Názory

Jak premiér Sobotka nakupuje a neplatí

Radomil Bábek

Jak premiér Sobotka nakupuje a neplatí

Socialisté, jak je jejich dobrým zvykem, rozdávají z cizího. Prosazují placené první tři dny nemocenské nebo pět dní placeného volna na zotavenou v nemoci. Ovšem, nemá to platit stát, i když ten na to vybírá odvody. Socialisté považují za samozřejmé, že to zaplatí zaměstnavatelé. Geniální – vláda se udělá pěknou, a my to zaplatíme.

Premiér Bohuslav Sobotka na téma placení nemocenské promluvil v záznamu z únorové tiskové konference ČSSD v Událostech České televize. A promluvil jako politik, jako levicový politik. „To, že se první tři dny neplatí nemocenská, vnímáme jako nespravedlnost, vnímáme to jako bezohledné opatření, které tady bylo prosazeno za pravice.“ Zjevně je Bohuslav Sobotka ochoten říci cokoli, jen když si je jist, že lidé už si nepamatují, jak to tehdy bylo. Pojďme si osvěžit paměť.

V České republice jsme dlouhodobě trpěli přemírou nemocnosti, často falešné, častým útěkem do nemoci, spojováním víkendů s tzv. nemocenskou, přeplněnými ordinacemi a extrémně vysokou spotřebou léků. Takové chování občanů již tak zatěžovalo sociální systém státu i zaměstnavatele, že bylo nutné s tím něco dělat. Stát, odbory a zaměstnavatelé se dohodli (ano, opravdu šlo o dohodu všech tří partnerů) a byl vytvořen systém, kdy každý se měl nějak podílet na úsporách výdajů ve zdravotnictví. Stát, zaměstnavatelé i zaměstnanci měli společně zabránit, nebo alespoň snížit, zneužívání nemocenské, léků apod.

Co konkrétně každý přinesl či obětoval?

Zaměstnancům přestaly být hrazeny první tři dny nemocenské. To mělo zabránit jejímu zneužívání.

Všichni občané začali platit velmi symbolické „zdravotní poplatky“ – za návštěvu lékaře a za pobyt v nemocnici. To mělo omezit zbytečné návštěvy lékařů, zkrátit pobyt v nemocnicích na nutné minimum a pomoci hradit alespoň jídlo, které pacienti v nemocnicích zkonzumují (nebo doma, byvše zdrávi, nejíme?).

Dále občané platili poplatky za recept na léky. To mělo snížit extrémně vysokou spotřebu léků. To vše bylo nemajetným občanům kompenzováno limitem 5 000Kč za rok. Jakmile utratili za poplatky, léky apod. více, byly jim částky vráceny.

Zaměstnavatelé přistoupili na to, že budou tři, později dva týdny nemocenské svým zaměstnancům hradit ze svého a stát mírně snížil odvody sociálního a zdravotního pojištění za zaměstnance.

Tak jsme se všichni podělili o odpovědnost a snahu omezit zneužívání zdravotního a sociálního systému. A přineslo to ovoce. Podle všech statistik jsme začali být méně nemocní, v čekárnách lékařů přestalo být narváno a snižovala se spotřeba léků. Opatření zafungovala, začali jsme vypadat jako civilizovaná země a státní zdravotní a sociální fond se dostal do formy.

Hlasy v ceně třicetikoruny

Potom několik vykuků z ČSSD zjistilo, že by se toho dalo využít. Zjistili, že 30 Kč může být pro mnoho lidí velmi silným motivem (jak neuvěřitelné), a slíbili jim, že je těch poplatků zbaví. Stalo se. Už se neplatí za návštěvu lékaře, už neplatíme za pobyt v nemocnici ani za recept na léky. Zůstala jen dvě opatření z celého balíčku – neplacené první tři dny nemocenské zaměstnanců a povinnost zaměstnavatelů hradit první dva týdny (bez tří dnů, tedy 11dní) nemocenské.

Teď chtějí socialisté rušit i neplacené první tři dny pracovní neschopnosti. A když jim to v koalici neprojde, tak mají v záloze uzákonění pěti dnů v roce, které si mohou zaměstnanci vybrat, aby třeba vyleželi chřipku nebo kocovinku nebo cokoli.

Nechme stranou dopady placených prvních tří dnů nemocenské na nemocnost, což například ve výrobních firmách může být celkem zásadní problém. To nejzajímavější na celé věci je nemravnost a drzost postoje a požadavků, které ČSSD prosazuje. Stát vybírá peníze na nemocenské pojištění, ale nechává první dva týdny nemocenské platit zaměstnavatele. Nedosti na tom, chce stát, tedy ČSSD, aby zaměstnavatelé platili ještě více, ještě další dny.

S trpělivostí u konce

Zatím byli zaměstnavatelé trpěliví a nechávali věci tak, jak jsou. Ale to ČSSD nestačí, chce víc a víc, protože socialisté doufají, že si za peníze zaměstnavatelů koupí vděk voličů.

Možná je dobré připomenout, že po zavedení všech popsaných opatření v roce 2008, vznikl státu od roku 2009 do roku 2014 z výběru zdravotního a sociálního pojištění přebytek 15 miliard Kč. Ano, stát s našimi zdravotními a sociálními odvody hospodaří se ziskem. Tyto peníze však používá na úhradu jiných potřeb Ministerstvo práce a sociálních věcí. (zdroj: Podklad pro jednání Výboru pro zdravotní a sociální politiku Senátu PČR). Stát tedy vybírá podstatně více, než zaměstnancům vyplácí. A ještě si nechává část nákladů hradit zaměstnavateli.

Vláda by se měla přestat chovat hladově a nemorálně. Chce ČSSD občanům platit něco navíc? Ať to platí ze svého, nejlépe stranického rozpočtu. Naše Asociace podnikatelů a manažerů bude prosazovat, aby stát platil to, na co vybírá, tedy celou nemocenskou zaměstnance.

Diskuze