Rozhovory

Příběh nečekaného úspěchu. Šestinásobná maminka Hanka Urbánková: Bohatství našla v bylinkách!

Kateřina Kotalová

Příběh nečekaného úspěchu. Šestinásobná maminka Hanka Urbánková: Bohatství našla v bylinkách!

Zpracováním bylinek chtěla Hanka Urbánková (39) původně jenom trochu přispět do rodinného rozpočtu. Byla zrovna popáté na mateřské a rodinný rozpočet ležel na bedrech manžela, divadelního herce na volné noze, Miroslava Urbánka (34). Že to bude nakonec ona a její bylinky, kdo bude úspěšně živit celou rodinu, by ji v tu chvíli ani ve snu nenapadlo. Její Farma Sedmikráska ve Sněžné u Žďáru nad Sázavou jenom kvete a ona také. Pod srdcem nosí své šesté dítě a kromě bohatství našla v bylinkách i svobodu, přestala úplně řešit peníze a z domu vyhodila všechny léky. Zdravotní neduhy umí vyřešit sama, na ty úřednické zatím lék nenašla...

Hanko, za jak dlouho lze z ničeho vybudovat prosperující bylinkovou firmu?

Bylinky suším už léta letoucí. Když přišly děti, začala jsem se tomu věnovat víc, abych nemusela běhat k doktorovi s každou maličkostí. Ale teprve před dvěma lety mě kamarádka začala přesvědčovat, abych svoje čaje a sirupy zkusila nabídnout i dalším lidem, nejen rodině a známým. Dlouho jsem váhala a pak jsem si vymyslela etikety, název Farma Sedmikráska a před dvěma lety jsme zkusili vyjet na první trhy. Byli jsme hodně překvapení ze zájmu lidí.

Věděla jste hned, že to bude mít úspěch?

Plánovala jsem si, že by bylo úžasné v prvním roce prodat 600 lahví sirupů, abych manželovi vypomohla, protože živit takhle velkou rodinu z divadelního platu je opravdu těžké. Prodali jsme jich ale mnohonásobně víc. Bylo to neuvěřitelné. Dnes naplníme i tisíc lahví měsíčně. Takový úspěch jsme vskutku nečekali.

Nějak jste ale přece musela vstoupit do povědomí a něco pro to udělat...

Na začátku byly nejdůležitější trhy. Dnes jsou to besedy o bylinkách, které dělám po celé republice, tímto způsobem se prezentuji a dostávám do podvědomí mnoha lidí. Ale je to náročné a utíká čas, který bych potřebovala pro výrobu. Výhodnější je dodávat do obchodů. Šetří to čas, nicméně prodávám samozřejmě za velkoobchodní ceny. Dnes zásobuji obchody různě po republice a začínám dodávat i na Slovensko.

Jak řešíte distribuci?

Sami. Nespolupracujeme se žádnou distribuční firmou, teď nám nabídla jedna, že by nám pokryla Slovensko. My se ale zatím bráníme, protože si vezme další procenta a člověk pak musí jít pořád s cenou dolů a nakonec z toho má distributor a prodejce mnohem víc než my z výroby.

Výrobu při takových množství, abyste pokryla celou republiku, také zvládáte svépomocí?

My nejsme žádná tovární výroba a ani na tom nechceme nic měnit. Zakládáme si na tom, že naše produkty jsou skutečně ručně vyráběné, s láskou, po domácku tak, jak se vyráběly za starých časů, jen samozřejmě vše v nerezu. Nejsme schopni vyrobit takový objem, aby byly naše výrobky ve všech řetězcích. Jde nám především o kvalitu ne o kvantitu.

Promiňte, říkala jste všechno ručně?

Donedávna jsme všechno drtili v rukách, také mám na kloubech hrozné mozoly. Teď už jsme koupili řezačku, zatím mechanickou, časem ale budeme muset pořídit i motorovou.

Ještěže máte velkou rodinu a spoustu nápomocných rukou...

Mou největší oporou je manžel, který pomáhá se vším možným v každé volné chvíli. Zpočátku jsem si všechno sbírala sama nebo s dětmi, ale teď už mám i pět sběraček, od kterých bylinky vykupuji a jednoho brigádníka na pomocné práce. To už bych sama nemohla zvládnout. Mám naštěstí velmi zodpovědného nejstaršího syna Ondřeje (15), který mi pomáhá se vším i s dětmi. Mám jen jednu dcerku, pětiletou Marienku, a ta je moc šikovná, spoustu bylinek už pozná a se vším chce pomáhat. Ta už by nejraději i sypala čaje, ale na to si musí ještě chvíli počkat.

Počkejte, neříkejte mi, že děti nehudrují, když místo k počítači musí do kopců trhat bylinky...

Někdy se jim nechce, zvlášť v ve vedrech. To mi říkají, abych si do těch svahů lezla sama. A jsou bylinky, které sbírají nerady, třeba sedmikrásky, u kterých se musí sedět a je to taková titěrná práce, ale třeba maliník sbírají rády. Je pravda, že syn občas říká, že pro jeho spolužáky jsme jako nějací exoti. Protože jeho vrstevníci po škole mrsknou tašku do kouta a hrají hry na počítači. Naše děti mají sice také notebooky, mobily a přístup na internet, ale nemají na to tolik času.

Musíte to mít doma skvěle zorganizované.

U nás funguje, co fungovávalo dřív. Děcka se hodně naučí jeden od druhého, jsou samostatné a starší se umí postarat o mladší. Máme rozdělené úkoly, jeden vysává, druhý myje nádobí, třetí jde s malými ven, další se postará o zvířata.

Proboha, kolik do toho všeho máte ještě zvířat?

Máme králíky, ovečky, slepice, abychom měli svoje produkty. Snažíme si produkovat co nejvíce svých potravin. Ještě donedávna jsme měli i kravky a kozy, dělali jsme si svoje másla a sýry. Jenomže jak stoupl odbyt bylinek, museli jsme dát kravky pryč. To už bych opravdu nezvládla. Copak nadojit, to není problém, ale zpracovat denně 20 litrů mléka, to nejde. Obrečeli jsme je, ale bylo to jediné možné řešení.

Stejně je s podivem, že jste se ještě nezbláznila. A to se přitom ještě chcete rozrůstat...

Vždycky jsem chtěla velkou rodinu. Musím ale říct, že si někdy taky pobrečím, když je toho na mne přespříliš. Nebudu ze sebe dělat frajerku, někdy je toho opravdu moc. Myslela jsem, že pět dětí stačí, ale dcerka nás přemlouvala, že by ještě chtěla sestřičku. A i tatínek chtěl další děti, a tak v lednu očekáváme šestý přírůstek.

Máte někoho na pomoc? Babičku na hlídání?

Bohužel nemáme. Manželovi rodiče bydlí až v Ostravě a můj tatínek má skoro 90 let a maminka je těžce nemocná, takže naopak ještě musím čas rozdělit i pro ně.

Dokážou vaše bylinky pomoci i vážně nemocné mamince?

Na každý neduh se nějaká bylinka najde. A všechno souvisí se stavem mysli. S maminkou ale trochu bojuju. Už přijala to, že jsme jí vzali prášky, a že jí dáváme naše léčiva. Ale při každé příležitosti se nás snaží přinutit, abychom jí prášky vrátili, protože pan doktor je jediný, kdo ji může zachránit. Bohužel na její nemoc žádné léky ještě nejsou a ty, co dostávala, ji jen utlumovaly. Neslibuji jí zázraky, ale může vést plnohodnotnější, ale může vést plnohodnotnější život a věřím, že tu s námi ještě nějaký čas bude.

Odmítáte farmaceutika úplně?

My už několik let léky vůbec neužíváme. Já jsem se zařekla, že už žádné prášky nikdy do úst nevezmu, ale pokud by se vyskytla situace, třeba u dětí, že bych si nevěděla rady a medicína na to lék měla, tak bych jim ho dala. Zatím jsem se nesetkala s tím, že by bylo něco, co by fungovalo lépe než bylinky a bez vedlejších účinků. Náš dětský doktor má pocit, že moje děti vůbec nejsou nemocné. Bývají, ale my si průjmy, chřipky a nachlazení zvládneme vyléčit doma. Jednou za čas zavolá sestřička, abychom jim děti přišli ukázat na preventivní prohlídku. Tak si je přeměří a zváží.

Co vlastně z bylinek vyrábíte?

Nejvíc jdou na odbyt sirupy a čaje. Vyrábím i tinktury, masti a olejíčky. Vím, že by i o ně byl velký zájem, ale ty prodávat nemůžu. Nedostanu na to povolení. Vzdělání k tomu sice mám a koncesi bych proto dostat mohla, ale jde o to, že bych musela mít další specializovanou výrobnu.

Do té stávající se nevejdete?

Vešla bych se, o to nejde, u nás je ale neuvěřitelně přísná legislativa, která to nedovoluje. Zpočátku jsem bylinné výrobky dělala doma. Nechtěla jsem si pořizovat provozovnu, když jsem nevěděla, jestli o to vůbec bude zájem. Ale bohužel musíme mít na vše oddělené místnosti. Jednu místnost na vaření sirupů, jinou na skladování, další na skald lahví... Navíc jsem nesměla vyrábět u sebe v kuchyni, přestože jsem v ní měla vše potřebné. Na tinktury bych si musela zařídit další místnost navíc jenom proto, že to už není potravina, ale výživový doplněk a místnost pro jeho výrobu musí být jakási malá laboratoř.

Kompromisní řešení nalézt nelze?

Bohužel. Chtějí po malovýrobcích, aby splňovali podmínky, které platí pro tovární výrobu. To je něco šíleného. Místo, aby byli rádi, že lidé nedřepí na pracovních úřadech. Vždyť tady je tolik šikovných lidí!

Mluvíte o věcech, které by jednoho rozčílily, vy ale působíte neskutečně optimisticky. Že vy máte nějaké bylinky i na dobrou náladu?

To ne, ale díky bylinkám jsme teď opravdu spokojení. Ale je to i tím, že nám odpadla starost, kde každý měsíc vzít na splátky a pro děti na kroužky a oblečení. Když má člověk nouzi, pořád myslí na peníze, aby vyšly. Tyto starosti jsem už úplně přestala řešit. Hrozně mě překvapilo, že se bylinkami dá velice dobře uživit i takhle velká rodina, a přitom zbyde i na hypotéku a opravu domu.

A kdo za vás řeší firemní peníze?

Já jsem takový podnikatel, že si vůbec nekontroluju, jestli mi chodí platby. Lidem posílám balíčky a nechci po nikom, aby mi platil dopředu. Učím lidi, aby si zase začali věřit. Vždycky jim k tomu napíšu dopis s číslem účtu a jestli mi někteří lidé peníze neposlali, nevím, nikdy jsem si to nekontrolovala. Já jsem opravdu úplně přestala myslet na peníze.

Nezlobte se, ale je to trochu záviděníhodné...

I mně se občas zdá, že nám to lidé moc nepřejí, ale to je takový český národní zvyk. Odstup místních starousedlíků samozřejmě pociťujeme. Pro ně budeme stále přistěhovalci z města.

To si k vám ani nepřijdou pro dobrý čaj?

Místní ke mně donedávna nechodili vůbec. Ale chalupáři ano, ti si chodívali pro mléko, sýry, nyní pro vajíčka, občas pro maso. Starousedlíci ne. Postupně se situace zlepšuje.

Trápí vás to?

Neřeším to. Důležité je, že mám harmonickou a zdravou rodinu. Pro mě je nejdůležitější na světě láska. Kdo se užírá v nějaké zášti a nenávisti, nemůže být stoprocentně zdravý.

A co vy? Máte ve svém okolí podnikatele, jehož příběh by mohl inspirovat, nebo potřebuje pomoct? Napište nám o něm na redakce@zivnostenskelisty.cz

Diskuze