Revue

Podolská se obrací v hrobě. České švadleny ustupují čínským! I v ten nejdůležitější den v životě

Renata Lichtenegerová

Podolská se obrací v hrobě. České švadleny ustupují čínským! I v ten nejdůležitější den v životě

Zatímco ve většině evropských zemí míří nastávající nevěsty ke švadlenám, v Česku si neváhají obléct levné svatební šaty z Číny. Někteří lidé z oboru se snaží tento trend změnit a upozornit na to, že i kvalita může být cenově dostupná.

Hlavní svatební sezóna končí a firmy, které poskytují služby spojené právě s oslavami vstupu do manželství, sčítají zisky. Podle průzkumů jsou Češi za svatbu ochotni utratit zhruba pětinásobek svých výdělků. Zatímco si dopřávají na hostinách či výzdobě, již tradičně šetří na šatech. Pro ty míří nejčastěji do půjčovny. I proto bychom tuzemské salóny specializované na šití svatebních šatů mohli spočítat na prstech jedné ruky.

Fotka z katalogu a objednávka do Číny

„Výroba svatebních šatů u nás nemá tradici. Nevěsty nejsou zvyklé si je kupovat. Většina z nich jde k oltáři v šatech čínské či polské výroby, které bohužel dominují českým půjčovnám. Například v Itálii by se přitom žena hanbou propadla, kdyby se měla vdávat ve vypůjčených šatech,“ říká Jiřina Florianová, majitelka salonu Linie Praha, jednoho z mála českých krejčovství specializovaných právě na šití svatebních šatů. Ze zhruba 45 tisíc žen, které každým rokem míří k oltáři, má podle ní českou róbu na sobě jen zlomek. Půjčování svatebních šatů označuje Floriánová za česko-slovenský fenomén. „Když už nevolí půjčovnu, objednávají si nevěsty šaty na internetu. Obejdou několik salonů, vyzkouší různé modely, vyfotí se a pak si šaty objednají u dovozců z Číny. Nenáročným nevěstám asi takové šaty stačí, ale většinou výsledek odpovídá ceně,“ pokračuje.

Pomohou celníci?

Alespoň částečně změnit přístup české klientely k nákupu svatebních šatů si dala za cíl nově vzniklá Asociace značkových svatebních salonů. „Situace s čínskými šaty se stala natolik neúnosnou, že se několik majitelů salónů domluvilo na založení této organizace,“ říká Florianová. Jednou z prvních akcí asociace bylo jednání s celníky, aby dávali větší pozor na podhodnocené zásilky se svatebními šaty. Nevěsty se totiž poslední dobou v internetových diskuzích hromadně radily, jak se vyhnout placení cla a DPH a jak snížit cenu šatů na faktuře. „Pokud vím, akce měla úspěch. Jednak byly u značného počtu zásilek clo a DPH doměřeny, jednak se omezilo upozorňování na různé finty na internetu,“ dodává podnikatelka. Do asociace podle ní budou přijímány i půjčovny, ovšem ne ty, které nakupují levné a nekvalitní kopie značkových šatů z Asie.

Mezera na trhu

Když zakladatelé zmíněné asociace pátrali po tuzemských výrobcích svatebních šatů, nalezli kromě mikulovské Madory a Linie Praha už jen dvě další švadleny. Zjistili, že i ty firmičky, o kterých věděli z minulosti, skončily a přeorientovaly se na dovoz. Ještě, že se toho nedožila Podolská! To by dneska slavná prvorepubliková královna mezi krejčovými asi zírala!

Podle Jiřiny Floriánové je přitom paradoxně v oblasti šití svatebních šatů na trhu mezera, které by mohli využít další podnikatelé. Ovšem za podmínky, že se v tomto odvětví podaří jakási osvěta. Je-li totiž řeč o značkových a kvalitních šatech, tak i jejich zapůjčení může vyjít třeba na 15 tisíc korun. Za tuto cenu přitom mohou mít nevěsty vlastní šaty na míru. Například Linie Praha šije každoročně několik honosných šatů v ceně okolo 20 tisíc, většinu poptávky ale tvoří levnější modely.

Diskuze