Příběhy

Zdeněk Bakala, muž ve službách státu

Dagmar Klimovičová

 Zdeněk Bakala, muž ve službách státu

Zdeněk Bakala není typ člověka, kterého byste si na ulici všimli, pokud byste nevěděli, že je to on. Podnikatel, finanční investor, jeden z nejbohatších Čechů, majitel ztrátového vydavatelství Economia, spolumajitel cyklistické stáje Omega Pharma-Quick Step, a také člověk, který se letos po čtyřech letech neobjevil v žebříčku amerického časopisu Forbes. Člověk, kterému teď ze zcela pochopitelných důvodů nemohou přijít na jméno tisíce lidí z OKD a kterého za své vlastní pochybení pranýřuje i premiér Bohuslav Sobotka.

Zdeněk Bakala vyrostl v Brně, kde se také vyučil dámským krejčím. Dokonce rok jako krejčí pracoval, ale nakonec ve svých 19 letech (v roce 1980) emigroval s patnácti dolary v kapse do Spojených států. V USA vystudoval mikroekonomii a investiční bankovnictví na University of California a Dartmouth College. Po studiích začal pracovat pro evropskou pobočku společnosti Credit Suisse First Boston, kterou záhy opustil a vrátil se do Prahy.

Z krejčovské dílny na finanční trh

Obohacen o zkušenosti z velkého světa založil v roce 1994 zdejší první investiční banku Patria Finance. A byla to právě Patria, která mu otevřela dveře do světa velkých peněz a díky které navázal cenné kontakty. Hlavním posláním Patrie bylo radit klientům při prodeji státních podniků, akcií v majetku měst nebo se správou obecních peněz. Byla to právě Patria Finance, která se v letech 1997 a 2001 podílela na sporné privatizaci Becherovky. To byl jeden ze společných obchodů mladého Zdeňka Bakaly, ekonoma a pozdějšího guvernéra České národní banky Zdeňka Tůmy a Karla Schwarzenberga. V té době se Bakala začal také více zajímat o politiku a stal se konzultantem KDU–ČSL. Když Bakala Patrii v roce 2000 prodal belgické bankovní a pojišťovací skupině KBC, měl údajně dostatek prostředků na to, aby mohl pomýšlet na daleko větší projekt. Projekt, o kterém se bude ještě dlouho mluvit a který nezakryjí ani jeho filantropické a mecenášské aktivity.

Privatizace „po kypersku“

Vlastním zaviněním přišel stát v roce 1997 o většinový podíl v OKD. Akcionáři kvůli útlumu těžby snížili na úkor Fondu národního majetku (FNM) základní kapitál společnosti a stát měl v rukou najednou jen 36 procent akcií. Dalších pět procent měly obce a zbytek byl v rukou drobných akcionářů. Právě od nich začala akcie skupovat firma Eurobrokers podnikatele Stanislava Prose. Tehdejší ředitel FNM Roman Češka chtěl nakoupené akcie od Eurobrokers získat pro stát, a tak si najal Bakalovu Patria Finance, aby přemluvila zástupce moravských měst a obcí k prodeji svých podílů. Patrie ale nebyla na jednáních se zástupci úspěšná a tak jejich akcie skončily rovněž u Eurobrokers.

O rok později získali přes Prose většinový podíl v OKD podnikatelé Viktor Koláček, Petr Otava a Jan Przybyla, resp. jejich společnost K.O.P., a nově založená Karbon Invest, která patřila kyperské společnosti Lagur. Úkol zněl jasně – získat od státu zbytek akcií, stůj co stůj. Fond národního majetku v té době uvažoval o prodeji svého podílu konkurenční nizozemské firmě a tomu musel Karbon Invest zabránit. A tak se stalo, že v roce 2002 nebyli zástupci státu a současně členové dozorčí rady OKD vpuštěni na valnou hromadu společnosti a byli v nepřítomnosti odvoláni. Na jejich místa byli zvoleni Koláčkovy lidé, mezi nimi i jeho dcera Martina. Státu se pak už nikdy nepodařilo své zástupce do OKD vrátit a Karbon Invest ovládl fakticky celou společnost.

Vláda Vladimíra Špidly (ČSSD) v březnu 2004 rozhodla o prodeji zbývajícího podílu. Za 4,1 miliardy korun získal Karbon Invest uhlobaronů Koláčka a Otavy chybějící státní podíl. Ti dva měli ale tu smůlu, že je už nějakou dobu sledovala protikorupční policie kvůli podezření z tunelování společnosti.

Při zabavování majetku uhlobaronů ale úředníci zapomněli na to nejcennější. Na akcie firmy, které byly pro ovládnutí OKD zásadní. Na akcie firmy, které byly anonymní a které daly klíč k OKD tomu, kdo je měl právě v ruce. Státní zástupce Karel Kalda, který případ tunelování OKD dozoroval, tehdy pro Českou televizi řekl: „Akcie nám nebyly na výzvu vydány a bohužel nebylo v našich silách je dohledat nebo určit, kde se fakticky nacházejí.“

Miliardáři Koláček a Otava spolu s někdejším předsedou představenstva OKD Janem Przybylou čelili od podzimu 2003 trestnímu stíhání kvůli podezření ze zneužívání informací v obchodním styku, na jejichž základě se na úkor tehdy ještě polostátních Ostravsko-karvinských dolů obohatili o více než dvě miliardy korun. Žaloba je vinila z toho, že když ovládli polostátní doly, nastavili v nich tajné interní smlouvy a z OKD vyvedli v letech 1998 až 2003 přes dvě miliardy korun do firmy Karbon Invest. 14. května 2007 Krajský soud v Hradci Králové zastavil trestní stíhání Koláčka, Otavy a Przybyly. Podle senátu soudu nebyla naplněna skutková podstata žalovaných trestných činů.

Zhasněte, Bakala přichází...

V té době, devět dní po zaplacení a převodu akcií státu (listopad 2004), vystoupil Zdeněk Bakala a oznámil, že Karbon Invest koupil. Novým vlastníkem se stala opět kyperská společnost, RPG Industries, která ovládla prostřednictvím dceřiné společnosti Charles Capital, jejímž jediným vlastníkem byl Bakala, majoritní podíl v hlavním akcionáři OKD, ve firmě Karbon Invest. Bakala tak vstoupil do první ligy českých průmyslových magnátů. Brzy na to se postavil vedle Petra Kellnera, Andreje Babiše, Radovana Vítka nebo třeba Pavla Tykače a stal se jedním z nejbohatších Čechů. Bakala nikdy neprozradil, kolik přesně původním majitelům Karbon Investu zaplatil, ale vždycky tvrdil, že za akcie vydal stejnou částku jako stát. Odhady se pohybují mezi deseti a dvanácti miliardami korun.

Chyť mě, když to dokážeš!

Aktuálně nejhlasitější kritik situace okolo prodeje bytů OKD, premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) je člověk, kterému ruší spaní jeho jméno na spisové složce vyšetřovatelů protikorupční policie. Jako ministr financí v roce 2004 za prodej OKD nesl plnou odpovědnost, ale veškeré dotazy s tím související odráží tvrzením, že privatizace proběhla v pořádku. „V době privatizace nebyl posudek na cenu OKD zpochybněn. My jsme neměli žádné informace ani signály, že by znalec neodvedl práci dobře. Mám čisté svědomí,” říká Sobotka.

S tím čistým svědomím jde člověk vždycky tak trochu jako s kůží na trh. Sobotka se totiž vědomě dopustil zásadního pochybení, když nevyužil šanci přimět kupujícího zaplatit za OKD víc. Jak uvedl server Neovlivni.cz, stát měl díky stížnosti u Evropské komise možnost nechat prodejní cenu za doly znovu přehodnotit a docílit jejího navýšení. Místo toho ale Sobotkovo ministerstvo financí nechalo původní cenu obhájit a do Bruselu odešel posudek s neúplnými informacemi.

Vyšetřovací spis mimo jiné poukazuje na fakt, že ministerstvo nechalo posudek vypracovat kupcem OKD, resp. Jeho advokáty, kteří neměli nejmenší zájem nízkou privatizační cenu zpochybnit. Sobotkově čistému svědomí neprospělo ani prohlášení Ministerstva financí, které nyní ovládá Andrej Babiš (ANO) a které samo přiznalo, že úřad v tomto konkrétním případě Evropskou komisi skutečně obelhal.

Spasitel Krúpa

Současná bytová aféra je tak jen dalším smutným mementem privatizační éry. Příběh totiž začíná v roce 1990, kdy došlo ke vložení bytového fondu státního podniku OKD do nově vzniklé akciové společnosti OKD a.s. Jednalo se přibližně o čtyřiačtyřicet tisíc bytů, ve kterých dodnes žije přibližně sto tisíc nájemníků. Zdeněk Bakala, který se při privatizaci zavázal, že byty na nájemníky převede za zvýhodněnou cenu (on sám je koupil za cenu 40.000 korun za jednotku), je namísto toho hodlá prodat britskému fondu Round Hill Capital. Prodej bytů musí ještě schválit antimonopolní úřad (ÚOHS), který se podle své mluvčí Mileny Marešové k záležitosti ještě nedostal. Nájemníkům, kteří s prodejem nesouhlasí, ale nyní svitla naděje. Na jejich stranu se postavil vlivný spojenec v osobě Pavola Krúpy a jeho společnosti Arca Capital. Krúpa hodlá oslovit všechny, kteří měli s privatizací OKD něco společného, a to včetně premiéra Sobotky. Hodlá také poslat podnět k Evropské komisi, která byla v roce 2004 nepravdivě informována nebo obelhána, jak uvádí ministerstvo financí. Zástupce uskupení nájemníků BYTYOKD.CZ Roman Macháček věří, že prodej bytů je možné zastavit. Zdeněk Bakala prostě nemá dobrý rok.

Bilinková privatizace Becherovky

Becherovka byla po poválečném odsunu rodiny Becherů 57 let v rukou státu. Její privatizci započala Klausova vláda v roce 1997 a dokončila ji Vláda Miloše Zemana na konci roku 2001. Jako „podraz“ hodnotí privatizaci Becherovky zpětně advokát Stanislav Myslil, který v té době zastupoval společnost Stock Plzeň-Božkov. Právě Stock byl považován za hlavního favorita výběrového řízení. Za nabízené akcie hodlal zaplatit nejvyšší cenu ze všech účastníků tendru. Vyhrála ale docela jiná firma, a sice Value Bill, později přejmenována na Salb. Ta sice nezvítězila v žádném z dílčích kritérií a meziresortní komise označila její podnikatelský záměr za vůbec nejhorší, ale přesto našla mezi politiky dostatečně silnou podporu. Jak důležitou roli sehrál fakt, že Salb vlastnili Bakala se Schwarzenbergerem, kteří se pro účely tendru spojili s francouzským gigantem Pernod Ricard, se dnes můžeme jen domnívat. Salb nakonec vyhrál. V roce 1997 koupil Becherovku a za balík 89 procent akcií nabídl necelé dvě miliardy korun. Stát mu v prvním kole prodal třicetiprocentní balík za 673 miliónů korun. Sám si ponechal 59 procent, které měl Salb získat po splnění všech privatizačních kritérií v únoru roku 2001. K tomu, aby mohl Salb Becherovku řídit, měl ale od počátku svěřen výkon akcionářských práv k 21 procentům akcií. Současným jediným majitelem Becherovky je francouzský Pernod Ricard, kterému Bakala i Schwarzenberg prodali svoje podíly. Jeden ze tří největších hráčů mezi světovými výrobci lihovin a vín opatruje 99 procent akcií, jednu akcii, takzvanou zlatou, si ponechal stát. Budiž poznamenáno, že Karel Schwarzenberg zastával v letech 1998-2002 funkci předsedy dozorčí rady společnosti Jan Becher - Karlovarská becherovka. Rovněž zasedal v dozorčí radě společnosti Patria Finance a do roku 2007 byl většinovým vlastníkem společnosti R-Presse (dnes Respekt Publishing a.s.), která vydávala zpravodajský týdeník Respekt. V září 2012 koupilo Schwarzenbergův podíl v Respekt Publishig Bakalovo vydavatelství Economia a.s.

Diskuze