Rozhovory

Tomáš Zahálka o bizarním podnikání:Sukně pro muže šiju doma na stroji. Chlapi je nosí i na plesy!

Renata Lichtenegerová

Sukně pro muže šiju doma na stroji. Chlapi je nosí i na plesy!

I muži by měli mít možnost nosit sukně, třeba jako součást uniforem, říká TOMÁŠ ZAHÁLKA, zakladatel Kiltu po česku. V roce 2013 je tedy začal šít a prodávat prostřednictvím e-shopu. Pánské sukně jsou podle něho ideální například pro maratonské běžce. Sám několik maratonů odběhl, v sukni a bosý.

Výroba a prodej kiltů je pro vás zatím jen přivýdělkem, že?

Ano, pracuji v naší rodinné firmě, která už mnoho let vyrábí a prodává ekonomický software pro menší a střední firmy. Kilt po česku je tedy doplňková činnost, takové odreagování od počítačových programů. Zatím. Ale může se to změnit, protože mužů, kteří vyznávají pohodlí, přibývá.

Jak se člověk působící v oblasti IT dostane k šití?

Nevím, jakou zkušenost mají ostatní muži, ale mně bylo v létě v kalhotách vedro, byl jsem v tom zpocený a někdy trochu drhly i ty švy. Koukal jsem na ženy, které nosí vzdušné šaty a sukně, a inspiroval se. Ale u nás se nic moc sehnat nedalo, v zahraničí je nabídka sukňových oděvů pro muže širší. Po kratším přemlouvání sestry jsme spolu před třemi lety vyrobili jeden kilt vlastního střihu. Když se po drobných úpravách osvědčil, tak jsme ho začali nabízet.

Popište prosím proces výroby.

Kilty se sestrou vyrábíme ručně, je to takový náš druhý rodinný podnik. Zřídil jsem si za tímto účelem živnostenský list na textilní výrobu, šicí stroj byl doma. Látky nakupujeme u českého prodejce. Kilty nabízíme převážně přes e-shop www.kiltpocesku.cz. Ale také je to hodně o osobním kontaktu. Někdo mě třeba osloví, když na mně kilt vidí. Párkrát jsem také zajel přímo k zákazníkovi, ukázal kilt, zapsal si jeho míry a domluvili jsme se na dodání.

A mají vůbec čeští muži zájem nosit sukně?

Vzhledem k tomu, že už jsme nějaké prodali, tak je jasné, že někteří ano. Zákazníci, kterým jsme kilty ušili, jsou spokojení a chválí je. Někteří doporučují dál. Čeští muži, stejně jako ti v zahraničí, objevují a zkouší nosit i sukňové oděvy. Některým jsem třeba kilt půjčil na vyzkoušení a oni si ho pak koupili. Někdy je zase kupují manželky a přítelkyně svým mužům jako dárek. Rozšířil jsem tím možnosti v pánské společenské módě. Já i někteří zákazníci nosíme kilt s košilí a motýlkem jako společenský oděv, například na plesy. V létě je to ideální alternativa k obleku, do práce, na svatby a podobně. Myslím, že by se kilt mohl stát i součástí některých uniforem. Tedy těch, u kterých mají ženy jako alternativu sukni. Někteří muži samozřejmě tvrdí, to přeci nemůžou nosit, když to u nás není běžné. Ženy ale také před více jak sto lety kalhoty nenosily.

Máte nějakou konkurenci? Kam obvykle chodí čeští muži, když už si chtějí koupit kilt?

Řekl bych, že teď už nejčastěji ke mně. Například v Praze se dá koupit skotský kilt, ale ten konfekční má jen jednu délku. Mezi výhody mého kiltu patří výroba na míru a originální střih, který umožňuje volnější pohyb a větší pohodlí při sezení. Dá se jakkoliv sednout a vše co má zůstat skryto, zůstane. Je také poměrně lehký, má jednu větší všitou kapsu a nosí se v pase zhruba jako kalhoty.

Sukně pro muže nejsou jedinou neobvyklou věcí, kterou propagujete. Jak je to s tím běháním naboso?

Bosoběžcem jsem se stal poměrně náhodou. Na svůj první závod jsem prostě vyběhl v tom, co jsem měl na sobě a zůstal u toho. Takže běhám v kiltu a bez bot, a to závody od dvou mil, přes půlmaratony, maratony až po ultra. Prostřednictvím běhu také přispívám na charitu, některé závody běhám za Světlo pro svět. A uběhnuté kilometry věnuji Sportovnímu klubu vozíčkářů Praha.

Vnímáte z podnikatelského hlediska nějaké výhody úplně maličké firmičky?

Vyrábím a navrhuji to, co mně samotnému vyhovuje, a to jak z estetického, tak technického hlediska. Oproti velkým firmám to mám samozřejmě těžší především v propagaci. I když zrovna s kiltem a v kiltu se neztratím.

Foto: Jan Hamaďák.

Diskuze