Revue

Před padesáti lety zemřel Jan Baťa, muž co řídil malé impérium a odmítl Nobelovu cenu

ČTK

Před padesáti lety zemřel Jan Baťa, muž co řídil malé impérium a odmítl Nobelovu cenu

Jan Antonín Baťa, od jehož úmrtí dnes uplynulo 50 let, patří bezesporu k nejúspěšnějším českým podnikatelům. Na rozdíl od svého nevlastního bratra, zakladatele zlínského obuvnického impéria Tomáše Bati, byl však v minulosti takřka zapomenut.

Znovu se o něm více mluvilo v souvislosti se snahou jeho potomků o očištění jeho jména. Jan Antonín Baťa byl totiž v Československu v květnu 1947 v nepřítomnosti odsouzen k 15 letům vězení za to, že se veřejně nepřihlásil do odboje proti nacistům. Městský soud v Praze v červnu 2007 rozsudek zrušil a žalobci později dospěli k závěru, že je J. A. Baťa nevinný.

Ačkoliv je prokázáno, že Jan Antonín za války podporoval rodiny odbojářů a údajně i londýnskou exilovou vládu, v květnu 1947 byl výrokem soudu, který se opíral o Benešovy dekrety, označen za kolaboranta a zrádce národa, odsouzen k vězení a propadnutí majetku. Za vinu mu byl dáván mimo jiné i fakt, že jeho závody na okupovaném území vyráběly pro Němce. V Československu je řídili ředitelé a manželka zakladatele firmy Tomáše Marie, která svou přítomností odvrátila zabrání firmy okupanty. Později se prokázalo, že Baťův koncern v té době ilegálně poskytoval značné finanční částky odboji a spojenci jej z "černých seznamů" vymazali.

To již však dávno podnikal v Brazílii, avšak přišel jak o znárodněný majetek v Československu a okolních zemích, tak o zbylé zahraniční pobočky firmy. O ty se soudil se synem zakladatele firmy, v Kanadě usídleným Tomášem Baťou mladším, a spor prohrál. Podle dohody získal pouze pobočky v Brazílii a na Haiti. U amerického soudu neuspěl údajně i proto, že doklady potvrzující jeho vlastnictví firmy zůstaly v komunistickém trezoru. Jan Antonín Baťa se narodil 17. března 1898 z druhého manželství Antonína Bati. Postupně prošel všechny výroby bratrových závodů, vyučil se řadě profesí a absolvoval praxe v zahraničí. Poté úzce spolupracoval na vedení podniku, řídil zásobování a zakládání zahraničních poboček. Od bratrovy smrti do okupace v roce 1939 řídil firmu, mimo jiné podnikl velkou obchodní cestu po světě a propagoval nové cesty rozvoje celého československého hospodářství.

Odborníci i obdivovatelé baťovského podnikatelského zázraku se dodnes přou o to, kdo z nevlastních bratrů byl úspěšnější. Tomáš z malé ševcovské továrny vybudoval nebývale prosperující firmu s celosvětovou působností, Jan Antonín ji neméně úspěšně rozvíjel. V době hospodářské krize počátkem 30. let rozšířil výrobu o nové obory (pneumatiky, letadla, klínové řemeny, gumové zboží, hračky, kola, umělá vlákna), do Zlína pozval přední architekty, včetně Le Corbusiera, založil filmové ateliéry či školu umění. Měl řadu ambiciózních plánů, nejznámějším je asi dálnice napříč celým tehdejším Československem. Ve světě vznikaly nové továrny a kolem řady z nich města. Stoupenci zakladatele firmy tyto zásluhy Janu Antonínovi sice neupírají, poukazují však na to, že pouze úspěšně dokončil bratrovy projekty. A Jan Antonín uspěl údajně především proto, že přenechal část řízení podniku schopným ředitelům z dob Tomáše Bati.

Na začátku okupace pobýval Jan Antonín v USA, kde otevřel pobočku, ze které hodlal učinit centrum mezinárodní Baťa Shoe Company. Nevyhnul se však střetu s konkurencí a odbory a americká strana mu neprodloužila povolení k pobytu. Využil proto nabídky z Brazílie, kam, jak se později ukázalo, natrvalo přesídlil. V Brazílii vybudoval nové závody a obchody, založil dvě zemědělská osidlovací centra a města Batatuba, Mariapolis, Batayporá a Bataguacú. Mimo jiné zde působil i jako poradce prezidenta a vydal několik knih. V roce 1957 byl dokonce navržen na Nobelovu cenu míru, nominaci však pokorně odmítl ve prospěch kandidáta z Brazílie. Nakonec zde i zemřel v srpnu 1965.

Diskuze