Rozhovory

Klatovský řezník Pavel Havlíček:O mém boji s Andrejem Babišem

Kateřina Kotalová

O mém boji s Andrejem Babišem

Když si klatovský řezník Pavel Havlíček (53) vyvěsil na dveře svého řeznictví ceduli s nápisem „Babišovy výrobky nevedeme, neprodáváme“, pravděpodobně vůbec netušil, co to způsobí. Tisíce lidí začaly fotografii spontánně sdílet na sociální síti, dočkal se návštěvy kosteleckých uzenářů a jeho obličej obletěl celou republiku. Ještě před rokem ho nikdo neznal, dnes platí za nejhlasitějšího kritika vlády mezi živnostníky. Se svými názory vystupuje na demonstracích, konferencích, v televizních pořadech a teď vážně uvažuje o kandidatuře do Senátu. Proč mu Andrej Babiš tolik leží v žaludku? Proč podle něj budou malí živnostníci brzy chodit žebrotou? Proč jeho párky prostě nikdy nebudou k mání za cenu jako v supermarketu? A jak vůbec žije, když se zavřou dveře jeho řeznictví?

Po té vaší „aférce“ s Andrejem Babišem, resp. jeho uzenářskou společností, znají vaše řeznictví lidé napříč republikou. Odrazilo se to na tržbách?

Kdepak, nějaké zákazníky to možná přivedlo, nějaké odválo. Na tržbách se nic nezměnilo a také jsem to ani neočekával. A hlavně, o tom to není. Sám ministr už více než rok chrlí do médií sdělení o tom, jak živnostníci kradou a on je tím spasitelem a přitom právě jemu stačí půl kila masa k výrobě celého kila uzené kýty bez kosti! Připomíná mi takové chování písničku Karla Kryla o tom, jak vrah nám tu na rohu ulice o morálce káže... Na tržbách v klatovské prodejně se moje aktivity nijak neprojevují, ale je pravda, že si u mě objednávají uzeniny a uzená masa i lidé z Plzně, Prahy a okolí a já jim ho každou neděli, když mám v Klatovech zavřeno, předem objednané rozvážím.

Opravdu si myslíte, že usilovné prosazování elektronické evidence tržeb už nyní dopadá na vaše podnikání?

Samozřejmě. Co myslíte, s jakou ochotou k nám živnostníkům, asi lidé chodí nakupovat, když jim někdo systematicky vštěpuje do hlav, že jsme zloději. A proto jsem se také rozhodl bojkotovat vše, co Babišovo je. Pro něj je likvidace živnostníků jednoznačnou prioritou, protože drtivá většina malých živnostníků se živí kolem potravin, ať už jsou to hospody nebo malé krámky. A ti všichni jsou pro něj poslední konkurencí.

Jaké dopady EET očekáváte vy?

Povede to k útlumu a likvidaci živnostenského stavu, kolem kterého je živo až 1,5 milionu lidí. Živnostníci si budou muset pořídit EET a mlčet, protože jinak jako by, že jsou vinni. Respektive budou muset povinně investovat peníze, aby dokazovali, že nejsou vinni. Jenomže právo funguje jinak. Pokud má být někdo obviněn, důkazní břemeno má být na straně žalující. Jestli Babiš hodlá ukazovat prstem, že živnostníci jsou zloději a okrádají na daních, pak musí dokázat, kdo a jak. A na to přece nástroje existují! A pokud Babiš neví, co to je účetnictví, pak je diletant a nemá co dělat na židli ministra finací.

Opravdu vám vadí čistě jenom ten princip?

Ale ne. Evidence nepřinese nic zásadního, zato přinese měsíční náklady navíc. Přibyde práce s vyplňováním dalších tabulek a přehledů. Jako živnostník plním stovky povinností, další už dělat nemůžu, a tak si na to budu muset někoho zjednávat. Vždyť bych pomalu nemohl dělat nic jiného, než jen vyplňoval evidenci, tabulky a teď novou novinku, kontrolní hlášení. A sám již přiznal, že právě tento zákon je zmetkem a není dobrý. Neměl bych čas na samotnou práci pro obživu. A ti, kteří chtějí na daních šidit, budou šidit dál, protože existuje několik způsobů, jak slavnou EET obejít. A dokáže to každý praktit.

Jaké náklady navíc to odhadem znamená pro vás?

Vzhledem k tomu, že bude potřeba investovat další peníze ještě do provozu EET, odhaduji to tak na tisícikorunu měsíčně mimo samotné pořizovací náklady. Malí živnostníci však tyhle peníze nutně potřebují na chleba, máslo a nebo knížky pro děti. Pro ně to opravdu nejsou drobné!

Kde konkrétně vám budou chybět?

Měl bych za rok třetinu pěkného nového kutru, to je stroj na zpracování masa, ve kterém se dají vyrábět například párky. Díky němu je vyrobím lépe, budou chutnější, pevnější a nebudou mít tak velkou ztrátovost na váze. A tím vydělám peníze, které mohu investovat například do nové udírny. Jenomže si ho nekoupím, protože ty peníze odevzdám a tak je to s námi se všemi. Odevzdáme své peníze jinam a třeba budou pak přesměrovány do podpory biopaliv a nebo na rozvoj zaměstnanců v Kosteleckých uzeninách že?

Pane Havlíčku, proč si vůbec chcete „špinit ruce“ v politice?

V prvé řadě musím říci, že politika není věc špinavá. To jen někteří si zoufale přejí, abychom si to mysleli a nestarali se o ni. Nikdy bych si nemyslel, že se mi bude chtít do vysoké politiky. Vzhledem k mým aktivitám mě ale velmi aktivně oslovují různé politické subjekty. Nevím, zda to není předčasné, ale velmi vážně zvažuji spolupráci se Stranou soukromníků. Sám přece soukromníkem jsem. Pokud bych se rozhodl a uspěl v bitvě o Senátní lavici, budou mít živnostníci svou první vlaštovku, která bude opravdu sledovat jejich zájem. Živnostníci by si konečně mohli zvolit, zda chtějí někoho, kdo něco vykonal a zná jejich život, jejich rány a dokáže v jejich zájmu promluvit nahlas. Vím, že jsem pro živnostníky smysluplná alternativa a věřím, že se živnostníci vzchopí a dojde jim hrozba likvidace, bude-li vítězit levice s Babišovým ANO v čele.

Počkejte, jestli chcete do Senátu, potřebujete motto…

Poctivý řezník, poctivý živnostník, poctivý senátor... Chtěl bych také, aby mi živnostníci dali jakýmkoli způsobem vědět, zda by „do toho“ šli se mnou, protože už jsme se snad přesvědčili, že každý sám za sebe nejsme nic. Jen hadrem u nohou soudruhů...

Jak se pozná poctivý senátor, ví Bůh, ale řekněte mi, jak se pozná dobrý řezník?

Dobrý řezník, když vejde do maštale, pozná, jestli se hospodář o zvíře dobře stará, jestli mají čisto, dostatek vzduchu, prostoru a jsou nakrmení a čistí. Dokáže čuníka v maštali podrbat za uchem, poplácat ho, třeba na něj i promluvit.

Promiňte, ale jak potom takového čuníka dokážete zabít?

Dobrý řezník v první řadě nezabíjí, ale poráží. Porážka je úkon, při kterém se snažíme, aby zvíře co nejméně trpělo. Kdybychom „zabíjeli“, je nám jedno jak. Řezník musí mít na paměti, že zvíře umírá proto, aby se člověk najedl. Dnes sám pro sebe už neporážím, ale začínal jsem jako porážeč, jako „ten první“ a byl jsem právě tím prvním až do roku 89, kdy jsem odešel ze sanitní porážky. Vždycky jsem ke zvířeti přistupoval s velkou úctou a pokorou. A velmi prosím své kolegy, aby takovými také byli...

Je pravda, že maso ze zvířete, které nemělo dobrý život nebo smrt, chutná jinak?

Samozřejmě. Zvíře ve stresu je ztuhlé. Maso zvířete, které není ve stresu, je vláčnější a chutnější. Tento stav je zapříčiněn obsahem svalového glykogenu. Ten pak za pomoci enzymů způsobuje žádoucí zrání masa.

A jak pozná zákazník, že si nekupuje „vystresované“ maso?

Přece podle dobrého řezníka. Každý dobrý řezník musí vědět, jaké maso prodává. Na cokoliv k masu se zeptáte, musí umět okamžitě a fundovaně odpovědět, a nebo vědět, kde odpověď najde.

Na malém městě určitě hraje velkou roli dobrá pověst, a ta se lehko ztrácí…

Obrovskou! Tu tady ztratíte velmi rychle, ani se o to nemusíte zasadit. Stačí, že lidem nabídnu poctivý špekáček za jinou cenu, než jakou mají řetězce pro něco, co sprostě nazývají špekáčkem.

Sprostě nazývají špekáčkem?

No jistě, vždyť to je úplně jiné zboží. To už není ani otázka kvality, řetězce prodávají prostě úplně jiné zboží. To jistí oligarchové vezmou například půl kila masa, smíchají to s půl kilem vody, soli, difosforečnanů, trifosforečnanů, karagenanu, bramborového škrobu, modifikovaného škrobu, různých vláknin, glutamáty a dalšími „éčky“, všechno to hodí do míchačky, vyčerpají vzduch, zmasírují a tuhle želatinovou hmotu vám pak prodají za kilo uzené kýty bez kosti.

Máte ještě chuť to lidem vysvětlovat?

Pokud mají zájem, rád vysvětlím. A lidé zájem mají. Samozřejmě, jsou i tací, kteří o to nestojí. Ti vám přijdou jen vynadat do zlodějů a odpopvěď nečekají.

Napadlo vás už někdy, že byste to nejradši zabalil?

Když vám vynadá zákazník, že jste zloděj, že prodáváte drahé špekáčky a já přitom vím, že je prodávám s minimálním výdělkem, který pokryje sotva chlazení toho výrobku a žádný velký zisk pro mě už není, tak to bych to tu někdy opravdu nejradši zavřel. Ale na druhou stranu pak přijde o mnoho více takových zákazníků, kteří v pondělí ráno nejdou nakupovat, ale po cestě strčí hlavu do dvěří a řeknou, že to uzený „...bylo nejlepší na světě...“ a oni že nic nepotřebují, jen prostě měli potřebu vám to říci. A zase pokračují svým směrem. A já pak jedu dál s radostí.

Jak si tedy poctivý řezník může zákazníky získat, když kvalita masa ne každého zajímá?

Jistě svým přístupem. Zákazníků já si nesmírně vážím a vždycky říkávám, že každý zákazník má nárok na sto procent mé pozornosti, ať se děje, co se děje. Zákazník si ke svému nákupu vybral můj krámek, mé zboží. A to je hodně velká pocta...

Jaké se ve vás odehrávají pocity, když jdete v supermarketu kolem uzenin?

Zásadně nechodím do supermarketů.

Počkejte, přece potřebujete občas i něco jiného než potraviny…

Pokud potřebuju cokoliv, co nemám sám na krámě, jdu zásadně k živnostníkovi. Párkrát jsem byl v supermarketu, jen jako doprovod. Ale já nejsem ten, co by u konkurence vyhledával chyby. Naopak hledám, co se mi líbí, a co bych mohl „opsat“. Beru inspiraci

Máte mezi klatovskými řezníky přátele?

Záleží na tom, jak definujete přátele. Vlastně nemám, ale není to tím, že jsme konkurenti nebo nějakou místní rivalitou. Mám zkrátka okruh přátel jinde a neznáme se mezi klatovskými řezníky tolik.

Říkávají vám vaši přátelé Pavlíku, když jste si tak pojmenoval řeznictví?

Moje maminka mi říkávala Pavlíku a tohle je tak trochu vzpomínka na moji mami. Je srandovní, když mi zákazníci říkají „pane Pavlíku“. A mně se moc líbí, když mi říkají vlastně křestním jménem. Je to pro mě mnohem srdečnější...

Přemýšlíte, co bude s vaším řeznictvím dál? Komu své řemeslo předáte?

Mám dcerku, ale ta se věnuje své práci a svému životu. Klidně ho i prodám, ale kdo by si koupil řeznictví v nájmu a v takové době, kdy živnostník je stejným „nepřítelem lidu“, jakým byl v padesátých létech? Spíš to vypadá, že takovéto provozy budou zanikat. Jsem plně smířený s tím, že jsem dvacet let soukromničil, dřel jako kůň, bral si úvěry a nebudu z toho mít vůbec nic a holka se o mě bude muset v důchodu postarat. Nebo bychom mohli všichni společně něco změnit? Víte, jsem věčným optimistou a věřím. Stále věřím, že by mohlo být líp...

Kolik hodin denně musíte věnovat práci, aby vás uživila?

Vstávám v půl čtvrté ráno, do řeznictví přijdu v půl páté, zadělám těsto a v osm otvírám prodejnu. Během dne kromě obsluhy zvládnu i nějakou tu výrobu. V pět zavřu krám a než sklidím je skoro sedm. Někdy se musím zdržet i do deseti a udím, co jsem zadělal přes den v mezičase. Jiná cesta není.

Vy nemáte žádné zaměstnance?

Už ne, zaměstnanci jsou už dnes zbytečný přepych. Drasticky se zvedly náklady, vznikly nové a nové daně a čím více budete zaměstnavatelům „šlapat“ na krk, tím méně budou ochotni zaměstnávat zaměstnance. Teď jsem sám sobě zaměstnancem, každé ráno si hezky vynadám, rozdělím si práci, v poledne si nafackuju a řeknu sám sobě do zrcadla, že na žádný oběd za trest nepůjdu. A je mi dobře. Jistě rozumíte ironii.

Promiňte, ale kdy jste byl naposledy na dovolené?

Nevím, opravdu nevím. Mám rád historii obecně, miluju starověký Egypt, rád bych se tam jednou podíval. Mým snem je plavba po Nilu a poznat zemi velikých faraonů... Ale zavřít krámek si zatím nemohu dovolit.

Přesto vypadáte, že byste nic jiného dělat nechtěl…

Všechno, co jsem kdy dělal, dělal jsem rád a s plným nasazením. Ale vždyť já jsem původně vlastně ani řezník být neměl. Měl jsem jít studovat elektrotechniku, kterou jsem miloval už od mala. Už v páté třídě jsem vyráběl elektronické obvody, znal jsem polovodiče a pomocí měděných drátků jsem si vyráběl primitivní plošné spoje. Jednoho krásného dne ale přijeli k nám domů ze Západočeského průmyslu masného, podepsali jsme smlouvu a bylo rozhodnuto.

Litujete toho dnes?

Nelituju. Jak už jsem řekl, všechno co jsem v životě dělal, dělal jsem rád.

A co děláte, když náhodou nepracujete?

Rád poslouchám hudbu. Miluju Metalicu, Nazareth, ale stejně tak jsem celou noc schopen poslouchat Mozarta, Vivaldiho...
Rád trávím čas se svou dcerkou, která mi dělá jen radost Má svou práci a i když už je dávno dospělá, chodí mě často navštěvovat. Rád se podívám na dobré historické dokumenty, čtu anebo si něco lehkého uvařím. I když se to nezdá, miluji zeleninu. A váha? Tak trochu zdravotní problém, ale pracuji na tom, to mi věřte..., uvidíte...

Máte po celém dni v řeznictví vůbec ještě chuť na maso?

To víte, že jo! Já jím všechno, maso i zeleninu. Nemusím však moc knedlíky. Naše mami říkávala: Doma jez, co máš, u lidí, co ti dají...

foto: Stanislav Novotný

Diskuze