Příběhy

Příběh pevné lahůdkářské rodiny Váhalovy: Na úspěch čekali skoro 60 let

Kateřina Kotalová

Příběh pevné lahůdkářské rodiny Váhalovy: Na úspěch čekali skoro 60 let

Být na místě Roberta Váhaly staršího, leckdo by to už dávno zabalil. On se ale přes nepřízeň osudu a střídání totalitních režimů nikdy nevzdal snu o úspěšné rodinné uzenářské firmě. Na den, kdy se jeho sen stal skutečností, čekal dlouhých padesát osm let! Vytrvalost a bezmezná důvěra ve vlastní rodinu z něj na prahu osmdesátky konečně udělala váženého byznysmena. Do řemesla zasvětil všechny své potomky, až pak si dovolil odejít navěky. Bylo mu 91 a odcházel spokojeně. Není divu…

Leckdo by ho mohl mít za blázna. Bezmála šedesát let vedl své potomky k tomu, že jednou budou majiteli lahůdkářství. Býval by je všechny nechal vyučit řezníky a uzenáři, režim mu to ale nedovolil. Přestože v době hluboké totality, která podnikání rozhodně nepřála a nic nenasvědčovalo tomu, že v dohlednu přát bude, byly jeho myšlenky utopické, on se jich nikdy nevzdal. Poté, co mu v roce 1950 znárodnili obchod s výrobnou uzenin a konzervárnu na náměstí v Hustopečích nad Bečvou, pracoval v cementárnách, na dráze, v závodě ETA a v hlavě spřádal plány.

„Otec přitom stále věřil, že mu jeho firmu vrátí, a proto chtěl, aby potomci získali vzdělání, které by mohli v potravinářství uplatnit,“ tvrdí v rozhovoru pro časopis Ekonom Robert Váhala mladší.

Nejstaršího syna kvůli třídnímu původu nepustili do učení na řezníka, a tak ho poslal na cementářskou průmyslovku, ale vštěpoval mu základy jeho řemesla. Mladší děti poslal do učení daleko od Hustopečí, kde si jméno Vácha s řezničinou nikdo nespojoval.

Velký byznys rozjel v osmdesáti!

Rok 1990 byl pro Roberta Váhalu šťastným. Starý pán sice v témže roce oslavil osmdesátiny a na vedení firmy se už necítil, dal ale plnou moc a cenné rady svým synům, kteří z firmy Váhala a spol. za jeho dohledu udělali uznávaného uzenářského výrobce. „Naše výrobky jsou z masa a koření, nepoužíváme žádné náhražky. Šunka je skutečná šunka, slanina opravdová slanina, špekáčky obsahují 70 % masa, farmářské klobásy 85 procent,“ vyzdvihuje v rozhovoru Robert Váhala mladší, jeden z osmi Váhalových potomků, spoluvlastníků rodinné firmy.

Myšlenek a zásad Roberta Váhaly staršího se jeho potomci drží dodnes. Jeho syn Robert je přesvědčený, že nebýt jich, firma Váhala a spol. by rozhodně dnes nemohla být tam, kde je. Tedy uznávanou lahůdkářskou společností s 230 zaměstnanci a pětisetmilionovými tržbami.

Kvalita prostě něco stojí

Na lahůdkách Váhalových si ale víc pochutnávají Němci, Rakušáci a Italové. Ne že by nám svoje výrobky rodina nechtěla dopřát, koneckonců podnikových prodejen tady má deset, české obchodní řetězce od nich moc neberou. Kvalita totiž něco stojí, víc, než si řetězce přejí. Kompromisy se ale u Váhalových nedělají…

A co vy? Máte ve svém okolí podnikatele, jehož příběh by mohl inspirovat, nebo potřebuje pomoct? Napište nám o něm na redakce@zivnostenskelisty.cz

Diskuze