Příběhy

Jsi úspěšný? Mazej do báně! Průmyslník Rolný, typický příklad toho, jak se u nás jedná(lo) se šikovnými podnikateli

Kateřina Kotalová

Jsi úspěšný? Mazej do báně! Průmyslník Rolný, typický příklad toho, jak se u nás jedná(lo) se šikovnými podnikateli

Řemeslo se u Rolných dědilo z generace na generaci. Tradici rodinné firmy zasel František Rolný už v roce 1862, kdy se tehdy jako dvaatřicetiletý trhnul od židovského krejčího Mayera Mandla a založil si vlastní dílnu. Prosperoval, dokonce i v těžkých časech světových válek. Pořádně na frak dali Rolným komunisti, kdy takřka celou rodinu ze dne na den ve vykonstruovaném procesu uvrhli do žaláře. Definitivní tečku za kdysi slavnou textilní firmou Rolný udělal až rok 1997. Důvod? Zkrátka jsme si jich nedokázali vážit...

Ještě v dobách první republiky platila oděvní firma Rolný z Prostějova za nejvyhledávanější v tuzemsku a velmi oblíbenou ve světě. Její oděvy měly pověst kvalitních výrobků za velmi pěkný peníz. Není divu, že zájem o českou kvalitu tehdy nabýval gigantických rozměrů, a tak v nejlepších časech firmy zaměstnávali Rolní až pět tisíc zaměstnanců. Dneska je značka Rolný dávno zapomenuta a těžko uvěřit, kterak kdysi co do známosti zdatně sekundovala Baťovi.

Firmu zachránila vdova

Krejčí František Rolný nikdy nechtěl být řadovým dělníkem. Jeho ambice byly vysoké, před očima měl jasný cíl a za ním spěchal mílovými kroky. Už v polovině devadesátých let 19. století prodával svoje oděvy nejen v Čechách a na Moravě, ale i ve Vídni, Budapešti a dalších velkoměstech habsburské monarchie. Ovšem ve chvíli, kdy mohl František chodit s klidnou myslí spát, neboť starost o peníze a zaměstnance už byla dávno vyřešená, přišla náhlá smrt. Rolný nejstarší dostal v roce 1902 otravu krve a naráz bylo po něm. Řízení firmy převzala jeho manželka Františka a dobře si vedla i během 1. světové války i díky tomu, že se rozhodla šít vojenské uniformy. Tím zachránila nejen firmu, ale i zaměstnance.

Ve válce byl tehdy i její syn Arnošt. Po návratu vystudoval vídeňskou obchodní akademii a šel na zkušenou do oděvní firmy Neumann. Učil se rychle a dva roky po válce už přebíral po matce vedení. Velké bohatství z toho pro něj ale nekoukalo. „Vždy v sobotu jsem dostával za odměnu korunu. Byla-li maminka pohněvána, dostal jsem místo toho pohlavek,“ vzpomínal později Arnošt Rolný, který se během svého řízení postaral o ještě větší popularitu firmy u veřejnosti. Zaměřil se totiž na tuzemský trh a Čechoslováci by mu s oděvy ruce utrhali. Pouhé dva roky po nástupu do firmy otvíral prodejny v Praze, Ostravě a následně dalších městech republiky.

Levnější než Baťa

Rolný vyráběl levně a kvalitně. A ještě jeden fígl se mu vyplatil – ceny jeho oděvů končily šestkou. A tak s oblibou rád říkával: „Jsem o tři koruny levnější než Baťa!“ Na konci dvacátých let patřil Arnošt Rolný k tuzemské podnikatelské špičce a i když mu velmi rychle začala růst konkurence, dokázal firmu udržet na výsluní a začal více vyvážet. Prodával v Egyptě, v Maroku, Na Kanárech, šil pro firmy ve Francii, Švédsku, ale i Senegalu, Indii i v Číně. A to tehdy bylo teprve haló! Měl na sto poboček po celém světě. „Úspěch spočívá v nadání, ve všeobecném vzdělání, ale z největší části v osobní zdatnosti a nezlomné vůli dosáhnout cíle,“ tvrdil také, že pracovat se má pro úspěch a nikoliv pro peníze.

Znárodnění ho zabilo

První ránu mu zasadila germanizace. Do jeho firmy nastoupil německý spolumajitel, společnost Tengelmann, a Rolný nemohl říct ani popel. Opět šil vojenské uniformy. Velkou radost z toho neměl, ale díky tomu alespoň zachránil svoje zaměstnance před nucenými pracemi. Válku přečkal, ale ještě v roce 1945 mu podnik znárodnili, a tak zanedlouho vznikl Oděvní podnik Prostějov. V roce 1948 přišli Rolní o zbylý majetek, a to slavný podnikatel už neunesl. Předčasně zemřel a jeho žena, syn a snacha byli zatčeni a odsouzeni za údajné nezákonné obohacování.

Arnošt Rolný mladší pak po propuštění pracoval jako „krysař“ a následně jako dělník na stavbě metra. V roce 1968 emigroval do Švýcarska, kde našel misto bankovního úředníka. Po revoluci se vrátil, aby kdysi slavnou značku obnovil. Něco zrestituoval, zbytek odkoupil v privatizaci, ale resuscitace rodinné firmy se mu už nikdy nepodařila. Zemřel v roce 2003 a spolu s ním tak zřejmě odešla na věčnost i značka Rolný.

A že se na Arnoštu Rolném podepsala doba? Podobné zacházení zažil ale i současník, vinař Radomil Baloun, kterému stát sebral 12 let života.

Jeho příběh přineseme v tištěném vydání Živnostenských listů, už v úterý 22. září!

K dostání v každé dobré trafice.

Diskuze