Revue

Mýdlo v síťce a maso balené do novin. Vzpomínáte na české speciality, ze kterých by eurohygiena padla do mdlob?

Kateřina Kotalová

Mýdlo v síťce a maso balené do novin. Vzpomínáte na české speciality, ze kterých by eurohygiena padla do mdlob?

Ten pohyb byl už tak automatický. Otočit kohoutek, přitáhnout síťku pod proud, párkrát promnout v dlaních, opláchnout a hotovo. Mýdlo zavěšené v síťce na kohoutku bylo v každé lepší hospodě. Dneska by si restauratér, který dal síťce přednost před bezdotykovými zásobníky za tisíce, vysloužil razítko: Nevyhovuje! A takových situací z dob před euronormami najdeme víc.

“Dneska je to samá hygiena, dřív mi stačilo jedno pořádné umyvadlo na všechno, dneska jich musím mít v kuchyni několik. Teď už nejde umýt si ruce tam, kde za hodinu budete omývat zeleninu. Baterii mám pákovou, stačí, ale děsím se, kdy budu muset pořídit bezdotykovou, třeba se ji nakonec naučím ovládat myslí,” říká s trochou nadsázky hospodský František ze Svitav.

Doba bezsáčková

Vzpomínáte na pultové prodejny? Tehdy vám prodavačka do jedné plátěnky nastrkala deset rohlíků, půlku chleba, noviny a lahvičku petrolejky. Holou rukou zkasírovala a už brala do ruky další rohlíky pro sousedku za vámi. A vás v době bezsáčkové ani nenapadlo rozumovat o hygieně. Pozdější papírové sáčky na pečivo znamenaly takřka revoluci v hygieně prodeje. (O tom, že k evidenci nákupu stačila tužka a cár papíru, zatímco dnes bez registrační pokladny nemůžeme žít, bude zase jiné povídání)

Kýta v novinách

Nic není starší než včerejší noviny, říká se. Dneska jsou skutečně druhý den dobré snad jedině na podpal. To v době, kdy jste si kýtu od řezníka nesli ve včerejším vydání Rudého práva, měly zkrátka mnohá využití. Příloha Haló sobota byla zase skvělá na kornouty, ve kterých jste si z obchodu mohli odnést navážený cukr nebo koření. Vidět to současný hygienik, obchodník by dneska už zřejmě jen tak neotevřel.

Mléko ve skle

Na litrové sklenice na mléko s širokým hrdlem a hliníkovou zátkou je těžké zapomenout. Ten jejich typický zápach se zkrátka vryje do paměti. A že získat takovou, která nesmrdí, občas nebylo jednoduché. „Sklenice se vracely a každý si je vymýval doma štětkou a horkou vodou. Když to neudělal pořádně, začaly zapáchat a nedalo se toho zbavit. Jar nebyl. Používaly se i přesto, byly vratné a jedna stála korunu, každý chtěl vracet,“ vzpomíná pamětnice Jiřina ze Sušice.

Co pamatujete vy a kolik vrážíte do eurohygieny? Napište nám do diskuze nebo na Facebook.

Diskuze