Názory

OSA vás dožene i na pohřbu. Ne, to není černý humor, to je česká realita!

Dagmar Klimovičová

OSA vás dožene i na pohřbu. Ne, to není černý humor, to je česká realita!

Čeká vás pohřeb? Zjistěte si, zda má váš pohřební ústav zaplacené poplatky OSA. Zdá se vám to jako špatný vtip z kategorie černý humor? Omyl. Pohřeb, pokud během něj hraje hudba, je veřejná produkce jako každá jiná a pokud se chcete vyhnout problémům se správci autorských práv, zjistěte si, jak na tom vámi zvolený ústav je. Pokud neplatí poplatky paušálně, zaplatíte je vy. Nebožtíkovi zajistíte důstojnou pietu a sami se vyhnete nepříjemnostem, pokud by snad mezi pozůstalými byl náhodou kontrolor OSA.

Trochu pochmurný úvod do problematiky, ale slibuji, že… ve stejném tónu budeme pokračovat.

Prvotní poslání OSA, kterým je chránit autorská práva, je bezesporu ušlechtilé. Ale od poslání k realizaci je dlouhá cesta a OSA v podobě, v jaké ji známe dnes, tu správnou cestu ještě ani nenastoupila. Paradoxy a nelogické situace, které tu a tam prosakují do médií, by možná byly k smíchu, pokud by za ně někdo nemusel zaplatit. Pokud OSA zastupuje autory hudby a textů k hudbě, pak takovým bratrem ve zbrani je Intergram. Ten zastupuje výkonné umělce, výrobce zvukových a zvukově-obrazových záznamů.

Veřejná produkce v pojetí OSA

Ve způsobu jak dostat z lidí peníze, si OSA a Intergram nezadají s berňákem. Možná si vzpomenete na rok 2011, kdy v médiích proběhla informace o povinnosti platit poplatek za rádia ve služebních autech. Sama si neumím vysvětlit, že za veřejnou produkci je považováno, když v horkém letním dni zastavím na semaforech se staženým okýnkem a lidé na chodníku uslyší z rádia hudbu, která se vzápětí roztříští v hluku rozjíždějících se aut. V roce 2012 Ministerstvo kultury tento výmysl nakonec zrušilo s odůvodněním, že když řidič v autě poslouchá rádio, nejedná se o veřejnou produkci.

Příkladů, nad kterým zůstává rozum stát, je mnoho a i když to vypadá, že obě instituce jsou nenapadnutelné, místy svítá světlo na konci tunelu. Pomalu ale jistě se množí rozhodnutí soudů různých instancí, které napravují nelogičnosti nastaveného systému. Tyto spory vedou nejen jednotlivci, ale i Pirátská strana, pro kterou je tato problematika jedním ze stěžejních témat. Z pohledu většiny provozovatelů restaurací, kadeřnictví nebo fitcenter je výběr poplatků nelogický a nemorální. Pozitivním příkladem za všechny budiž výnos Ústavního soudu, který rozhodl, že zákazníci nechodí do obchodů za hudbou, ale nakupovat. Výklad toho, co je a co není veřejnou produkcí, by se tak mohl výrazněji posunout směrem k logice věci. Vyvázání se z povinnosti placení poplatků tak třeba do budoucna bude jednodušší. OSA a Intergram se ale zuby nehty snaží získat platby v libovolném případě – co na tom, že provozovatel restaurace pouští jen hudbu, ke které má doložené svolení autorů? Co na tom, že čajovna používá k navození atmosféry pouze tak zvanou volně šiřitelnou hudbu, která už ze své podstaty není a nemůže být zpoplatněna, protože ji autoři uvolnili pro tento druh použití. Tyto společnosti se snaží donutit k platbě prostě každého.

Někdo tady nehraje fair play...

Ochranný svaz autorský, který své ovečky chlácholí tím, že navazuje na tradici a činnost Ochranného sdružení spisovatelů, skladatelů a nakladatelů hudebních děl, které založili léta páně 1919 Karel Hašler, Rudolf Piskáček, Arnoštem Hermann a další. V současnosti se jedná o soukromý spolek, který od Ministerstva kultury získal statut kolektivního správce s oprávněním vybírat poplatky za veřejné hudební produkce. OSA sdružuje autory, kterým větší část těchto poplatků rozděluje coby plnění za jejich autorská práva. Paradoxní je, že podle platných zákonů vybírá spolek poplatky i za díla, jejichž autory nezastupuje. Tito autoři, pokud se sami nepřihlásí a neuvedou přesné označení produkcí, ale od OSA žádné autorské odměny nedostanou.

Zlí jazykové tvrdí, že OSA na svých oficiálních stránkách uvádí sporné údaje, jako je onen zmiňovaný rok založení 1919. Během transformace ze socialistické organizace na občanské sdružení zaregistrované 22. ledna 1996 došlo totiž k právním pochybením, které brání skutečnému nástupnictví, tedy právní kontinuitě. A protože neznalost zákona nikoho neomlouvá, tedy ani OSA, mohlo by se zdát, že OSA tak trochu neříká pravdu. Někdo by možná řekl, že lže. Každopádně někteří autoři a mnozí provozovatelé považují činnost OSA za neetickou. Jsou toho názoru, že její činnost je založena na presumpci viny.

Funíte do rytmu? Možná byste se mohli nechat také zastupovat...

Možná jste si všimli, že u každého paměťového média je cena zatížena poplatkem, který si tyto organizace mezi sebe rovným dílem dělí. Vychází totiž z předpokladu, že by mohly být použity coby prostředek k záznamu autorsky chráněného obsahu. Pro absurditu tohoto bezprecedentního příkladu presumpce viny se vžilo srovnání s možností odsouzení všech mužů za znásilnění s tím, že „prostředek“ pro tento trestný čin mají a tudíž by bylo dobré je preventivně zavřít. Obecně se dá říci, že na existenci těchto organizací vydělávají velmi populární autoři a ti menší buď získávají minimální až nulové platby, anebo se vzhledem k nesmyslným podmínkám ani nenechají zastupovat.

Diskuze