Rozhovory

Igráček, beznosý řemeslník slaví čtyřicetiny. Během let dostal kamarády I ten zapomenutý nosík

Jiří Vítek

Igráček, beznosý řemeslník slaví čtyřicetiny. Během let dostal kamarády I ten zapomenutý nosík

Zatímco Husákovy děti hračkám dávno odrostly, počítají vlastní i nevlastní potomky, vrásky a první šediny, jejich kamarád Igráček vypadá čím dál lépe. I on ale brzy oslaví čtyřicetiny. Strašně to letí…

Prvního panáčka, šikovného zedníka se lžící, lopatou a vercajkem, vyrobil Jiří Kalina v roce 1976 v závodě IGRA. Ač jejich výrobu soustředil do závodu v Mnichovicích u Prahy, tělíčka Igráčků se skládala především u domácích pracovnic, v jejich kuchyních, obývácích a skromných pracovnách. Postupně se Igráček naučil víc než devatero řemesel. Byl kuchařem, truhlářem, kominíkem, policistou, námořníkem i cestářem. A pamatujete? Tehdy ještě neměl nos.

V devadesátých letech čelil konkurenci z Playmobilu, a tak pochopil, že musí jít s dobou. Nasadil lyže, naskočil na skate, sedl na motorku, naučil se jezdit na koni a konečně dostal nos. Snažil se zalíbit i nové generaci dětí, ale měl to těžké. Porevoluční děti už měly v hračkářstvích větší výběr než jiskřičky a pionýři. Přesto se plastový panáček na výrobních pultech IGRY statečně držel až do roku 2006. Ještě dva roky potom ho vyráběla firma ALL Toys a pak jako když utne.

Před pěti lety se Igráčka zželelo firmě Efko – karton s.r.o., a tak její majitel MIROSLAV KOTÍK (49) nastartoval jeho novou éru.

Co vás k obnově kdysi slavného plastového panáčka vedlo?

Přemýšlel jsem o tom už v roce 2007, kdy se mi dostala informace o neslavném konci firmy IGRA. V té době jsem už měl zkušenosti s obnovou dřívějších „socialistických“ výrobků, malého průvodčího s kleštičkami, to bylo moje děství a stavebnici Plastikant, kterou jsme v roce 2006 uvedli pod brandem ROTO. Po těchto zkušenostech jsem si předem uvědomoval, že to nebude vůbec jednoduché.

A asi ani levné. Na kolik vás vyšla investice do Igráčka?

V první fázi se jednalo o dokoupení forem a značky. Zde jsem byl rád za vstřícnost pana Jaroslava Novozámského, který koupil celý podnik IGRA v konkurzu. V hračkách podniká také od počátku 90. let, má k hračkám a české výrobě hraček vztah. Šlo mu více o to, aby se Igráček dostal do správných rukou, než aby spekuloval jen nad tím, jak vydělat. Dohodli jsme se i na odkladu části splátek, což nám pomohlo při nastartování projektu. Bylo potřeba ukázat Igráčka v novém století jako moderní hračku. Proto jsme upravovali formy, vyráběli nové ruce, zápěstí, ale hlavně jsme dali Igráčkovi úplně nová auta a kompaktní kufříkové prostředí. Investice se tak vyšplhala k deseti milionům korun.

Jak lidé reagovali na obnovení postavičky v počátcích a dnes?

Reakce lidí byly a stále jsou velice pozitivní. Celá výroba se odehrává stoprocentně v Česku, to mnoho lidí udivovalo. Plastové hračky jsou totiž vnímány českým spotřebitelem jako výrobky z Asie. Setkali jme se mnohokrát s reakcí, že Igráčka vyrábíme v Číně a tady ho jen balíme. Dnes už o tom, kde se Igráček vyrábí, snad málokdo pochybuje. Je to Čech jako poleno.

Ale určitě se rád podívá do zahraničí, že?

Nejvíce Igráčků stále prodáváme na českém a slovenském trhu. Zde má značka obrovskou sílu. Za hranicemi i v bývalém východním bloku je povědomí o značce téměř nulové. Bylo to dáno tím, že výroba v 70. a 80. letech byla omezená devizovými prostředky na nákup materiálu a téměř celá produkce končila na československém trhu. Na zahraničních trzích zápasíme s tím, že bez známého brandu nás jako dodavatele zařazují do kategorie „hlavně levně nakoupit a s velkou přidanou hodnotou prodat. Kromě toho se v zahraničí setkáváme s nálepkou kopie Playmobilu. Musíme složitě vysvětlovat, že tomu tak není. Přesto se nám daří vyvážet Igráčka například do Španělska, Francie, Izraele, Japonska a nový koncept MultiGo i do Jižní Koreje.

Které figurky jdou nejlépe na dračku?

Máme asi sto různých setů Igráčků. Největší zájem je stabilně o akční figurky jako je policista nebo hasič, a také pochopitelně o novinku Igráček MultiGo (velká sada složená z postavičky a nákladního auta s výměnnou korbou – pozn. red.)

Co bude s Igráčkem dál?

Igráček dokázal obhájit svoje místo na trhu. Snažíme se ho více přibližovat současným dětem, a to se nám myslím skvěle povedlo právě s konceptem Igráček MutiGo. O ten je velký zájem i v zahraničí. Tento koncept je náš originální, čímž odpadá nařčení z kopírování globálně úspěšné značky. To je cesta k masivnějšímu exportu, větším výrobním dávkám a tím ekonomičtější výrobě. Z pohledu moderní ekonomické výroby je prostě česká republika příliš malý trh.

Prozraďte, jak náročná je legislativa pro výrobce hraček?

Velmi náročná. Pro výrobce jsou velmi přísné předpisy na bezpečnost práce, požární předpisy, hygiena, pracovněprávní vztahy, zdravotní prohlídky, to většina podnikatelů ve výrobě zná. Vedle toho ale musíme splnit veškeré přepisy týkající se bezpečnosti hraček a platit nemalé peníze za zkoušky a certifikáty. To je nicméně pochopitelné, co mi ale vadí, jsou neustále se měnící účetní předpisy, změny ve mzdových odvodech a každou chvíli nedotažené další nové předpisy, na které vznikají následně opravné vyhlášky a výklady.

Výrobní firmy si v současnosti často stěžují na nedostatek kvalifikovaných lidí. Je to i váš případ?

Ano, je to trochu problém. Máme naštěstí poměrně nízkou fluktuaci pracovníků, ale noví kvalifikovaní pracovníci se shánějí těžko. Navíc náš obor není zase tak ziskový, aby umožňoval přetahování a přeplacení.

Vaše firma je spojen především s Igráčkem, ale jsou i jiné produkty, které vyrábíte?

Mnohdy to vypadá, že vyrábíme jen Igráčka, ale není tomu tak. Zaměřujeme se na společenské hry, puzzle, skládačky, karty, pexesa. Mezi naše velmi populární hry patří například hra Jožin z Bažin, Kloboučku hop nebo nová hra Nimble. Málo kdo také ví, že vedle hraček vyrábíme reklamní, propagační výrobky a spotřebitelské obaly pro ostatní výrobce z různých odvětví trhu.

Diskuze