Příběhy

Váš příběh:Finančák mi jde po krku. Kvůli podvodu, který jsem neudělal!

Kateřina Kotalová

Finančák mi jde po krku. Kvůli podvodu, který jsem neudělal!

Dvaačtyřicetiletý PETER STAŠÁK pochází z Lučence, už 10 let žije v Plzni, kde ještě donedávna podnikal. Zprostředkovával českým firmám dělníky z ciziny a měl vlastní autobusovou dopravu na lince Plzeň-Košice. Dnes nemá nic, tedy kromě pletek s finančním úřadem a dvou a půl milionové exekuce. Z devítitisícového platu dělníka, jediné práce, kterou díky kamarádovi sehnal, mu šestinu zabere stát. Dva roky bojoval za svou pravdu, teď se, ač nerad, pomalu smiřuje s tím, že z životního minima bude žít až do konce svého života. „Nemám peníze na právníka,“ vysvětluje svoji rezignaci. A tohle je jeho vyprávění…

Teď jsem dělník. Od svých osmnácti let jsem pracoval v autodopravě jako řidič a mechanik Najezdil jsem statisíce kilometrů, projel celou Evropu. Jenomže na středním Slovenku moc práce nebylo. Před deseti lety jsem se sbalil a přes agenturu jsem dostal práci dělníka v Česku. Rok na to jsem se dostal do jiné agentury už jako koordinátor. Práce mě bavila, ale vždycky jsem cítil, že chci pracovat sám na sebe. Mít něco svého, stát si za tím a mít za svoji firmu svoji zodpovědnost. Když agentura po pár letech změnila majetkovou strukturu i jméno na 1. Industry Center, dostal jsem tam příležitost zprostředkovávat dělníky na práci pro cílové zákazníky na sebe. Zařídil jsem si živnostenský list a od roku 2011 do druhého čtvrtletí 2012 tam byl nejen zaměstnán, ale zároveň jsem pro firmu jako fyzická osoba - podnikatel a čtvrtletní plátce DPH zprostředkovával zaměstnance. 1. Industry Center je pak následně dodávala do dalších firem. Fungovalo to tak, že česká firma (např. LEGIOS a.s.) oslovila 1. Industry Center s tím, že potřebuje zaměstnance na provedení prací, já jsem oslovil tehdy solventní firmy, které měly většinou majitele z Východu. Ty poskytly požadovaný počet zaměstnanců, následně bylo z jejich strany fakturováno mně, já tuto fakturu přefakturoval spol. 1. Industry Center a ta následně fakturovala českému klientovi. Měl jsem domluveno se zahraničními firmami, že jsem si bral pět korun z hodiny, které jsem následně řádně zdanil.

Tajů plné dépéháčko

Zpočátku se všechno zdálo normální. Všichni dělníci měli řádné pracovní smlouvy, povolení, pojištění. Můžu s čistým svědomím říct, že tam nikdo nepracoval načerno. A mezi všemi subjekty byly uzavřené platné smlouvy. To jsem si hlídal, hlídal to i klient a také Inspektorát práce, který provedl kontrolu v 2011 s tím, že je vše v pořádku. Firmy, vlastnící zahraniční dělníky, fakturovali mně, já 1. Industry Centeru a to konečnému zákazníkovi. Problémy přineslo dépéháčko . Zatímco mně na příjmu finanční úřad neuznal DPH, na výstupu za tu samou fakturu ano. Tím vznikl rozdíl a já jsem se podle FÚ stal dlužníkem finančního úřadu. Přitom faktury, které jsem přijal od ukrajinských firem a byly u mě vedené jako přijaté, byly přefakturované českým firmám a uznané. Takže pokud byly uznané na výdaji a jen přefakturované dál v té samé sumě, musí být uznané i na příjmu, jinak by nemohly být uznané ani na vydaných fakturách. Stejně tak faktury, které jsem vystavil naopak těm samým ukrajinským firmám od těch samých českých firem, byly uznané. Za rok můj dluh na DPH podle vyčíslení FÚ udělal na sedmadvaceti fakturách milion dvě stě tisíc korun. V dubnu 2012 jsem se zprostředkováváním skončil, protože majitelé firem, které mi dodávaly dělníky z Ukrajiny, navíc nedostali vízum.

Návrat ke kořenům

Rozhodl jsem se vrátit k tomu, co jsem dělal dříve. K autodopravě. Od své tehdejší družky jsem si vypůjčil půl milionu korun, dostal jsem licenci od Ministerstva dopravy, vzal si autobusy na leasing a začal jezdit linku Plzeň – Košice. Měl jsem plné autobusy, nikde nebyl problém. Díky licenci jsem měl nárok na vratku DPH za vstupy. Měl jsem spočtené, že za tři roky bych na vratkách splatil půjčku i leasing.

Finančáku ale bylo zřejmě divné, kde jsem vzal peníze na rozjezd, když zprostředkovávání nešlo. Přítelkyně pracovala na finančním úřadu, a tak nemohla být vedena jako společník. Čekali jsme spolu dítě, půjčila mi jako partnerovi. Mám na to doklad, protože mě o ty peníze později zažalovala. Po dvou letech finanční úřad provedl kontrolu. Podal předvolání jednateli firmy, která dodávala dělníky, ten se ale nemohl dostavit, neměl to vízum. Ale za to já nemůžu. Finanční úřad to vyhodnotil jako podvod a vyměřil mi daň, neboť jsem podle něj nedokázal, že dělníci nebyli moji. Přitom po celou dobu kontroly měl k dispozici rozhodnutí Inspektorátu práce, kde je jasně napsané, že jsem zprostředkovatel a dělníci mají uzavřené smlouvy s jiným člověkem.

Exekuce na krku!

Přesto to FÚ postoupil policii s podezřením na krácení daně. Policie můj případ vyšetřovala, neshledala žádné pochybení a nezahájila trestní řízení, přesto jsem vloni v listopadu obdržel z finančního úřadu exekuční příkaz na celkovou částku dva miliony pět set osmdesát sedm tisíc korun. To je částka, která zahrnuje údajný nedoplatek na DPH, úroky z prodlení, které každým dnem naskakují a náklady na exekuci. Zajímavé také je, že se najednou znovu objevil i Inspektorát práce. A zatímco během kontroly v roce 2011 neshledal nic, co by bylo v rozporu se zákoníkem práce, na což mám doklad, v říjnu 2014, tedy v době, kdy jsem už nepodnikal ani nikoho nezaměstnával, mi udělil pokutu deset tisíc korun za to, že jsem neposkytl doklady o zaměstnávání dělníků za 1. čtvrtletí 2013 a 1. čtvrtletí 2014 když už jsem nepodnikal...

Česká daň

Takže faktury, které mi přišly a dál byly přefakturované, se zakládají na pravdě. Musejí se zakládat na pravdě, když vydané faktury, které byly přefakturované, byly finančním úřadem uznané. Přesto jsem byl obviněný finančním úřadem ze zkrácení daně. Ničeho takového jsem se nedopustil, přesto pykám měrou vrchovatou. Ztroskotal mi vztah s partnerkou, uvěřila kolegům z úřadu, že jsem někde udělal podvod, naše dítě se nenarodilo, přišel jsem o domov, o všechno. Nic mi nezůstalo, měsíc jsem přespával po kamarádech, nikdo mě nechtěl kvůli problémům s finančním úřadem zaměstnat, a když se to nakonec podařilo, mám exekuci na plat z důvodu platebního rozkazu FÚ. Soudil bych se, ale nemám na to už nervy ani peníze, takže každý měsíc mi strhávají splátky FÚ. Vlastně já už to neberu ani jako splátky za nějaké smyšlené krácení daně, ale za to, že žiju v Česku a dýchám tady český vzduch.

Také jste si v průběhu podnikání sáhli na dno? Doplatili jste na vlastní poctivost? Podělte se s ostatními o svou zkušenost! Co vás nezabilo, může posílit i jiné. Napište nám na adresu redakce@zivnostenskelisty.cz

Diskuze