Rozhovory

Ševci jsou v Česku na vymření. Ochrání je Evropská unie před neférovou konkurencí z Číny? Podle všeho ne.

Renata Lichtenegerová

Ševci jsou v Česku na vymření. Ochrání je Evropská unie před neférovou konkurencí z Číny? Podle všeho ne.

Obuvnických firem, které mají alespoň 20 zaměstnanců, je v tuzemsku v tuto chvíli 35 a celkově se výrobou bot živí zhruba tři tisícovky Čechů. To je přibližně desetina, oproti stavu na začátku devadesátých let, kdy se do země začaly ve velkém dovážet laciné boty z Číny. O tom, proč se dříve úspěšnému řemeslu u nás už nedaří a jak by šlo českým obuvníkům pomoci, jsme se bavili s VLASTOU MAYEROVOU, tajemnicí České obuvnické a kožedělné asociace.

Proč se českým ševcům v současné době nevede zrovna nejlépe?

Výroba obuvi je dnes velmi složitou záležitostí. V České republice již téměř nejsou žádné koželužny a ani další výrobci obuvnických materiálů a polotovarů. Obuvnické firmy si proto musí veškeré suroviny dovážet ze zemí Evropské unie, jako je Itálie, Španělsko, Portugalsko či Polsko. Přitom ceny usní v průběhu roku stoupají, a to třeba i pětkrát. K tomu se samozřejmě zvyšují i mzdové náklady. Odběratelé, tedy maloobchodní prodejci, by chtěli mít obuv od našich výrobců co nejkvalitnější, ale také co nejlevnější. Tyto dvě tendence jsou zákonitě proti sobě. Čeští výrobci se orientují jednoznačně na kvalitu, na zdravotní nezávadnost, na komfort a pohodlnost obuvi při nošení. A takové boty nevyrobíte za pár korun.

Jak vážným problémem jsou tedy dovozy z Číny?

Likvidují celé odvětví. Děje se to již téměř dvacet let a nikomu na odpovědných místech to nevadí. Naše asociace na tuto skutečnost neustále upozorňuje, píšeme petice za narovnání podmínek na trhu s obuví, ale odezva žádná.

Když se toho neujme naše vláda, mohla by proti dovozům z Asie zasáhnout Evropská unie. Očekáváte, že bude své výrobce v budoucnu lépe chránit?

Já bych se spíše ptala, jestli někdy Evropská unie bude vůbec chtít své výrobce proti laciným dovozům chránit. Dlouhodobými nadměrnými a podhodnocenými dovozy z Číny netrpí jen výrobci obuvi, ale také textilu, hodinek, DVD a dokonce i nábytku. Účinnou ochranou by zcela jistě bylo zavedení 70 až 80% cel na dovozy z Číny, jak je tomu například v Americe. Důvodem nemusí být jen podhodnocené dovozní ceny, ale i nerespektování environmentálních požadavků, využívání dětské práce a podobně. Na základě svých zkušeností mám dojem, že unie nemá zájem o zavedení jakýchkoliv ochranářských, byť i důvodných opatření ve prospěch evropských výrobců. Lobby nadnárodních firem a řetězců je zřejmě velmi silná.

Takže se žádné změny k lepšímu nechystají?

Určitou nadějí je, že by se mělo letos začít s tvorbou evropské normy pro dětskou obuv, tak jak je tomu například u hraček. Obuv a textil jsou poměrně častými artikly, které jsou z důvodu nebezpečnosti dávány do databáze RAPEX. Také se jedná o povinném značení obuvi, ale i dalšího spotřebního zboží zemí původu, aby se spotřebitel mohl tímto ukazatelem orientovat při nákupu. Ale i tato poměrně jednoduchá záležitost je v příslušných orgánech Evropské unie projednávána již asi sedm let.

V případě dětské obuvi také stále vítězí Čína?

U té je situace naštěstí trochu odlišná. Mnozí rodiče malých dětí už dnes dbají na to, aby jejich ratolesti chodily zdravě a správně obouvány. Roste obliba certifikovaných bot. Tuzemští výrobci používají při výrobě dětských bot nejkvalitnější materiály, které mají všechny hygienické atesty. Ortopedicky správná konstrukce je samozřejmostí. Také design dětské obuvi od českých výrobců udělal v posledních dvou letech velký pokrok, zejména i díky jejich propojení s ateliéry designu obuvi Střední uměleckoprůmyslové školy a Univerzity Tomáše Bati.

Za posledních dvacet let českých ševců razantně ubylo. Bude tento trend pokračovat?

Zatím to tak vypadá. Dalším negativním trendem je totiž stárnutí pracovníků dělnických profesí u obuvnických firem. Mladí lidé nemají o toto řemeslo zájem a starší vyučení a zkušení pracovníci odcházejí do důchodu. Nedaří se otevřít učební obor obuvník z důvodu nezájmu žáků. Takže zbývají jen rekvalifikační obuvnické kurzy pro zájemce například z řad nezaměstnaných uchazečů o práci, matek po mateřské dovolené nebo lidí, kteří mají nízkou nebo žádnou kvalifikaci. Přitom výroba obuvi vyžaduje znalosti, zručnost a svědomitost při práci.

Diskuze