Rozhovory

Obdivovaný i nenáviděný Andrej Babiš: Myslím, že u živnostníků jsem oblíbený

Pavel Němeček

Obdivovaný i nenáviděný Andrej Babiš: Myslím, že u živnostníků jsem oblíbený

Prostě to zařídíme a Ano, bude líp. Dvě věty, se kterými podnikatel Andrej Babiš (61) vyhrál volby a získal křeslo ministra financí. Muž, kterého jedna část veřejnosti zbožňuje, druhá nenávidí. Ale také člověk, který z ničeho vybudoval kolos s pětatřiceti tisíci zaměstnanci. Jak nulu proměnil v miliardový byznys, proč nedá dopustit na klasický papírový kalendář a jak to myslí s malými podnikateli a živnostníky?

Ještě pořád si myslíte, že lze stát řídit jako firmu?

Ve státní správě jsou zavedené úplně jiné postupy. Tedy, ony to vlastně nejsou ani postupy, spíš byrokratické brzdy. Lidi vám neříkají, jak to udělat, ale proč něco nejde. To je totiž mnohem jednodušší, když něco nejde, tak s tím nemáte žádnou práci. Ve firmě si vyberete pár lidí, na které se můžete spolehnout. Když selžou, vyměníte je. Ve státní správě se o všem jedná, hledá se kompromis, dohoda, nerozhoduje se, ale váhá. Výsledkem je stagnace prakticky ve všech odvětvích. Ale já doufám, a i lidi si toho snad všimli, že ANO přece jen přineslo nějaký svěží vítr. I když ani naše hnutí není dokonalé a nedá se řídit stoprocentně jako firma.

Cítíte zklamání z politiky?

Spíš se nedivím úspěšným lidem, že do politiky nechtějí aktivně vstoupit, i když mnohé z nich více či méně úspěšně přemlouvám. Nečekal jsem žádné velké uznání, ale také jsem nečekal, že si vstupem do politiky, jak bych to řekl slušně, pokazím život. Hlavně svůj osobní. Pracuji mnohem více času, než jsem poslední léta trávil ve firmě, nejde o to, že by agenda byla složitější, ale v politice jde všechno strašně pomalu, je prolezlá byrokracií, na všechno potřebujete deset rozhodnutí, pokud se tedy nedovíte, že to a to nejde. Politika, alespoň ta koaliční, se musí vysedět, na což já nejsem zvyklý.

Pak v ní ale musí být něco, co vám stojí za to setrvat, i když je to na úkor času pro vaši vlastní firmu…

Na druhou stranu mě hrozně dobíjí kontakt s obyčejnými lidmi. V létě jsem projel pár hudebních festivalů, bavím se s mladými, scházím se s voliči.. Kdybych mohl, tak bych jen objížděl regiony a sbíral názory lidí, přesvědčoval je o krocích, které jsou pro naši zemi nutné. Já se neumím natřásat před kamerami, neumím strojeně a spisovně mluvit a nic neříkat, což asi k výbavě klasického politika patří.

Jakmile ale přijde řeč na elektronickou evidenci tržeb, nezdá se, že by vám řečnická výbava chyběla. A vypadá to, že ji přes nevoli opozice a řady podnikatelů prosadíte…

Musíme dotáhnout projekty a zákony, které jsme si určili. EET je jedním z nich, ale je tu spousta dalších nástrojů k lepšímu výběru daní. Já jsem hrdý na to, že jsme se jako Česká republika stali lídrem daňové agendy. O tom se nikde moc nepíše. Co se týče potírání karuselových podvodů, jsme určitě na špici a můžeme už předávat zkušenosti. Já věřím, že se k nám, co se týče potírání daňové kriminality, přidá brzy řada dalších států.

EET vám ale mnoho popularity zejména u živnostníků nepřinesla, to vám nevadí?

Nemyslím si, že jsem neoblíbený u živnostníků. Možná je to ovlivněno pravicovou opozicí a médii. Elektronická evidence byla problém před zavedením i v Chorvatsku, dneska ji podporuje přes 90 procent lidí. Nemyslím si, že by živnostníci nějak výrazně milovali ODS nebo Kalouskovu TOP 09, stačí si vzpomenout, jak jim jejich vláda zvyšovala daně a brala veškeré výhody. EET nikoho nezatíží a těm poctivým pomůže.

Nemálo podnikatelů zejména ve výrobě a obchodu s potravinami se ale domnívá, že je chcete zlikvidovat. Řekněte popravdě, jak se na segment OSVČ díváte?

Nejde o segment, jsou OSVČ a OSVČ. Jsou šikovní podnikatelé nebo živnostníci, kteří od státu nic nechtějí, jen co nejméně byrokracie, nařízení a složenek. Jsou ale také lidé, a určitě jich je menšina, kteří práci na živnostenský list dokážou zneužít. Chodí do práce, nemají žádné náklady, živí se "poradenstvím" nebo chcete-li lobbingem, jejich činnost nevykazuje žádnou přidanou hodnotu, a tihle lidé si pak v lepším případě odečtou 60 procent z milionových výdělků. Proto jsme také na využívání paušálů navrhli stropy. Paušály mají pomáhat těm, kteří chtějí jednoduché účetnictví, nesmějí být zneužívány k optimalizaci výdělků. Jinak je pro mě skupina živnostníků a podnikatelů samozřejmě velice významný segment. Proto jsme jim také vrátili většinu výhod, které Kalouskova údajně pravicová vláda zrušila, proto se snažíme narovnat jejich postavení na trhu, aby poctiví nebyli znevýhodněni před těmi nepoctivými.

Na druhou stranu v opatřeních typu EET řada z nich vidí svůj konec. Na co dalšího z balíčku regulací se živnostníci mohou v blízké budoucnosti „těšit“?

Podnikatele a živnostníky už v tomto období zatěžovat nechceme, priorita je nezvyšování daní. Ekonomika roste, měli bychom se tedy spíš soustředit na snižování schodků a celkového dluhu, který nám tu předchozí vlády nasekaly.

To se ale podle dostupných zpráv moc nedaří.

Je to hloupost. Bylo několik faktorů, které letošní výběr zpomalily, ale už jsme ten výběr dohnali. Daně nejsou jen DPH. Je to i sociální, zdravotní a další odvody, které se nám vybírat dařilo a z posledních analýz je jasné, že do konce roku dohoníme i to DPH.

Pojmy Babiš a daně jsou dneska už jako spojené nádoby. Po čem ještě půjde ministerstvo financí v době vašeho mandátu?

Já věřím, že se ale postupně přiblížíme k narovnání trhu, k tomu mají sloužit také nástroje, které připravuje nebo už zavedlo ministerstvo financí, jako jsou elektronická evidence tržeb, kontrolní hlášení, prokazování původu majetku a podobně. Zásadní je také registr smluv a další normy, které vedou k transparentním tokům veřejných financí.

Skutečně věříte, že vámi navrhovaná opatření přispějí ke zlepšení podnikatelského prostředí? Zatím to totiž vypadá, že vedou ke vzteku.

My se snažíme podnikatelské prostředí narovnat a vyčistit od podvodů. Říkáme, že platit daně musí být normální, říkáme, že musí být normální transparentní nakládání s veřejnými prostředky. Je jasné, že toho po 25 letech nějaké politiky, která vedla úplně jiným směrem, chceme strašně moc najednou. V koalici s klasickými stranami to jde o to hůř. Ale bojujeme a za to samozřejmě schytáváme rány ze všech stran.

Pak jde asi o to, jak si vlastně férové podnikatelské prostředí představujete?

Předně by se neměly každý rok měnit podmínky. Proto jsme šli také do vlády s tím, že v žádném případě nebudeme hýbat s daněmi. Snažíme se odstraňovat byrokratické překážky, které brání založení firem a podnikání, a hlavně narovnáváme trh pomocí opatření, o kterých jsem mluvil. Rádoby pravicová opozice furt křičí, kolik bude stát systém EET a o kolik víc díky evidenci vybereme na daních nebo nevybereme.

Právě, na místě je otázka, jestli se zkrátka EET se všemi pořizovacími a provozními náklady vůbec vyplatí. Jestli ona to nakonec nebude nula od nuly…

Já jsem přesvědčený, že se výběr DPH díky evidenci zvýší, ale to není úplně to zásadní. My se tím opatřením hlavně snažíme narovnat podmínky na trhu. Dneska jsou zvýhodněni ti, kteří šidí na DPH, před poctivými obchodníky a podnikateli. A ti, kteří podvádějí, nás často okrádají čtyřikrát. Neplatí DPH, neplatí sociální a zdravotní za své zaměstnance a tihle „zaměstnanci“ si často ještě chodí pro dávky v nezaměstnanosti. To se třeba v pohostinství děje docela běžně a teď je čas na to, abychom nad tím přestali přivírat oči.

Umíte si vůbec představit začít podnikat v dnešní době? Pokud byste stál před rozhodnutím zahájit podnikání dnes, šel byste do toho?

Pokud by mi bylo 25 nebo 30, rozuměl bych novým technologiím, uměl jazyky a měl přehled, tak bych do toho určitě šel. Internet nabídl novou dimenzi podnikání. Ale to už dneska pro mě není. Já jsem stará škola, potřebuji papírový kalendář, firmy jsem řídil jen pomocí SMS zpráv a s počítačem už mě asi nikdo nenaučí. Stačí, že mě naučili vybírat poštu na iPadu a i u toho dost často zuřím. Určitě bych s nějakým podnikáním začal, pořád jsem profesí hlavně obchodník, ale muselo by mi být o třicet let míň. Každopádně ty, co dneska začínají, obdivuji a mají můj respekt.

Myslíte si, že jste měl před lety snazší startovací pozici?

Z nuly nebylo lehké začínat tehdy a není to jednoduché ani dneska, kdy je obrovská konkurence. Stále ale podle mě platí to, z čeho jsem vycházel a vycházím: že jedna a jedna jsou dvě a že cílem úspěšné firmy a úspěšného podnikatele nemůže být jen rychle zbohatnout. Takové projekty končí často rychleji, než začnou.

Vy jste dokázal z ničeho vybudovat firmu kolosálních rozměrů, to vám zkrátka nelze upřít. Co je tím, co dělá vaše firmy úspěšné?

Rozhodně lidé, snad tah na branku, hodně práce a také štěstí. Bez toho by to nešlo. A nezapomínat: jedna a jedna jsou dvě a rychlý výdělek bez toho, aby člověk myslel na budoucí kroky, za nic nestojí.

Jaké okamžiky v životě Agrofertu považujete ze zásadní pro to, aby firma byla dnes tam, kde je?

Kromě toho, že jsme firmu ubránili před Mečiarovci a společníkem Viktora Koženého Borisem Vostrým, byl dalším milníkem obchod s Lovochemií, které jsme zaručili dodávky i odbyt. Těch milníků byla celá řada, od převzetí významných českých firem, po stavbu Preolu, převzetí německé SKW Piesteritz, která dnes vydělává skupině nejvíc, až po nákup pekáren Lieken. Já mám ale spíš Agrofert spojen s lidmi, než s jednotlivými firmami.

Mluvíte o lidech jako o klíčích k úspěchu. Jaké to je řídit tisíce lidí, dobře je vybrat, důvěřovat jim…

To je právě ten omyl, tady se vytváří dojem, že Babiš ručí za 35 tisíc všech svých zaměstnanců. Já přitom můžu důvěřovat tak pěti lidem, kteří dnes sedí v představenstvu holdingu. Ty lidi buď dlouhodobě znám, nebo přišli na základě pokusů a omylů a jsou prověřeni časem. Opravdu nemůžu ručit za to, že někdo ve Vodňanech ukradne kus kuřete, nebo že se někdo v Agroteku domlouvá na výběrovém řízení s někým z pošty. A tam podle mě ani o nic trestného nešlo, ale ať to vyřeší soud. Je to stejné, jako kdybych chtěl, aby kvůli Rathovi s vínem v krabici rezignoval Bohuslav Sobotka, protože byl právě předsedou ČSSD.

Ta otázka sice nenarážela na kauzu veřejné zakázky České pošty, do které je Agrotek zapletený, ani na praktiky vašich zaměstnanců a neúspěchy, ale když už jste to načal… Neúspěchy patří k podnikání, jaké byly ty vaše?

Dílčích neúspěchů a blbých investic bylo hodně. Továrnu v Číně nám v podstatě ukradl náš tamní zaměstnanec pod rukama, s Agro Jevišovice, kde nám bývalý majitel nechal jen dluhy a krokodýly, máme jenom problémy... Ale to jsou opravdu dílčí věci, které k podnikání patří. Zvlášť pokud firmu pipláte od nuly a chcete, aby měla budoucnost.

Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste začal podnikat?

Devadesátá léta byla skutečně dobou, kdy se ekonomicky zhaslo, pravidla v podstatě neexistovala. Bylo zde hodně možností, ale opravdu úspěšní byli nebo dodnes jsou jen lidé, kteří měli skutečnou vizi, cíl a chtěli se starat o majetek, což je moře práce a hlavně odpovědnost. Pravidla se postupně narovnávala, ale hlavně už po privatizacích nebylo z čeho brát. Proto přišly na řadu státní firmy a podvody při zakázkách.

Kupónová privatizace vám zjevně stále leží v žaludku…

Nechci být moc negativní. Asi nemá cenu připomínat, že kupónová privatizace bez jasných pravidel byla obrovská chyba, ze které se ještě dlouho budeme vzpamatovávat. Šanci koupit akcie nedostali lidé, kteří ve firmách pracovali, a šlo jim o to, aby fungovaly dál. Akcie skupovali spekulanti jako Kožený a podobně. Výsostné právo měli lidé kolem Václava Klause a tehdejší ODS. Fabriky se pak začaly zavírat, začalo se propouštět. Spekulanti ve fialových sakách chtěli jen rychle zbohatnout, k majetku neměli žádný vztah. Navíc tito spekulanti, dnes jim spíš říkáme kmotři, museli samozřejmě projevit vděčnost, a to tak, že stranu a politiky, kteří jim umožnili bezpracně zbohatnout, sponzorovali. To zkorumpovalo českou politiku na dlouhá léta a zavedl se zde nějaký systém, který tu přežívá dodnes.

Promiňte, o jakém systému mluvíte?

Nejdříve se to dělo na celostátní úrovni, což známe z kauzy Bács a Sinha (fiktivní sponzoři ODS, jejichž odhalení vedlo v listopadu 1997 k tzv. Sarajevskému atentátu v ODS – pozn. red.), pak se tato praxe přesunula do regionů, kde kmotři rozhodovali o zakázkách. Dneska klasické politické strany vytahují peníze ze státních a polostátních firem. Proti tomu se dá dělat jediné: ty firmy musí být maximálně transparentní. I proto jsem v politice. Proto jsme podepsali zákony Rekonstrukce státu a snažíme se je tlačit, i když to jde hlavně kvůli koaličním partnerům hrozně pomalu.

Kde jste byl vy před šestadvaceti lety?

Já jsem chtěl ještě v roce 1990 zůstat v Maroku, měl jsem tam nabídky na řízení několika firem. Byl jsem přesvědčený, že tam zůstanu, ale pak mi zavolal člověk z Petrimexu, kterému jsem hodně dlužil, ať se vrátím, že je v Československu hodně možností a příležitostí. Vrátil jsem se, v roce 1993 založil pobočku v České republice a dál už je to známá historie. Ve čtyřech jsme zakládali Agrofert, spali v kanceláři ve spacácích, sjednávali první obchody. Pak nám firmu chtěli ukrást Mečiarovci, kdyby se jim to povedlo, tak už by neexistovala. Zkrachovala by stejně jako její slovenská část. To souvisí s tím, o čem jsem mluvil před chvílí, že firmy získávali spekulanti, kteří k nim neměli žádný vztah. Mně ten vztah vydržel dalších 20 let, pak jsem něco řekl do médií, získal nějakou podporu a skončil v politice. To jsem skutečně neplánoval.

Kdyby vám někdo před těmi pětadvaceti lety řekl, že budete ministrem financí, co byste si tehdy pomyslel?

Já jsem ale nabídku dostal. Nikoli před 25 lety, ale později v Klausově vládě, abych šel dělat ministra hospodářství. Tehdy jsem odmítl s tím, že se mi dobře rozjíždí podnikání. Pokud chcete jít do politiky, musíte mít podle mě něco za sebou, něco, o co se můžete opřít, měl byste mít i zázemí, aby vás politika nekorumpovala, abyste nebyl závislý na výdělku poslance nebo ministra. Ten komfort teď mám, ministerskou mzdu dávám na naši nadaci, která podporuje matky samoživitelky. I kdyby se mi tedy v politice už nic nepovedlo, tak mám čisté svědomí a vím, že pomáhám.

Budiž to inspirace pro další politiky. Čím byste chtěl inspirovat podnikatele?

Já se nepovažuji za nějaký vzor. Sám mám vlastní vzory, od nichž se inspiruji, Tomáše Baťu, Jana Antonína Baťu... Byli to podnikatelé, ale nejen to. Byli to lidé s vizí. Dokázali se postarat nejen o své lidi ve fabrikách, změnit město Zlín, postavit závody po celém světě, ale mysleli i na rozvoj naší země. To nakonec Jan Antonín popsal ve své knize Budujeme stát pro 40 000 000 lidí. Já můžu asi inspirovat tím, že jsem z nuly vybudoval největší ryze českou firmu, která dnes zaměstnává 35 tisíc lidí, z toho 27 tisíc v České republice. Podle mě je to úspěch, já osobně už pro své ego víc nepotřebuji, proto jsem se rozhodl, že své zkušenosti nabídnu do služeb našim občanům. Tím bych možná chtěl inspirovat mladé úspěšné lidi. Za politiky, kteří se tu 25 let vykecávali ve sněmovně, toho opravdu moc vidět není. Proto by podle mě v politice měli být lidé, kteří mají něco reálného za sebou. Zatím to moc nejde, úspěšní lidé se politiky štítí a já se jim nedivím, ale zlomí se to. Už kolem sebe vidím pozitivní signály.

Co byste rád dělal, kdybyste se nemusel na nic ohlížet?

Ještě bych chtěl přivést do politiky pár slušných lidí, za kterými něco je, a pak už bych si chtěl dát konečně odpočinek s rodinou. Rodina si to zaslouží.

Prozraďte, jak vypadá vaše běžné ráno?

Stávám v pět, pokud to vyjde, jdu si zacvičit, ale už to zase šidím. V sedm jsem na ministerstvu a čekají mě první schůzky.

Co dělá Andrej Babiš, když si prostě potřebuje odpočinout?

Tak zajedu na farmu a bavím se se zvířaty. Ty po mně nic nechtějí. Teď jsme na farmu pořídili surikaty. Pozorovat, jak tyhle tvorové fungují, je fascinující.

Diskuze