Revue

Čeští obuvníci jsou nám dobří leda na cvičky a bačkory? Na pultech řetězců to tak vypadá.

Renata Lichtenegerová

Čeští obuvníci jsou nám dobří leda na cvičky a bačkory? Na pultech řetězců to tak vypadá.

V těchto dnech nakupujeme svým dětem obuv do školy. Nastala tedy jediná doba v roce, kdy čeští výrobci nejsou pro velké obchodní řetězce podřadní. Smutná pravda o čínském dovozu a zkáze tradičního českého řemesla.

Česko v minulosti patřilo k největším výrobcům i exportérům bot. V 90. letech po uvolnění dovozu a liberalizaci trhu tvrdě dopadl na tuzemské obuvnické firmy příliv levné produkce z Asie. Po propadu výroby v letech 1997 až 2003 přišlo o práci 25 000 zaměstnanců velkých obuvnických závodů. Výroba bot se postupně stala záležitostí menších, často i rodinných firem. I ty ale jen složitě hledají cesty, jak na trhu obstát vedle asijské konkurence.

Záplava levných šuntů

„Nadměrné a podhodnocené dovozy obuvi z Číny působí velmi nepříznivě na celé obuvnické odvětví. Děje se to již téměř 20 let a nikomu na odpovědných místech to nevadí, přestože na tuto skutečnost neustále upozorňujeme a píšeme petice za narovnání podmínek na trhu s obuví,“ konstatuje Vlasta Mayerová, tajemnice České obuvnické a kožedělné asociace.

V uplynulých letech podle ní nebylo výjimkou, že se ročně do Česka dovezlo i 160 milionů párů obuvi jen z Číny, přičemž průměrná cena za pár činila 39 korun. „Čísla jsou to neskutečně vysoká a deklarovaná cena hotové obuvi zase neskutečně nízká. Za tuto cenu není možné dnes ani v Číně obuv vyrobit,“ pokračuje Mayerová. V Česku činí průměrná spotřeba obuvi 3,5 až čtyři páry na obyvatele a rok. Jen dovozy obuvi z Číny tak každým rokem několikanásobně převyšují domácí spotřebu.

Alespoň pro děti kvalitu

Tyto dny, kdy se děti opět připravují na návrat do škol a školek, představují pro tuzemské výrobce jakési malé žně. Právě toto období je totiž jediným v roce, kdy se jejich zboží objeví na pultech velkých obchodních řetězců. V případě dětských textilních bačkůrek a cviček jsou totiž Češi naštěstí velmi konzervativní, nehledě na to, že vzdělávací zařízení často přímo nařizují zakoupení této tradiční obuvi. „V srpnu a září bývají v obchodních řetězcích na toto zboží velké akce. Ostatní typy obuvi od českých výrobců vyžadují zcela jiný systém prodeje, vyrábí se v menších sériích a prodávají se zejména v klasických kamenných obchodech,“ popisuje Mayerová.

I z kamenných prodejen ale zákazníci často odcházejí obutí do čínských bot. Zájem o to, zda je obuv kvalitní a odkud pochází, zatím tuzemští spotřebitelé víceméně řeší pouze u dětské obuvi. „Mnozí rodiče malých dětí už dnes dbají na to, aby jejich ratolesti chodily zdravě a správně obouvány a upřednostňují dětskou obuv od českých výrobců, která je nadstandardně hodnocena a dobrovolně certifikována,“ dodává Mayerová. S tím, že právě v obouvání těch nejmenších vidí jedno ze světýlek naděje pro české obuvníky.

Rozhovor s Vlastou Mayerovou mimo jiné o tom, proč Evropská unie nedokáže ochránit své výrobce před neférovou konkurencí z Asie, přineseme už brzy.

Diskuze