Rozhovory

Designérka vibrátorů Anna Marešová: Dostanou vás do nebe, ale vyrobit je, to je peklo!

Kateřina Kotalová

Dostanou vás do nebe, ale vyrobit je, to je peklo!

Za výlohou ateliéru ANNY MAREŠOVÉ (35) visí v každém okně dvoje Venušiny kuličky. Nikoho to nepohoršuje, neboť kdo to neví, nic nepozná. Erotické pomůcky mladé designérky totiž nevypadají ani trochu vulgárně. Navrhuje je tak, abyste si je beze studu mohli vystavit i doma. Je jedinou českou návrhářkou erotických pomůcek, ale kdo by si myslel, že je těžce za vodou, pletl by se. Ještě před pár měsíci si hrála s myšlenkou, že jejich výrobu ukončí. Naštěstí tenhle nápad jako jeden z mála nedotáhla do konce…

Na trhu s erotikou se prý točí obrovské peníze. A vy jste to málem vzdala. Co se stalo?

Od návrhu vibrátoru po jeho prodej uběhly čtyři roky. To je dlouhá doba, během které se neustále vyskytují nějaké problémy. Myslím, že rozhodnutí nevzdat to, bylo vůbec to nejtěžší. Nejdramatičtější to bylo teď před Vánoci, kdy měly po skoro dvou letém vývoji jít k zákazníkům první vibrátory. Výrobce ale pokazil jednu z komponent a mně nezbylo nic jiného, než výrobu pozastavit, přesunout dokončení na další rok a uvědomit zákazníky, kteří si je objednali, že nebudou.

Kolik vás tohle rozhodnutí stálo?

No nebylo to lehké rozhodnutí. Vidina naštvaných zákazníků, kteří nám díky předkoupí toho produktu pomohli získat peníze na vývoj, nebyla zcela příjemná. A tak jsem jim napsala pravdu, nic si nevymýšlela. A nakonec to bylo naopak pozitivní, lidé reagovali mile s tím, že si na kvalitu rádi počkají. Jen jeden zákazník požádal o vrácení peněz, ale napsal pomalu s omluvou. Udělali jsme parádní vouchery, aby zákazníci mohli něco nadělit pod stromeček. Začalo se pracovat na opravě, a pokud už nepřijde žádný další problém, prvních pět set kusů vibrátorů půjde do prodeje už v únoru.

Vibrátor a Venušiny kuličky jsou na světě, teď Annu Marešovou čeká výzva v podobě vibračního vajíčka. (foto: Hana Brožková

Prozradíte, kolik bychom si měli připravit, kdybychom se rozhodli, že začneme navrhovat a vyrábět vibrátory?

Celý projekt, a to se držím hodně při zemi, vychází na 2,5 milionu korun, a to tam ještě něco myslím do konce projektu naskáče. To jsou peníze pouze na vývoj, pronájem kanceláří a provoz do toho nepočítám.

Prozradíte, jak jste financování projektu zajistila. Přece jenom krátce po škole absolventi disponují na účtu s úplně jinými částkami…

Použila jsem crowdfunding. V rámci něho se mi podařilo vybrat na vývoj padesát tisíc dolarů (1 250 000 Kč), tedy polovinu. Na druhou jsem si původně chtěla vzít půjčku, ale moje příjmy teď nejsou tak velké, aby mi ji dali za rozumný úrok. Oslovili mě ale z projektu Zonky, který funguje na půjčkách mezi lidmi. Takže jsem se rozhodla pro tuto netradiční půjčku.

Co vám řekli doma, když jste oznámila, že se pouštíte do výroby vibrátorů?

Mamka si nejdříve myslela, že jsem se zbláznila, ale nakonec mi v začátcích pomohla a ušila celou první edici pytlíčků na Venušiny kuličky. Táta mlčel a mlčí dodnes. Nedávno mi řekl jen, že kdybych potřebovala něco půjčit, abych za ním přišla. Takže si myslím, že mi spíš fandí. I když máma mi stále říká, ať si hlavně někdy odpočinu.

Té půjčky bylo třeba? Váš první produkt, Venušiny kuličky, už v prodeji dávno jsou....

To ano, ale tržby z nich zatím pokryjí pouze provozní náklady. Musím jich prodat alespoň sedmdesát měsíčně, abychom to ustáli. Takže mám letos v plánu více se věnovat obchodu a distribuci. Ale daří se to, ale na další vývoj to zatím nestačí. Ten se navíc stále prodražuje. Ale to mi nevadí tolik, jako dívat se, jak neustále stoupají výrobní náklady.

Čím to je?

Až v procesu zjistíte, že je třeba změnit technologii. Museli jsme změnit formu, na kterou se nevejde původně plánovaných deset kusů, ale jenom pět a tím pádem kolem toho roste práce.

Dřevěná maketa vibrátoru podle návrhu Anny Marešové

Znamená to, že budou dražší, než jste plánovala?

Ano, u vibrátorů budu muset jít s cenou nahoru, abych se dostala na nějaký rozumný podíl s marží. Ale zjistila jsem, že výrobci vibrátorů teď hodně zdražili, aniž by udělali nějakou technologickou změnu. Tak jsem, co se týče cen, klidná, protože jsme s kvalitou úplně někde jinde.

Promiňte, z čeho žijete vy sama?

Ze zakázkových projektů bokem. Není to tak dávno, kdy jsem navrhovala bazální teploměr pro ženy. Při téhle práci jsem si uvědomila, že pro svoje projekty nechci žádného investora.

Proč ne?

Protože když do projektu vloží svoje peníze, má logicky tendenci do toho mluvit, aniž třeba rozumí výrobnímu procesu, což může pak ovlivnit celý výsledek. Konkrétně ten teploměr má sice tvar, jaký jsem navrhla, ale investor si na něj přidal svoje prvky, se kterými jsem sice nesouhlasila, ale on má poslední slovo. A tak je na něm teď nevkusná modrá kytička a modré tlačítko.

Pravdou je, že klasické sexshopy by si právě kvůli tomu nevkusu za výlohu svoje produkty vystavit nemohly…

Myslím, že už je to mnohem lepší. Když jsem se o design erotických pomůcek začala před deseti lety zajímat, opravdu nebyly hezké. Dnes už jsou firmy s hezkým zbožím erotických pomůcek. Ale často se na detaily používá pochromovaný plast, který je pro mě šílený, odlupuje se, je to laciné. Moje pomůcky jsou celé silikonové, takže jsou zcela kompaktní, ale mýt je v myčce stejně nedoporučuji.

Anna svoje erotické pomůcky klidně vystavuje za výlohou na rušné pražské ulici. Nikoho nepohoršují...

Pardon?

Vibrátory obvykle můžete dát do myčky. Mně to ale připadá hodně neintimní. Těm našim by mytí spolu s pánvičkami od řízků rozhodně neudělalo dobře.

Jak se vůbec takové vibrátory vyrábí?

Proces výroby je velmi složitý. Skládá se z mnoha komponent, které vyrábí na čtyřicet různých firem. Třeba jenom na nabíjecí kabel jsou různí dodavatelé na samotný kabel, nabíjecí plíšky, magnety, plastovou schránku atd. A kompletuje se to v Brně. Když má jeden dodavatel zásek, všichni ostatní čekají. Všechny dílky jsou ale vyrobené v Česku. Je to docela náročné na logistiku a dost mi to zaměstnává hlavu, v jednu chvíli jsem dokonce zakoketovalo s myšlenkou vyrobit to v Číně a „nemít“ starosti. Ale byla to jen chvilková myšlenka. Čínské výrobky sice vypadají hezky na fotkách, ale ve výsledku zcela dobře nefungují.

Nakonec vás Čína okopíruje a prakticky se tam dostanete buď jak buď…

Je pravda, že Číňani umí dokonale okopírovat vzhled, ale naštěstí neumí (zatím) okopírovat myšlenku. Myslím si, že by jim můj vibrátor fungoval jinak než nám.

Prozraďte, jaká úskalí výroba vibrátorů skýtala?

Těch problémů bylo strašně moc. Dostala jsem se do momentu, kdy jsem si nebyla jistá, jestli se to zvládne, jestli moje nápady vůbec technologie umožní zrealizovat. Jestli to půjde vyrobit tak, jak si to představuji. Někdy se zjistí, že nějaký návrh prostě nejde vyrobit. Velmi brzy jsem pochopila, proč dosud neexistoval celosilikonový ohebný vibrátor se třemi motorky. Vyvinout to nebylo jednoduché, ale nakonec se to povedlo. Ale stálo nás to víc času a i výroba bude dražší, ale mě to za ten výsledek prostě stojí.

Na povrchovou úpravu Aniných erotických pomůcek se používá silikon.(foto: Klára Jakubová)

Vzpomenete si, kdy vám bylo opravdu ouvej?

V průběhu léta a září to vypadalo zoufale. Už jsem měla velké množství peněz ve vývoji, byly objednávky na první kusy, marketing běžel, ale stále jsme neměli uzavřený výrobní postup a na každém prototypu něco nefungovalo. Zkrátka rozjetý vlak a hrozný stres. Ale teď už je ohromný kus práce za námi a výsledky se pomalu dostavují. Ještě vloni touto dobou nebylo vůbec jisté, jestli vibrátor vůbec uvedu v život. A teď vím, že ano.

Člověk by do vás neřekl, že se věnujete zrovna erotickým pomůckám. Jak jste na to přišla?

Původně to byla moje diplomová práce. Navrhla jsem v ní Venušiny kuličky, vibrátor a vibrační vajíčko. Vyrábět jsem začala od nejjednoduššího. Už to za chvíli bude pět let od obhajoby. To je dlouhá doba, tehdy jsem vůbec netušila, že mě Whoop.de.doo bude provázet takhle dlouho. Chtěla jsem se v té práci zabývat něčím, co má společenský přesah. Jako bakalářku jsem navrhovala tramvaj pro Prahu, ale v další práci jsem se chtěla věnovat něčemu, co bude blíže výrobě. Asi před deseti lety jsem viděla nějaký zásilkový časopis, ve kterém byla stránka s vibrátory. Byly to šílené plastové hrůzy. A tenkrát mě poprvé napadlo, že by se i tahle oblast dala pojmout lépe. Ale pak jsem na to zapomněla a ten hlavní impuls nakonec vzešel od mého kamaráda, který mi řekl, že mám tak čistý design, že by bylo super, kdybych zkusila i nějakou erotickou pomůcku. Tak jsem se rozhodla, že to zkusím. Mým cílem bylo navrhnout je tak, aby jsme se za ně nemusely stydět a naopak nám mohly ještě přinést pocit intimity a něhy.

Tak tyhle Venušiny kuličky se musely obhajovat samy…?

Když na to vzpomínám tak to vlastně byla to legrace. Práci mi vedl pětašedesátiletý profesor. Myslím, že neměl vůbec snadnou pozici, jednou se mě snažil přimět změnit téma, ale nakonec to ustál a dost si toho cením. Porota u obhajoby se mě na nic nezeptala, ale jakmile jsem domluvila a trochu poodstoupila, všichni se vrhli na prototypy a začali je zkoumat. Líbilo se to a když jsem pak dostala Národní cenu za design, došlo mi, že to musím dotáhnout k realizaci.

Těžko bychom v Česku hledali odborníka, který vibrátorům rozumí lépe, že?

To možná ano. Tedy nevím o nikom dalším, že by se tím zabýval. Materiál jsem vybrala na základě veřejného dotazníku u uživatelek. Ukázalo se, že preferují lékařský silikon. Konzultovala jsem to s několika odborníky. S inženýry technologii, s gynekoložkou jsme zase řešily velikost a váhu u Venušiných kuliček, musela jsem přemýšlet nad každým milimetrem. Velikost máme jednu, ale Venušiny kuličky mají dvě různé váhy. Mimochodem ženy mi radily, abych udělala drobné vibrátory. To muži mají potřebu kupovat velké, protože mají velké oči.

Kromě toho, že váš vibrátor Whoop.de.doo je menší a vkusný, na čem jste při vývoji bazírovala?

Soustředila jsem se hlavně na ovládání. Když ho vypínáte, nemusíte se proklikat módy zpět, vypne se jedním stisknutím. Měla jsem k dispozici testerku, se kterou jsem řešila hlavně funkčnost. To byla velká pomoc, tím to testování spadlo ze mě a mohla jsem to s někým konzultovat.

Omlouvám se, ale při rozhovorech s testerkou by se jeden červenal. Vy ne?

Vůbec ne. Bavíme se velmi technicky. Mluvíme o výkonu motorků, tvrdosti nebo měkkosti materiálů. Kromě toho já už na to koukám hlavně jako na produkt. Před nedávnem jsme tady řešily rozměry a do toho přišel pošťák. Vyšla jsem ven podepsat zásilku a v ruce jsem pořád držela vibrátor. Vůbec už jsem nevnímala, že v ruce držím to, co držím.

Také balení pomůcek od Anny Marešové je stylové. Ke každému výrobku je přibalen i její osobní pozdrav s podpisem.

Jakou máte zpětnou vazbu od zákazníků?

Veskrze pozitivní. Dvakrát se mi stalo, že někdo koupil pomůcku a později ji vyreklamoval, ale s tím, že se mezitím s dotyčnou rozešli. A jednou mi volala paní, že doporučila synovi, aby to koupil manželce a že jim to zachránilo manželství. To mě překvapilo a hodně potěšilo.

Proč nechcete vaše designové pomůcky zařadit do sex-shopů?

Kontaktovali mě i velcí prodejci, ale zatím se se mi do toho nechce. Nemám teď zatím ani kapacitu dodávat po tisících kusech. Největší odbyt nám dělá náš e-shop, ve kterém lze platit i v eurech a dolarech, jsme v jednom luxusním butiku v centru Prahy a naše Venušiny kuličky jsou dokonce i v pražské prodejně s designovým nábytkem. Zastoupení máme i ve Švýcarsku a na Slovensku. Letos chci pracovat na tom, abychom se dostali do hezkých butiků ve velkých evropských městech. Zájem o Venušiny kuličky mají i gynekologové, protože pomáhají zpevňovat pánevní dno.

Říkáte, že svoje školní projekty realizujete od nejlehčího. Kdy dojde na tu tramvaj?

Už ve chvíli, kdy jsem před sedmi lety na projektu tramvaje pracovala, jsem věděla, že do Prahy přichází nová tramvaj, takže jsem to pojala hlavně jako vyjádření názoru a ukázku toho, že tramvaje mohou vypadat i jinak, než jak se nám to naservíruje. Ale myslím, že to není úplně nereálné, ale pro Prahu na příštích 10-15 let to určitě není. Praha na nové tramvaje teď nemá finance a ani je neplánuje.

Za ty nové vydala na dvacet miliard korun….

Upřímně, jsem z nich zklamaná. Praha je krásné město a tramvaje do něj patří. A myslím si, že to musí být skvělá práce vytvářet veřejný dopravní prostředek, který má tradici, má na co navazovat. Ale u těch nových žádnou provázanost s těmi legendárními tramvajemi T3, či těmi ještě staršími nevidím. A je to škoda. Nelíbí se mi ani vizuálně, myslím si, že jsou zbytečně naddimenzované, těžké a po praktické stránce nevhodně řešené i uvnitř. Abych nebyla jen negativní, je fajn, že jsou nízko podlažní, ale na druhou stranu mi to připadá docela málo na to kolik stály. A co je pro mě zcela nepochopitelné, že už teď, po šesti, sedmi letech v provozu, se musí řešit nové sedačky, protože z těch, které tam jsou nyní cestující kloužou a vypadávají.

Další zajímavé rozhovory a příběhy českých podnikatelů čtěte v nových tištěných Živnostenských listech. Jsou právě teď v trafikách!

Diskuze