysokou mateřskou mohou podnikatelky zapomenout. Ačkoliv, je tu jedna klička...

Aby dostávaly „mateřskou“, musí si živnostnice platit nemocenské pojištění. To zní jednoduše, ale protože je jeho výše vázána na odvody na pojištění důchodové, dosáhnou podnikatelky po porodu maximálně na almužnu. I o to málo, co stát těmto ženám nabízí, lze ale snadno přijít. Je proto nutné znát všechna pravidla a neuškodí ani pár „triků“ navíc.

Petra Tichá se živí jako grafička na volné noze, pracuje tedy na živnostenský list. V roce 2010 se jí narodil syn Josef. Když ho čekala, ptala se úředníků na možnosti, jak získat takzvanou mateřskou, oficiálně peněžitou pomoc v mateřství (PPM). Na Pražské správě sociálního zabezpečení ji tehdy ochotně poradili, ať si během celého těhotenství platí nemocenské pojištění ve výši zhruba 1 000 korun měsíčně, že pak dostane nejvyšší možnou mateřskou. „Vydělávala jsem tehdy kolem 25 tisíc korun čistého. Doufala jsem, že po narození dítěte dostanu alespoň 15 tisíc měsíčně, abych nějak vyšla,“ říká Tichá a přiznává, že byla velmi překvapena, když jí za první měsíc mateřské přišlo 30 tisíc korun. Ta samá grafička bude za měsíc rodit podruhé. Tentokrát ale svou živnost nehodlá přerušovat a na „otcovskou dovolenou“ oficiálně nastupuje její manžel, který je zaměstnán na hlavní pracovní poměr. Přesto, že nastávající otec bude muset šest měsíců pracovat u svého zaměstnavatele na dohodu a náplň jeho práce bude jiná, ukázalo se to jako nejrozumnější řešení. Jeho manželka by totiž „dosáhla“ jen na zlomek částky, kterou pobírala na první dítě. Přesněji řečeno to, co před pěti lety dostávala od státu měsíčně, by nyní obdržela za celý půlrok. „Uznávám, že když se narodil Jozífek, existovala v tom systému chyba, díky které živnostnice snadno dosáhly na neúměrně vysokou mateřskou. Dnes ale pro změnu nedostanou skoro nic, což je zase druhý extrém,“ konstatuje Tichá.

(Ne)spravedlivý systém

Změna, se kterou se zmíněná nastávající maminka seznámila teprve nedávno, se ve skutečnosti odehrála začátkem roku 2011. Ve snaze zalátat obří díru v celém systému tehdy zákonodárci podmínky pro pobírání PPM u živnostnic upravili. „Již není možné zvolit si vyšší vyměřovací základ pouze na nemocenské pojištění, jelikož je pevně svázán s celým sociálním pojištěním. Podle posledního podaného daňového přiznání je tedy stanovena výše vyměřovacího základu na sociální pojištění a zároveň i strop dobrovolných záloh na pojištění nemocenské, které se odvádí na samostatný účet,“ vysvětluje Blanka Štarmanová, daňová poradkyně společnosti TaxVision.

Na první pohled je „oprava“ systému zcela logická. Jen málokdo by byl schopen obhájit původní neúměrně vysokou podporu těch živnostnic, které si na pár měsíců samy od sebe navýšily nemocenské pojištění, aby si tak zajistily „pohodovou“ mateřskou dovolenou. Zaměstnankyně samozřejmě žádnou takovou možnost nikdy neměly. Nová pravidla tedy odstranila jasnou nespravedlnost. Vznikl ovšem nový nepoměr. Zatímco zaměstnaná žena je na mateřské dovolené jakžtakž zajištěna, živnostnice zpravidla dosáhne jen na několik málo tisíc. Ukažme si to na dvou modelových příkladech.

Zaměstnankyně versus OSVČ

Vezměme si živnostnici, která měsíčně fakturuje 40 tisíc korun, na sociální pojištění posílá zálohy 2 336 korun a na zdravotní minimálně 1 797 korun. Po započtení odvodu na daň z příjmů činí její čistý měsíční příjem zhruba 35,5 tisíce korun. Maximální platba na nemocenské pojištění bude v jejím případě stanovena na 184 korun. Bude-li si jej v této výši hradit dostatečně dlouho, bude jí náležet PPM 185 korun na den, tedy 5 735 korun v měsíci, který má 31 dní.

Oproti tomu zaměstnankyně, která taktéž pobírá 35,5 tisíc čistého, má nárok na 864 korun na den a tedy mateřskou ve výši 26 784 za měsíc, který má 31 dní. Nutno podotknout, že aby tato čísla seděla, musí mít daná zaměstnankyně hrubou mzdu 48,5 tisíce korun. Sociální pojištění včetně nemocenského za sebe platí jak ona (6,5 % z hrubé mzdy) tak její zaměstnavatel (25 % z hrubé mzdy). Celkové odvody za tuto ženu tedy činí 15 278 korun měsíčně oproti 2 520 korunám, které hradí výše zmíněná podnikatelka. „Pokud by OSVČ za sebe platila takto vysoké odvody, měla by stejně vysokou mateřskou,“ konstatuje Blanka Štarmanová. Rozdíl je ovšem v tom, že zatímco za zaměstnankyni uhradí podstatnou část těchto odvodů zaměstnavatel, podnikatelka by na to musela být sama.

Jak si zařídit lepší mateřskou? Pár rad a jeden dobrý tip najdete v aktuálním tištěném vydání Živnostenských listů. Jsou v každé dobré trafice!

Diskuze