Příběhy

AKTUALIZOVÁNO: Za geniální podnikatelský plán skončil český šperkař na 18 let v jáchymovských uranových dolech. O život bojuje i dnes.

Kateřina Kotalová

AKTUALIZOVÁNO: Za geniální podnikatelský plán skončil český šperkař na 18 let v jáchymovských uranových dolech. O život bojuje i dnes.

Oslavil devadesátku, a zatímco jeho vrstevníci jsou rádi za pár kroků po bytě, Ladislav Kořán ještě nedávno každé ráno sledoval dění na burze (na počítači pochopitelně), každé odpoledne si dal tři a půl kilometru rychlé chůze po losangeleském městečku Murrieta, kde žije se svou o pětadvacet let mladší ženou Vanessou, pak vířivku a nakonec pár cviků v bazénu. A ano, je to ten Kořán, díky kterému známe elektrickou kytaru. Po nedávném úrazu hlavy se zotavuje v nemocnici. Jeho stav zůstává vážný, ale bojuje. Držíme panu Kořánovi palce.

Jeho život by vydal za čtyři další. Nejen proto, že se stihl čtyřikrát oženit. Přestože Ladislav Kořán, sportovec s obchodním duchem, nechal bezmála dvacet let svého života v uranových dolech v Jáchymově, kde si odpykával trest za údajnou průmyslovou špionáž a útěk, ztracená léta dohnal měrou vrchovatou.

Chvíle rozhodnutí

Byl Štědrý den 1949, kdy musel rozhodnout vnitřní boj. Utéct z Česka, nebo zůstat a vystavit se kriminálu. Doma ho držela nic netušící žena Vlasta a roční synek. Od přítele ale věděl, že si pro něj na Štědrý den má přijít StB. Za co? Za dobrý nápad, který měl být po zásluze potrestán. Kořán měl firmu, ve které se švagrem vyráběli elektrická piana. Kořán ale chtěl i elektrickou kytaru. To by bylo něco! Spojil se s mezinárodním obchodníkem a na jeho radu se vydal na ministerstvo zahraničního obchodu. Myslel si, že jde všechno jako po másle. Jenomže to bylo pár let po válce a nic nebylo takové, jak se zdálo. „Byl jsem hlupák. Bylo mi 24 let a hlavu jsem měl díky sportovním vítězstvím pořád někde v oblacích,“ vzpomíná v rozhovoru pro magazín Reportér.

Za kytaru do žaláře

Štědrovečerní strastiplnou cestu nakonec podnikl. V noci a v zimě jako když praští. Na výběr nebylo. V hlavě si opakoval, že se pro svou rodinu vrátí. Vrátil, ale to se mu stalo osudným. „Neměl jsem to dělat, budoucnost pak byla jiná, než jsem si představoval,“ hodnotí dnes svoje rozhodnutí. Po roce v emigraci to nevydržel a z Německa se vydal na cestu do Čech, bez povšimnutí, na zpáteční cestě už takové štěstí neměl. Chytili je, převaděče na místě zastřelili sedmadvaceti výstřely, Vlasta dostala tři měsíce a Ladislav, který celou akci vzal na sebe rovných 18. „Slyším to jako dnes. Státní soud dospěl k závěru, že jsem se mohl dopustit, a tudíž i dopustil trestného činu velezrady a špionáže,“ vzpomíná v rozhovoru na chvíle, které mu z hlavy až do posledních dní nikdo a nic nevymaže. Z cely směřovaly jeho kroky do uranových dolů. Každý den, dlouhých deset let. Dalších osm, ač předčasně propuštěn, docházel v civilu.

Nevyhnul se ani těžkým život ohrožujícím korekcím, za krátký tajný dopis nemocné mamince, v němž jí přeje hodně zdraví. „Byla to šílená doba nelidství, nebyl jsem člověkem, byl jsem číslem 010806,“ zamýšlí se nad hrůzami svého života. Mezitím jeho švagr v družstvu Dřevokov vyráběl elektrické kytary pro Beatles, Led Zeppelin, Johna Paula Jonese či Erica Claptona.

Zlatý důl

Léta odloučení se podepsala na jeho manželství, nevyšla ani dvě následující. Po posledním rozvodu se odstěhoval do Kalifornie, kde vybudoval doslova zlatý důl. Nejprve prodával a později i vyráběl vlastní šperky. „Dělal jsem všechno tepané, Daně Zátopkové jsem později k pětaosmdesátinám vyrobil šperk s olympijskými kruhy,“ vypráví muž, který byl schopný i během jediné prodejní akce udělat tržbu za milion dvě stě tisíc dolarů!

S posledním manželstvím, které drží dodnes, přišly další podnikatelské příležitosti. V Saipanu, kam se se svou čtvrtou manželskou Vanessou přestěhoval, vybudoval síť apartmánů, kanceláří, restaurací, pivovar a dokonce i elektrárnu. „K ruce jsem měl jen čtyřicet Filipínců. Nechci říct, že jsou líní, ale jsou pohodlní. Celý den jsou schopni jen sedět. Ale když jim rozdělíte úkoly a přijdete je zkontrolovat, udělají je,“ směje se muž, který aktivní podnikání opustil v pětaosmdesáti letech.

Od té doby jen hlídá své peníze a trénuje.

Mimochodem, to zlato měl předurčené. Zlatá medaile, kterou si dva roky po válce se Zátopkem Zabloudilem, Roudným a Vomáčkou přivezli z mistrovství světa v Hannoveru, ale jako by po všech jeho životních událostech byla jen útlou kapitolou v knize jeho osudu, byť je na ni dodnes velmi pyšný. Koneckonců, ta kniha už mu vyšla, jmenuje se Mukl 010806.

Na jejím křtu ale bohužel došlo k nešťastné události, která se podepsala na Kořánově zdraví. Při pádu si ošklivě poranil hlavu a byl převezen do nemocnice, kde setrvává dodnes. Jeho stav se dle zdroje z Kořánovy rodiny ale naštěstí lepší.

Diskuze