Příběhy

Za války vyráběli rakve pro německé vojáky, dnes česká rodinná firma dělá díru do světa s kvalitním nábytkem

Kateřina Kotalová

Za války vyráběli rakve pro německé vojáky, dnes česká rodinná firma dělá díru do světa s kvalitním nábytkem

Rozhodně patří k nejstarším českým rodinným firmám, truhlářské řemeslo si předávají z generace na generaci už od roku 1934. Nezabránila jim v tom ani válka ani komunisté. Nejtěžší chvíle rodině českých truhlářů přichystalo až nové milénium, a přestože to v jednu chvíli vypadalo, že Kaplanovy výroba nábytku už neuživí, kritické období ustáli a dnes jsou opět na vrcholu. Do rodinného podniku vstoupila už čtvrtá generace, Kaplan nábytek sbírá jedno ocenění za druhým a plán výroby na rok už dneska mají splněný. A ještě jedna zajímavost, současný majitel patří k poslední hrstce Čechů, kteří nevlastní mobilní telefon. Úkaz? Asi jo…

Pár let na to, kdy starý pan Kaplan založil svoji první truhlářskou dílnu, zaměstnal v ní 25 dělníků, zaměřil se na výrobu židlí a začalo se mu hezky dařit, musel do války. Totálnímu nasazení se mu nepodařilo uniknout. Měl věk, a ačkoliv byl hluchoněmý, na odpor nebyl čas. „Děda uměl skvěle odezírat ze rtů, ani byste to nepoznali. Dal mi lásku k řemeslu, od deseti let jsem se u něj učil a pak jsem mohl nastoupit v jeho dílně,“ vzpomíná v rozhovoru pro magazín Forbes na zakladatele rodinné firmy její současný majitel Pavel Kaplan. V době válečné držela firmu nad vodou Pavlova babička, o výrobě krásných židlí si ale mohla nechat zdát. Mnohem větší zájem byl o rakve, a tak se přizpůsobila. „Kaplanovy“ rakve putovaly nejčastěji do Německa a dělníci se skutečně nenudili.

Jeden průšvih za druhým

Po návratu z války se Karel Kaplan rád vrátil i k výrobě židlí. Svobodného podnikání si ale moc dlouho neužil. V roce 1951 ho spolklo družstvo Dřevotvar, které v Jablonném nad Orlicí, kde klan Kaplanů žije, dodnes funguje. V Dřevotvaru pracoval později i syn Karla Kaplana a nakonec i vnuk Pavel. Ten okamžitě po revoluci obnovil živnost a zaměřil pozornost na výrobu rozkládacích stolů a náročných židlí, v níž Kaplanovi vynikali. „V devadesátých letech jsme dost zpohodlněli. Našli jsme si totiž partnery v Holandsku, kteří od nás brali prakticky veškerou produkci, a my dělali hlavně podle jejich zadání. Naučili jsme se držet termíny, naprostou kvalitu a dělat velké série, ale úplně jsme rezignovali na vlastní značku a hledání vlastních zákazníků,“ vzpomíná v rozhovoru Pavel Kaplan. To se jim také málem stalo osudným. Holandská firma přestala platit a Kaplanovi se rázem dostali do velkých potíží. „To bylo asi nejtěžší období. Zhruba od roku 2001 jsme se v tom plácali, dělali menší zakázky a přešlapovali,“ prozradil magazínu současný šéf rodinné firmy, který ač na to nevypadá, je také autorem designu. Designéra si totiž určitě představíte jinak než jako chlápka s pleškou a pod montérkami se rýsujícím pivním pupíkem. On ale i s tou typickou vizáží dělníka sbírá prestižní oborové ceny a zásobuje renomované podniky a vlivné osobnosti.

Milionář bez mobilu

A zatímco ještě před pár lety byl na vážkách, jestli se firma přehoupne přes existenční problémy, dneska takové problémy řešit nemusí. Roční obrat počítá v řádu deseti milionů korun. Pavel Kaplan je šťastný člověk, a to i díky tomu, že nevlastní mobilní telefon. Co je to permanentně vibrující kapsa u kalhot a zarudlé ucho, absolutně netuší. Tvrdí, že mobil nepotřebuje. A nejspíš má pravdu. O obchod a marketing se už stará jeho syn Lukáš a finance řeší jeho žena Dana. A co když něco hoří? Hořet nesmí, to by byla škoda! „To mi pak žena volá do dílny a chlapi mi dají telefon na ucho,“ usmívá se spokojeně.

Diskuze