Revue

Češi milují retro značky. Vede Kofola, žvýkačka Pedro už tolik netáhne

Rudolf Klement

Češi milují retro značky. Vede Kofola, žvýkačka Pedro už tolik netáhne

Zajímavé je, že zatímco většina našich rodičů a prarodičů toužila poznávat, co se prodává u západních sousedů, protože to málo, co bylo k dostání u nás, už se okoukalo, nyní se karta otáčí. I přesto, že v dnešní době nalezneme v obchodech bez výjimek všechno, lidé stále častěji touží ochutnat kus minulosti. A pokud to jde, rádi se vracejí k původním výrobkům.

Českých značek, které se pokusily navázat na věhlas původních předchůdců, je nespočet. Nicméně do výběru jsme zařadili jen ty, které se něčím vymykají. Ať už tím, že jejich návrat byl nadmíru úspěšný nebo proto, že se nástupnická značka vydala trochu jinou cestou než ta původní.

Jedničkou je Kofola

Výzkumný ústav léčivých rostlin v Praze dostal za úkol vytvořit alternativu pro kolové nápoje západního střihu, které se u nás nesměly prodávat. Dva roky na to, v roce 1957, představuje tým vedený doc. RNDr. PhMr. Zdeňkem Blažkem, CSc. výsledek svého snažení - sirup KOFO. Sladkokyselý sirup, sloužící k výrobě syceného nápoje s názvem Kofola, byl a dodnes i je směsí extraktů z kardamomu, koriandru a skořice smíchaných s jablky, rybízem, višněmi a malinami a příměsí kofeinu. Přírodní základ je také důvodem toho, že nápoj z něho vyráběný může mít v různých ročních obdobích různé chutě, podle toho, jaká je zrovna úroda výše zmíněných surovin.V roce 1996 Kofola stáčí 26 000 000 litrů svého nápoje, což je oproti roku 1970, kdy se stočilo 179 400 000 litrů, pokles o 86%. Nastává doba úpadku, kdy se o ochrannou známku vedou soudní spory. Několik firem vyrábí nápoje s názvem Kofola, většina z nich však s tou původní nemá nic společného. Ze soudních pří nakonec jako vítěz vychází společnost Santa nápoje z Krnova, kterou vlastní rodina naturalizovaných Řeků Samarasových. V roce 1998 se značka Kofola vrací na pulty obchodů a nastává její nová úspěšná éra. Roku 2001 se k tomu přidává masivní kampaň s dnes již silně zakořeněným sloganem „Když ji miluješ, není co řešit,“ který nápoj doprovází dodnes a je součástí různých obměn kampaní.

Botas vsadil všechno na retro

Společnost byla pod původním názvem Botana založena v roce 1949 ve Skutči. V Botaně se nejdříve vyráběla zejména vycházková obuv pro muže a v menší míře pak lyžařské boty a brusle. Největší rozmach zažívá Botas v sedmdesátých letech. V sídle společnosti je postavena nová administrativní budova a závod, kde se vyrábí na 230 vzorů obuvi pro rozmanitá sportovní odvětví.

Tzv. „botasky“ v té době vlastnil snad každý. I vývoz jede na plné obrátky. Vyváží se do 35 zemí světa samozřejmě v čele se Sovětským svazem. Ke kvantitě se pak počátkem osmdesátých let přidává i uznání kvality, což dokazují i mnohá ocenění z té doby, ale i následný vývoj značky v devadesátých letech. V té době se navíc vyrábí okolo dvou a půl milionu párů obuvi ročně. Po pádu železné opony stejně jako ostatní firmy, ani Botas nemine privatizace. Roku 1991 se z něj stává akciová společnost a dá se říct, že tak trochu hledá své já. V těchto letech vyrábí obuv hlavně pro jiné ať už větší či menší sportovní značky (Puma, Adidas, Bauer a jiné), nikoliv však pod svým jménem.

V polovině devadesátých let je Botas restrukturalizován, aby mohl lépe bojovat s nastupující silnou konkurencí z východu. Restrukturalizace probíhá úspěšně a její součástí je i nové logo. Společnost úspěšně prodává specializované druhy obuvi, nicméně stále tomu něco chybí. To něco přichází v roce 2007, kdy se Botas sváží na tzv. retro vlně a uvádí na trh novou řadu svých bot pod názvem „Classic 66“. Tyto boty se vyznačují hlavně povedeným velmi barvitým designem připomínajícím původní sportovní obuv ze šedesátých let. Za tento design Botas získává nejedno ocenění, mimo jiné třeba cenu Czech Grand Design 2009. Co je však ještě důležitější, že tyto „retro boty“ osloví obrovské množství mladých lidí a značce se tak daří oprášit starou slávu.

Hodinky Prim aneb Nekonečný soudní spor

Počátek hodinářské tradice značky Prim sahá do roku 1949, kdy je v Novém Městě nad Metují postaven pobočný závod Chronotechna. Národní podnik Chronotechna, který byl založen tři roky předtím, dostal za úkol zavést u nás novou tradici náramkových hodinek. V roce 1955 se tak začíná v závodě vyrábět první hodinkový strojek. Podnik vyrábí přesné hodinové strojky pro armádu, ale i hodiny a hodinky pro běžné občany a ve své době drží monopol na výrobu hodinek v ČSSR. Od roku 1969 nese firma jméno Elton, nicméně stále vyrábí pod obchodní značkou Prim.

Po roce 1989 a po kuponové privatizaci se společnost potácí, tak jako většina původně národních podniků, v problémech a hrozí jí bankrot. Mezi lety 1994 - 2006 je výroba strojků zcela zastavena a zdejší hodináři jsou nuceni montovat hodinky ze zásob. V následujícím roce však už společnost Elton začíná připravovat vše na opětovné zahájení výroby vlastních součástek do hodinek. A o dva roky později je zase spuštěna výroba a ze závodu jdou na trh první hodinky s mechanickým strojkem v nové éře značky Prim. Prim se dnes už neorientuje na běžného občana, jako tomu bylo dříve, ale zaměřuje se spíše na vyšší cenové třídy. Hodinky se dnes v Novém Městě nad Metují vyrábí zpravidla na zakázku, jsou vděčným darem pro státníky a jejich ceny se pohybují v řádech desetitisíců českých korun. Dobrou a hlavně reprezentativní reklamu jim dělá také to, že je nosí mimo jiné bývalý prezident České Republiky Václav Klaus nebo známý francouzský herec Alain Delon. Prim se také hrdě hlásí ke své historii. A tak krom historického designu vyrobených hodinek se společnost stará i o renovaci původních modelů.

Vypadá to tak, že značka prošla stejně jako třeba výše zmíněná Kofola úspěšnou a téměř bezproblémovou renovací a teď se těší zase velké slávě. Není tomu však úplně tak. Fakticky nyní můžeme najít na trhu dvě společnosti, které prodávají své hodinky pod značkou Prim. V roce 2002 totiž původní majitel ochranné známky Chronotechna Štenberk prodal tuto známku soukromé společnosti MPM-QUALITY v.o.s.. Právě Frýdecko-Místecká MPMQUALITY doposud prodávala své výrobky pod původním logotypem Prim. Druhou společností, která prodávala hodinky pod značkou Prim, byla společnost ELTON hodinářská a.s., která sídlí v Novém Městě nad Metují a je faktickým pokračovatelem hodinářské tradice. Podle posledního rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci je zároveň oprávněna používat původní logotyp Prim, přičemž doposud byla nucena používat logotyp evropské ochranné známky Manufacture PRIM 1949. Žabomyší spor o tradiční českou značku bude zřejmě ještě několik let pokračovat v podobném duchu. Nyní probíhají tři soudní řízení a nezdá se, že by mohla být ukončena s jasným výsledkem v dohledné době. První se táhne už od roku 2000 u soudu v Hradci Králové, další u městského soudu v Praze a třetí u soudního dvora Evropské unie. MPM Quality už má za sebou vítězství u Okresního soudu v Bratislavě, který vydal předběžné opatření, že Elton nesmí používat značku Prim na Slovensku. Současně ale probíhá ještě několik správních řízení.

Igráček se v konkurenci neztratil

Igráček je asi osm centimetrů vysoká hračka vyrobená z plastu. Jedná se o figurky, které představují různé profese. Igráčci měli otočnou hlavu a pohyblivé končetiny, avšak pouze jedním směrem. Otcem těchto postaviček je označován český designer a modelář Jiří Kalina, nicméně Kalina pouze převzal nápad svého německého kolegy Hanse Becka. Beck představil Kalinovi svůj návrh hračky koncem šedesátých let s tím, že o hračku nemá žádný výrobce zájem a pokud Kalina ano, může jeho nápad využít v tehdejším Československu. A tak se stalo, že v roce 1977 z výrobní linky sjíždí první postavička Igráčka. Tou první, ve které byl Igráček představen, byl zedník, po něm následovali kuchař, kominík, námořník a dalších přibližně 50 profesí.

Výroba byla situována v továrně v Mnichovicích u Prahy pod hlavičkou výrobního družstva IGRA. O konkurenci se chvíli snažilo družstvo, které začalo vyrábět Hejrupáčka, ten však neměl takový úspěch a moc dlouho se nevyráběl. Po sametové revoluci však přichází otevření trhu zahraničním výrobcům a s ním i konkurence v podobě postaviček Playmobil, ze kterých v podstatě Igráček vzešel, ale i Lego a jiné značky, které byly pro děti atraktivnější než Igráčci. Igráček tak přišel o mnoho svých zákazníků a ještě roku 1989 se přestal vyrábět. Téměř 20 let pak o Igráčkovi nebylo vidu ani slechu, až kolem roku 2008 se začal připravovat návrat plastových postaviček na pulty českých hračkářství. V roce 2009 byl pak dokončen vývoj nových Igráčků a ti se vrátili na náš trh s několika inovacemi. Krom nového modernizovaného loga byly upraveny i samotné figurky. Nově je možné postavičkám otáčet i zápěstím a byla zdokonalena i samotná výroba, takže nové hračky by měly vydržet více. Zajímavostí je, že profese, ve kterých byly nabízeny původní figurky, se dnes prakticky nezměnily. Současným výrobcem je společnost Efko z Nového Veselí.

Pedro už tak neletí

Historie žvýkaček Pedro se u nás datuje k roku 1968, kdy v Československu výrazně roste spotřeba žvýkaček. Centrem výrobyv ČSSR bylo tehdy město Velim nedaleko Kolína. Kromě značky Pedro se zde vyráběla další z „velké trojky“ nejznámějších žvýkaček tehdejší doby, a to značka Sevak. Třetí z uvedené trojice pak byly žvýkačky Bajo. Pedro bylo zdaleka nejoblíbenější z těchto tří. Bylo cenově nejdostupnější (1,- Kčs) a hlavně, žvýkačka plnila svůj hlavní účel – dlouho vydržela, chutnala poměrně obstojně, a jak dnes s trochou nadsázky říkají ti, co ji měli v oblibě, dělaly se z ní výborně bubliny.

Největší oblibu zažilo Pedro v 70. a 80. letech minulého století. Hlavním symbolem byl chlapec se sombrerem na červeném pozadí, který značku dělá nezaměnitelnou dodnes. Po sametové revoluci v roce 1989 se žvýkačky ve Velimském závodě stále vyráběly, a to až do roku 1992, kdy firmu Velim, která je vyráběla, získal nadnárodní koncern Nestlé. Nestlé nicméně poměrně záhy na to zjistilo, že výroba žvýkaček není vzhledem k jejich firemní strategii a celosvětově nabízenému portfoliu výrobků pro společnost atraktivní. Tím končí roku 1994 éra původních žvýkaček Pedro a závod ve Velimi je uzavřen, respektive využit k výrobě jiných cukrovinek. Tento stav vydržel až do roku 2007, kdy si ochrannou známku Pedro koupila společnost Candy Plus a začalo se spekulovat o návratu žvýkaček Pedro na český trh. V roce 2012 českého výrobce cukrovinek Candy Plus kupuje finská potravinářská firma Raisio. Zaplatila za to zhruba 20,5 milionu eur, tedy přes půl miliardy korun. Pedro se do dnešních dnů stále vyrábí, ale rozhodně nepatří mezi nejprodávanější žvýkačky, možná proto, že generace, která Pedro milovala, má již strach o své zubní plomby, a tak dává přednost menším tvarům žvýkaček. A upřímně, kdy jste naposledy někdo viděl reklamu na legendární Pedro?

Diskuze