Podnikání

(Ne)pojištění OSVČ:Spadl na snowboardu a přišel o živobytí

Renata Lichtenegerová

Spadl na snowboardu a přišel o živobytí

Živnostníci mají malé finanční rezervy a po vážném úrazu či delší nemoci krachují. Nemocenské pojištění od státu se jim nevyplatí a řada z nich nemá ani to soukromé. Důsledky bývají fatální.

Majitel sportovního obchodu Jan V. utrpěl před dvěma lety těžký úraz na snowboardu, po kterém skončil na dlouhé měsíce v nemocnici. Mimo jiné přišel o ledvinu a léčil se i s několika zlomeninami. Další měsíce si vyžádala rekonvalescence a po celou dobu nebyl schopen vést obchod. „Nemohl jsem pracovat a během mé léčby se prodejna dostala do dluhů, prakticky jsem skončil v bankrotu,“ vzpomíná živnostník. Po uzdravení musel obchod zavřít a podnikání ukončit. „Dnes se věnuji jinému oboru, ale dluhy způsobené dlouhodobou léčbou stále ještě splácím,“ dodává Jan.

Podobné případy nejsou v tuzemsku bohužel ničím výjimečným. Na rozdíl od zaměstnanců nemají živnostníci v případě pracovní neschopnosti automatický nárok na nemocenské dávky. Získat je mohou jen ti, kteří si v rámci povinného zdravotního pojištění připlácejí nepovinné nemocenské připojištění. A to převážná většina OSVČ nedělá.

Pojištění od státu se nevyplatí

„Nemocenské pojištění je velmi nevýhodné. Nemocenské dávky bych získala až od 15. dne nemoci, a to v minimální výši, což by mi výpadek příjmů nepokrylo. Když onemocním, zalezu s notebookem do postele a pracuji dál. Ztratit příjem si nemůžu dovolit,“ přiznává překladatelka Ema P.

Nevýhodnost, o které hovoří, pramení z principu, že výše záloh na nemocenské pojištění je vázána na částky posílané na pojištění sociální. Drobný živnostník, který měsíčně fakturuje třeba 30 tisíc korun, zpravidla v rámci daňového přiznání uplatňuje odečtení nákladů formou paušálu. Vzhledem k nízkému obratu mu budou stanoveny minimální zálohy. Ty v případě nemocenského pojištění činí 115 korun (navázaných na minimální zálohy na sociální pojištění, které do podání přehledu za rok 2015 činí 1943 korun.) Pakliže si podnikatel tuto částku měsíčně platí, bude mu po 15. dni pracovní neschopnosti náležet denní příspěvek 89 korun. Za celý prostonaný měsíc tedy dostane zhruba 1 300 korun, což patrně nikoho nezachrání.

Aby OSVČ dostala za první měsíc nemoci od státu alespoň 15 tisíc korun, musela by na nemocenské pojištění platit 690 korun měsíčně. To by mnozí živnostníci jistě rádi dělali. Rozmyslí si to ale ve chvíli, kdy zjistí, že této částce odpovídají zálohy na sociální pojištění ve výši 8 760 korun.

Úspory jen na tři měsíce

Podle aktuálního průzkumu životní pojišťovny MetLife má více než polovina OSVČ finanční rezervy maximálně na tři měsíce. Delší pracovní neschopnost může mít proto na jejich podnikání i rodinný rozpočet dramatický vliv. Důsledky mohou být o to horší, že přes 70 procent OSVČ je právě na příjmech z podnikání zcela závislých.

„Se situací, kdy z různých důvodů nebyli schopni vykonávat podnikatelskou činnost, se v posledních pěti letech setkalo 6 z 10 oslovených živnostníků. Téměř 40 procent respondentů tyto situace muselo řešit pomocí osobních či rodinných úspor, 13 procent bylo dokonce nuceno se zadlužit, aby výpadek příjmů pokryli,“ říká produktový ředitel pojišťovny Martin Švec.

Třetí nejhorší scénář

Zdravotní potíže a jejich dopad na podnikání jsou podle průzkumu třetí nejčastější obavou drobných podnikatelů. Větší je pouze strach z nedostatku zakázek a z dopadu legislativních změn. Živnostníci přesto riziko nemoci či úrazu často podceňují. „Více než třetina OSVČ nemá žádné úrazové ani životní pojištění, které by jim výpadek příjmu mohlo nahradit,“ pokračuje Švec s tím, že společnost MetLife nově nabízí možnost sjednání životního pojištění s pojistnou částkou až do výše šesti milionů korun pouze na základě obratu, bez nutnosti dokládání příjmů.

Bez pomoci rodiny by to nešlo

Právě nutnost dokládat příjmy totiž řadě drobných živnostníků brání dosáhnout na výhodnější pojištění. Své o tom ví kadeřnice Pavla K., která pracuje jako OSVČ již pět let. Za tu dobu musela několikrát přecházet nemoc, protože by jinak přišla o příjem. „Problém nastal před dvěma lety, když jsem onemocněla těžkým zápalem plic. Nemám žádné pojištění, protože s mou výší příjmu jsem stejně neměla šanci uzavřít pojistku, která by mi výpadek příjmu pokryla,“ popisuje. Během nemoci přitom stále musela platit nájem v kadeřnictví, o které nechtěla přijít, pronájem bytu a další životní potřeby, nemluvě o povinném sociálním a zdravotním pojištění. Kvůli tomu vyčerpala úspory a než se mohla vrátit k podnikání, byla prakticky na mizině. „Nevím, jak bych bez pomoci partnera a rodiny dopadla. Zřejmě bych přišla o kadeřnictví a musela skončit s podnikáním,“ dodává Pavla.

Diskuze